Bára Štěpánová se narodila 13. prosince 1959 v Praze. Od dětství byla umělecky vedena a měla blízko k hudbě a zpěvu. Matka byla učitelkou, otec působil jako literární vědec a hudební kritik, strýc Rudolf Battěk jako filozof, politik a chartista.
Vnadná Bedřiška z Básníků byla na konci 80. let zatčena. "Jsem trochu snob," říká Bára Štěpánová
V sedmé třídě vyhrála konkurz v Semaforu
Štěpánová hrála na kytaru, klavír, vystupovala s Kühnovým dětským sborem a jako dítě účinkovala také v operním souboru Národního divadla.
V sedmé třídě ji spolužačky přihlásily na konkurz do divadla Semafor, který vyhrála. Účinkovala ve hře Sladký život blázna Vincka, objevila se také už jako dítě před filmovou kamerou (seriál Pan Tau – 1972 – a Slaměný klobouk – 1971). V Semaforu působila pět let.
Vystudovala státní konzervatoř
Její vášeň pro hudbu a herectví logicky vedla ke studiu na státní konzervatoři; hudebně-dramatický obor absolvovala v roce 1984. Už za studií hostovala v několika divadlech a po škole do jednoho z nich také nastoupila. Své první angažmá získala v Divadle J. K. Tyla v Plzni.
Už za studia se objevovala před televizními kamerami
Během studia konzervatoře se Bára Štěpánová tu a tam objevovala také před televizními kamerami. V prázdninové komedii Setkání v červenci (1978) se objevila v epizodní roli studentky, další drobné role ztvárnila ve filmech nejrůznějších žánrů (např. Tajemství hradu v Karpatech, Pozor, vizita! nebo Kaňka do pohádky).
Výrazněji se však do povědomí diváků zapsala rolí temperamentní Bedřišky v komedii Jak svět přichází o básníky (1982). Později tuto roli „oprášila“ ještě v dalších pokračováních filmové série.
Už za studia se objevovala před televizními kamerami
Během studia konzervatoře se Bára Štěpánová tu a tam objevovala také před televizními kamerami. V prázdninové komedii Setkání v červenci (1978) se objevila v epizodní roli studentky, další drobné role ztvárnila ve filmech nejrůznějších žánrů (např. Tajemství hradu v Karpatech, Pozor, vizita! nebo Kaňka do pohádky).
Výrazněji se však do povědomí diváků zapsala rolí temperamentní Bedřišky v komedii Jak svět přichází o básníky (1982). Později tuto roli „oprášila“ ještě v dalších pokračováních filmové série.
Reklama
Na konci 80. let byla zatčena
V 80. letech se Bára Štěpánová dostala do prostředí disentu a v roce 1986 podepsala Chartu 77. Za účast na demonstraci k 70. výročí vzniku Československa byla herečka v říjnu 1988 zatčena, což dočasně přerušilo její uměleckou dráhu.
Po revoluci spolupracovala s prezidentem Václavem Havlem
Po listopadu 1989 se Bára Štěpánová stala osobní sekretářkou nově zvoleného prezidenta Václava Havla. „Ze začátku jsem dělala i jakousi vrátnou a pouštěla jsem k němu lidi po jednom, protože jinak by ho zahltili. Připravovala jsem mu noviny, jeden svazek s nápisem ‚český tisk‘, druhý nadepsaný ‚slovenská tlač‘. Cokoli potřeboval zařídit, to jsem obvolala. A hlavně jsem se mu snažila ten úděl zpříjemnit. V tom mi nahrávala jedna velká výhoda: Václav nebyl můj typ,“ zavzpomínala na svého tehdejšího šéfa v rozhovoru na serveru Prozeny.cz.
Pražský hrad opustila po dvou letech, mezitím však už začala předsedat Nezávislé erotické iniciativě, ale postupně se znovu obracela zpět k herectví. Začala působit v Prozatímním divadle F. R. Čecha, později také v divadle Ta Fantastika. Postupně slavila i návrat před filmové kamery.
Éra moderování
V 90. letech soustředila Štěpánová svou pozornost také na práci moderátorky. Stala se tak nevšední průvodkyní nejrůznějších televizních pořadů. Spolu s hereckým kolegou Miroslavem Vladykou hlasově doprovodila dokumentární cyklus Cestománie (1999-2004).
Reklama
Je uzavřená
„Nemám žádné kamarádky. Strašně se bojím, aby mě někdo nezranil, abych se nedostala do situace, která mi bude nepříjemná. Určitě nejsem člověk, který by se dal všanc,“ přiznala v pořadu Moje místa. Herečka si je prý také dobře vědoma toho, že na své okolí často nepůsobí příliš sympaticky. „Nejsem úplně typ, který by byl mezi lidmi oblíbený. Ani pro to vlastně nic nedělám. Naopak, spíš dělám všechno pro to, abych oblíbená nebyla.“
Hobby Báry Štěpánové
Bára Štěpánová propadla golfu, patří mezi její nejoblíbenější sporty. Prý také proto, že je to sport, při kterém se dodržuje etiketa a lidé vypadají krásně. Ráda také čte, zejména detektivky, její oblíbenou autorkou je Agatha Christie. Díky tomu, že žije s muzikantem, má také velmi blízko k hudbě, oblíbený žánr ale nemá. V umění obdivuje secesi, malíře Gustava Klimta a jeho žáka Egona Schieleho. A nikdy podle svých slov nepohrdne dobrým vínem.
Sběratelka panenek
„Všechny moje panenky mají jména. Meghan má po vzoru britské vévodkyně i svatební šaty… Lidé se dozvěděli, že mám panenky ráda, a dávali mi je k různým příležitostem. Ale většinou takové ty, co jsou běžně k dostání, ne žádné hodnotné kousky. A pak jsem se o toto téma začala zajímat víc. Jsou panenky na hraní, jsou panenky dekorativní a pak jsem se dostala až k těm sběratelským… Místo zrcadla se dívám na své panenky. Nejradši mám ty zrzavé a promítám si do nich sebe. Prostě mi dělají radost,“ pověděla Štěpánová deníku Metro.
Reklama
Zrzavá jako poznávací znamení
Herečka je pověstná svou zrzavou hřívou. Ne vždycky na ni ale byla pyšná. „Vlasy nosím pořád stejně – ofinu a dlouhé. Když jsem byla malá, být zrzavá a pihatá bylo stigma. Fakt strašné. Trpěla jsem tím. Když jsem šla na konzervatoř, pokusila jsem se být dlouhonohou blondýnou. To nevyšlo, dlouhé nohy jsem neměla, blondýna jsem sice byla, ale nebyla jsem to já. Pokorně jsem se vrátila k tomu, co mám. Dnes si už neumím představit nic jiného," prozradila časopisu Sedmička.
V médiích bývají často hodnoceny i její ženské přednosti. S tím, jak vypadá, je herečka spokojená. „Já bych pod kudlu dobrovolně nikdy nešla. A ty hubené holky, které si nechávají udělat velká prsa, těm neříkám vůbec nic. Především je vůbec nesleduji, nevím, co si kdo nechal se svou figurou udělat, ani mě to už nezajímá. Ať si každý dělá, co chce,“ řekla Štěpánová pro server Zena-in.cz.
Je potřetí vdaná
Barbora Štěpánová je potřetí vdaná, za svého současného partnera Miroslava Barabáše se provdala v roce 2009. S druhým manželem Lubošem Rychvalským byla formálně v manželském svazku celých dvacet let. Vztah ale nefungoval, a herečku dokonce později přivedl do finančních potíží. „Každý máme nějakou životní roli a já jsem ve vztahu k mužům holčička, doživotní dítě, které potřebuje autoritu, muže, který se o mě bude starat,“ říká Štěpánová s tím, že jí vyhovuje, když její život řídí partner a ona se může nechat hýčkat.
Netají se také tím, že s manželem mají oddělené ložnice. „Není to proto, že bychom spolu nechtěli spát, ale my jsme si to tak vysnili, toužili jsme každý po svém pokoji. Společnou ložnici jsme měli v domku, kde jsme žili dříve. Pokud dva spí odděleně, není to signál toho, že se děje něco špatného. Naopak. Když jsem poprvé přišla do bytu své první lásky Lukáše Klimenta, byla jsem z něj okouzlená. Jeho maminka, malířka, paní Jiřina měla svůj pokoj a tatínek Saša, spisovatel, také. Mně se to líbilo, přišlo mi to noblesní. Přiznávám, že jsem trochu snob. Líbí se mi věci, které nejsou k životu úplně potřeba, i proto mi přijde hezké, když má každý svůj pokoj, stejně jako mám ráda vykání. Se svým bývalým manželem Lubošem si dodneška vykám,“ řekla pro iDnes.
Má jedinou dceru
S druhým manželem Lubošem Rychvalským má jedinou dceru Dominiku. Jejich představy o budoucnosti se prý rozcházely i v tom, jak velkou rodinu mají mít. Rychvalský chtěl více dětí, Štěpánové stačí jedno. „Já nejsem prototyp matky, i když matkou jsem, a dokonce se přiznávám k tomu, že na rozdíl od převládajícího názoru nepovažuji mateřství za nejšťastnější okolnost v životě ženy, za jeho uspokojivé naplnění.“
Reklama
Vrchní sestra Babeta Trefná
Už celou řádku let Bára Štěpánová ztvárňovala v televizním seriálu TV Nova Ordinace v růžové zahradě vrchní sestru Babetu Trefnou. Seriál běží už od roku 2005, v listopadu 2021 sice vedení televize oznámilo jeho ukončení, později se však k výrobě vrátilo.
Ordinace ji baví
Svou roli zdravotní sestry Babety má Štěpánová ráda, a dokonce se spolupodílela na jejím obrazu. „Přesvědčila jsem dramaturgii, že svou postavu znám, že vím, jak mluví i jedná. Ve výsledku se podařilo některé scény vyzněním úplně otočit, protože tak, jak byly napsané, by moje postava nikdy nejednala. Něčím je divná. Sbírá panny. To jsem si vymyslela já. Ale pořád ještě o ní nevím všechno. Neučím se text, jen vyjdu z dané scény a díky tomu často hledám slova, můžu i koktat, protože tak přece člověk v životě normálně mluví… Vážně mě to baví, ale vás o tom asi nepřesvědčím.“
