Claudia Cardinale

Ve stejném roce si poprvé zahrála po boku velkých hvězd, jako byli Vittorio Gassman a Marcello Mastroianni, ve filmu Zmýlená neplatí. S Mastroiannim se pak během své kariéry setkala ještě několikrát, například ve filmech Krásný Antonio (1960) či ve filmu Federica Felliniho Osm a půl (1963).

S Alainem Delonem ve filmu Gepard – velkolepém historickém snímku odehrávajícím se na Sicílii 19. století.

V 90. letech však počet jejích rolí klesl a věnovala se více sociálním aktivitám. Stala se z ní bojovnice za práva žen a od roku 2000 je velvyslankyní UNESCO pro ochranu práv žen.

Cristaldi také jako jeden z mála tušil o jejím utajovaném synovi Patrickovi, kterého porodila v roce 1957 v Londýně. Otcem byl neznámý Francouz, který ji v 18 letech znásilnil. Claudia Cardinalová skutečnou totožnost svého syna tajila až do svých 60 let.

Claudia Cardinale však dokázala prorazit nejen v Itálii či Francii, ale také ve Velké Británii a USA, a to díky komedii Růžový panter (1964), ve které se představila jako indická princezna Dala.

Asi největším hitem v kariéře Claudie Cardinale však zůstává western Tenkrát na Západě z roku 1968. V něm ztvárnila Jill McBain, bývalou prostitutku a vdovu po farmáři.

I přes řadu slavných a úspěšných rolí se nikdy za herečku nepovažovala. Podle kritiků však hrála vždy citlivě a přirozeně.

V roce 1974 se potkala se svým druhým manželem – italským režisérem Pasqualem Squitierim, se kterým má dceru Claudii. Jejich soužití trvalo až do jeho smrti v roce 2017.

Claudia Cardinale ještě během 80. let natočila několik velkých filmů, jako Dvě tváře války, Fitzcarraldo či Příběh.

Claudia Cardinal se narodila v roce 1938 v Tunisku do rodiny železničního dělníka. Její rodiče měli sicilské a francouzské předky, díky čemuž odmalička uměla tři jazyky – francouzštinu, tuniskou arabštinu a sicilský dialekt v italštině. Původně se přitom chtěla stát učitelkou, ale život ji nakonec zavál do světa filmu.

Ten ji sice prosadil ve světě filmu, ale zároveň ji držel ve zlaté kleci. V roce 1966 se s ní v USA oženil a rozešli se teprve v roce 1975. Jejich sňatek však v Itálii nikdy nebyl uznán. Herečka dostávala roky stále stejný skromný plat, jeho firma jí hradila odtučňovací kúry, asistenty, sekretářky a řidiče, kteří plnili současně funkci dozorců nad jejím dodržováním smlouvy.

Objevila se také ve filmech Una gita a Roma či Drsný město. V roce 2021 měl premiéru film The Island of Forgiveness, ve kterém ztvárnila jednu z hlavních rolí.

Herečka je držitelkou čestného Zlatého lva z Benátek či čestného Zlatého medvěda z Berlína. V roce 2011 byla časopisem Los Angeles Times jmenována mezi 50 nejkrásnějšími filmovými herečkami všech dob.

Italská herečka zemřela 23. září 2025 poblíž Paříže, kde dlouhodobě žila, uvedl ve vzkazu agentuře AFP její agent Laurent Savy. „Zanechává nám dědictví svobodné a inspirativní ženy,“ cituje agentrura AFP Savyho.

Ve skutečnosti měla poměrně drsný hlas, který podle většiny filmových režisérů vůbec neladil s jejím exotickým zevnějškem, a tak ji nechali dabovat. Teprve režisér Federico Fellini ji nechal promluvit vlastním hlasem, a to v roce 1963 ve filmu Osm a půl. Italská herečka zemřela 23. září 2025 poblíž Paříže, kde dlouhodobě žila, uvedl ve vzkazu agentuře AFP její agent Laurent Savy. „Zanechává nám dědictví svobodné a inspirativní ženy,“ cituje agentrura AFP Savyho.

Jako dítě zažila v Tunisku boje na africké frontě druhé světové války, což pro ni znamenalo ukrývání se ve sklepeních společně s rodiči a mladšími sourozenci (sestra a dva bratři) a časté stěhování.Původně se chtěla stát učitelkou, ale život ji nakonec zavál do světa filmu.

U filmu debutovala snímkem Les Anneaux d’or a ve francouzsko-tuniské pohádce Goha (1958).

Jejími dalšími partnery na filmovém plátně byli Jean-Paul Belmondo, Alain Delon či Tony Curtis.

O svém životě napsala autobiografii a před 18 lety o ní byl natočen životopisný dokument Život Claudie Cardinale.