V době před rozšířením internetu ale pátrání na jiném kontinentě nebylo vůbec jednoduché. „Tenkrát byly ještě Zlaté stránky, tak jsme si vzala kanadské a on se jmenoval František Fishl a byli tam dva – jeden v Torontu a druhý v takovém menším městě. Rozhodla jsem se napsat česky dopis a říkala jsem si, kdo se chytí, tak se chytí. Když to bude Kanaďan, tak tomu nebude rozumět a smůla,“ prozradila Zedníčková, na kterou se ale usmálo štěstí. „Napsala jsem dva stejné dopisy, jak se jmenuju, v jakém roce jsem se narodila a že byste měl být můj tatínek. A teď co se stalo, to je otec a syn, oba se jmenují František. A protože můj brácha bydlí v Torontu, tak tam ten dopis přišel dřív. Brácha ho otevřel a pak mi vyprávěl, že se napřed lekl, že má někde dítě, než si přečetl datum narození. Tak zvedl telefon, zavolal tatínkovi s tím, že mu přišel dopis, který je asi pro něho,“ říká se smíchem Lucie, která od té doby udržuje s rodinou v Kanadě kontakt i přesto, že její otec už nežije. Měla ale to štěstí, že se stihli poznat.