Schelingerův skok do Dunaje je dodnes opředen záhadou. Legendě českého rocku by bylo 75 let

Jiří Schelinger, hlas hitů Holubí dům nebo Což takhle dát si špenát, patří k osobnostem, které v české hudbě zanechaly stopu hned v několika žánrech – jako bluesman, rocker i jeden z průkopníků tvrdšího zvuku u nás. Jeho život ale dodnes provází otazníky, které se pravidelně vracejí pokaždé, když se připomene výročí jeho narození nebo smrti. Desítky let se mluví o tom, co se stalo v dubnu 1981 v Bratislavě.

V dokumentu České televize Holubí andante popisuje, že Schelinger měl prý dobrou, uvolněnou náladu a celou situaci bral spíš jako frajeřinu než jako tragické rozhodnutí. Podle jejích slov tehdy poznamenal, že v Praze se přece skáče z mostu do Vltavy – tak proč by to nešlo i v Bratislavě. Na most s nimi měli dojít ještě dva mladíci. A právě jeden z nich měl podle svědkyně situaci vyhrotit: hned po příchodu se svlékl a do Dunaje skočil první.

„Nešlo tomu zabránit,“ tvrdí svědkyně

Žena vzpomíná, že Schelinger jí v rychlosti podal tašku a skočil za ním. Všechno se mělo odehrát během chvíle – tak rychle, že prý neměla šanci cokoli zastavit. V dokumentu také zaznívá její přesvědčení, že si zpěvák zřejmě naplno neuvědomil, co může skok do Dunaje znamenat. Právě tato výpověď je jedním z důvodů, proč část lidí odmítá verzi o sebevraždě a spíš mluví o tragickém hazardu.

Tělo se našlo – ale nebylo nikdy jisté, že je jeho

Nejasnosti tím ale neskončily. K dalším spekulacím výrazně přispěl fakt, že tělo, které mělo patřit Schelingerovi, nebylo nikdy jednoznačně identifikováno. Údajné ostatky se podle svědectví našly až po zhruba měsíci u osady Bodíky, ovšem ve stavu, který identifikaci komplikoval. Dokument upozorňuje i na další zvláštní okolnosti: tělo prý neidentifikoval žádný rodinný příslušník a kolem zmizení mimořádně populárního zpěváka panovalo nezvyklé ticho.

Právě tahle kombinace vytvořila živnou půdu pro konspirace, které se čas od času vrací dodnes – od verzí o vraždě přes emigraci až po tvrzení, že Schelinger ve skutečnosti nezemřel a někde žil pod jinou identitou.

StB, „nezávislá kultura“ a staré stíny

Mezi nejvýraznější dohady patří i teorie, že za jeho smrtí mohla stát tehdejší Státní bezpečnost, která údajně sledovala jeho kontakty v prostředí nezávislé kultury. Přímé důkazy pro tuto verzi se sice neobjevují, ale v atmosféře normalizace podobné podezření u části veřejnosti zakořenilo – zvlášť když se k tomu přidaly zmatky kolem identifikace těla a mlčení médií.

Rok 1968 a demonstrativní pokus o sebevraždu

Do mozaiky patří i epizoda z roku 1968. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy se Schelinger dostal do hledáčku StB kvůli podezření souvisejícímu s protivládními aktivitami. V souvislosti se zadržením se uvádí, že se ve vazbě pokusil o demonstrativní sebevraždu – nikoli jako skutečný úmysl zemřít, ale jako gesto, které mělo urychlit propuštění. Po psychiatrickém vyšetření získal tzv. modrou knížku a byl osvobozen od vojenské služby.

Od kulisáka k ikoně tvrdšího zvuku

Schelinger nedokončil vyučení instalatérem, pracoval jako kulisák v divadle Jiřího Wolkera (dnešní Divadlo v Dlouhé) a postupně se naplno ponořil do muziky. Začínal v barových kapelách se zaměřením na blues a soul (například Smaragd), krátce prošel The Happy Five, působil i ve skupině Faraon Karla Šípa a v roce 1973 přešel do formace Františka Ringo Čecha, kde vznikla řada jeho nejznámějších věcí.

Přezdívky, které ho vystihují

Jeho povaha se odrážela i v přezdívkách, které se s ním táhly v různých obdobích života: od „Nuselského Holidaye“ (protože prý chodil Prahou s kytarou neustále na krku), přes „Sluníčko“ (smích a bezprostřednost), až po drsnější „Peri Hovado“, které mělo odkazovat na jeho destruktivní nálady po alkoholu.

Hity i ambice: Zemětřesení na obzoru

Vedle nejznámějších písní jako Holubí dům, Což takhle dát si špenát, René, já a Rudolf, Švihák lázeňský nebo Jsem prý blázen jen se o Schelingerovi mluví i jako o jedné z postav, které pomáhaly formovat českou hardrockovou scénu. Paradoxní je, že krátce před smrtí měl být v mimořádně dobré tvůrčí formě. V kapele přebíral větší odpovědnost, skládal a chystal desku Zemětřesení, která měla být zlomová.

A měnil se i soukromě: přestal kouřit, omezil maso, poslouchal vážnou hudbu, zajímal se o východní filozofii. O to víc pak působí jeho konec jako příběh, který zůstává otevřený – a který se s každým výročím znovu vrací do veřejného prostoru.

VIDEO: Vy*er se na to. Schelingera jsme odradili od podepsání Charty 77, prozradil Ringo Čech

Zdroj: Holubí andante, Český rozhlas