V 50. letech byl mezi západními a východními módními trendy silný kontrast, který se odrážel i v účesech. Zatímco na Západě vládla doba glamourových hvězd jako Marilyn Monroe a Audrey Hepburnová, v komunistickém Československu byla móda silně ovlivněna ideologií a praktickým přístupem k životu. Vzhled byl v té době spojen s politickými názory, a přílišná péče o vzhled byla vnímána jako symbol „kapitalistického“ způsobu života. Ženy byly vyzývány, aby přijímaly střídmější, funkční účesy, které neupozorňovaly na individualitu. Přesto byly oblíbené jemné vlny, vlasy sčesané na jednu stranu a přirozená blond barva zůstávala populární.
Na Západě, kde vládly hollywoodské ikony, se ženy častěji stylizovaly do dramatických účesů s výraznými vlnami nebo měkkými kaskádami, jak je to známo u Marilyn Monroe. V Československu, kde západní styl nebyl oficiálně podporován, přicházely tyto trendy pouze v umírněnější podobě. V té době bylo také populární „falešné mikádo“ (faux bob), kdy ženy, které měly dlouhé vlasy, vytvářely účes, který vypadal jako mikádo, ale vlasy si nechtěly zkrátit. Tento účes odpovídal komunistickým ideálům praktičnosti, ale zároveň udržoval určitou eleganci.
Muži naopak nosili střihy, které byly střídmé a funkční. Jedním z takových účesů byl „účes na Havla“, který se inspiroval vzhledem Karla Havlíčka Borovského. Tento účes, plný a na tupo zastřižený, byl v kontrastu s jinými střihy té doby, které často zahrnovaly kratší vlasy na krku. Dalším známým účesem byl „účes na Emana“, což byl styl, který byl často vnucován mladým mužům jejich otci, jako snaha ovlivnit jejich vzhled a „duševní vývoj“. V mnohých zanechal menší trauma, jelikož se podle nich „na Emana“ rovnalo „na blbečka“. Tento účes byl pojmenován podle žižkovského holiče Emana Kodyma, jehož jméno se v 50. letech stalo synonymem pro tento specifický střih.
