„Návrat do reality z boot campu byl celkem masakr,“ přiznává Borek s tím, že měsíc mu kvůli tomu stála práce, a dokonce si někteří i mysleli, že je snad mrtvý. V Karlových Varech jsou účastníci Extrémních proměn totiž povinní zcela přerušit kontakt se světem.
Během prvního tři čtvrtě roku si už Libor mohl už dovolit spát bez přístroje na spánkovou apnoe, což je velký pokrok. Režim hubnutí ale narušil dvoutýdenní výlet do Las Vegas. Jelikož teprve začali, Košťál byl z této vidiny trochu mrzutý a měl obavy, že Libor tříměsíční cíl nesplní. Liborovy návyky se podle trenéra teprve začaly formovat a nejsou dostatečně pevné.
A jeho obavy byly oprávněné. Libor snadno podlehl vábení burgerů, hranolků a také alkoholu. „Užívám si to, umím žít!“ rozplýval se sám nad sebou. „Nende to skloubit, jak jsem si to představoval,“ přiznal zkroušeně po návratu.
„Nejenže mě Borek nasral, ale on mě hlavně zklamal,“ komentuje podrážděně Liborovo vyvádění v Americe trenér Košťál. A u tříměsíčního vážení jej nijak nešetří.
„Úplně bez pohybu jsem nebyl, hodně jsem chodil,“ brání se Libor, ačkoli netají, že mu v USA chutnalo až moc. Liborův smysl pro humor v každé situaci začíná ovšem Košťála dráždit. „Bereš tu proměnu vážně?“ ptá se ho ještě před vážením. Cíl 132 kg Libor nesplnil, zasekl se na 140 kilech. „To je tvoje váha, když jsi odjížděl z boot campu,“ upozorňuje ho Košťál s tím, že dva měsíce zahodil do koše. Přemýšlí, jestli Libor náhodou nemarní jeho čas. „Tohle tříměsíční vážení nemá pro mě takový význam jako celý rok a celý život!“ brání se Libor, ale podle jeho mámy, která ho dobře zná, mu to určitě jedno není.
