Daniel Landa se narodil 4. listopadu 1968 v Praze. Když mu bylo zhruba sedm, rodina se odstěhovala do Bořanovic. Rodiče se brzy rozvedli. Jeho otcem byl Ing. Stanislav Landa, průkopník českého autokrosu.
Od muzikálového génia k veřejnému provokatérovi. Kdo je ve skutečnosti Daniel Landa?
Závodníkův syn
Konzervatoř
V roce 1988 vystudoval hudebně-dramatický obor na Pražské konzervatoři. Později hrál například ve filmech Proč?, Černí baroni, Copak je to za vojáka… a v německém seriálu Alles ausser Mord. Účinkoval i ve filmech Kvaska a Tacho, které natočila jeho žena. K oběma filmům napsal také hudbu. V roce 2013 se objevil v seriálu České století v roli Emanuela Moravce.
Svatba
V roce 1990 se oženil s Mirjam Müllerovou, německou studentkou režie na pražské FAMU. „11. 6. jsme přesně 30 let v manželství. To už je zajímavý výkon, láska, vstřícnost a přátelství, fakt, stojí to za to. Jízda smykem je daleko lepší než dálnice,“ napsal na svůj Facebook Landa.
Reklama
Tři dcery
S manželkou má tři dcery – Anastázii (1998) a dvojčata Rozálii a Roxanu (2003). Čtyřiadvacetiletá Anastázie kráčí ve stopách rodičů. Na rozdíl od sester se do světa šoubyznysu zapojila už odmalička. „Stázka se dala na herectví a strašně ji to baví. Už kdysi hrála hlavní roli v našem pohádkovém muzikálu Bílý dalmatin. Ale to už si ani nepamatuje,“ řekla Super.cz Mirjam Landa.
Orlík
V roce 1988 založil společně s hercem Davidem Matáskem kapelu Orlík. V roce 1990 vydala kapela první studiovou nahrávku Oi!, která byla oblíbená nejen mezi příslušníky hnutí skinheads. Písně jako „Čech“ se dokonce hrály v hitparádách České televize. Druhým a posledním albem kapely byla Demise.
Taková doba
V pořadu Hyde Park České televize řekl Landa v roce 2015: „Na začátku 90. let jsme byli všichni rasisté a já rozhodně ano. Taková byla doba.“ Následně dodal: „Není mi líto mé minulosti,“ s tím, že by lidé měli řešit spíš jeho hudbu z posledních let. „Chci jasně deklarovat lásku ke krajině, ve které jsem se narodil,“ prohlásil zpěvák.
Reklama
Sólová dráha
Svoji sólovou kariéru začal deskou Valčík v roce 1993. Do dnešní doby vydal zhruba deset řadových alb, mezi nimi Chcíply dobrý víly, Pozdrav z fronty, Smrtihlav, 9 mm argumentů nebo Neofolk. Landa uspořádal několik úspěšných koncertních turné, např. Vltava Tour, Bouře, Ostravice. Záznamy z nich pak většinou vyšly na CD i DVD.
Ordo Lumen Templi
V roce 2004 proběhl na pražském Vyšehradě koncert pro zvané. Landa na něm zpíval písně Karla Kryla a kázal národu. Poprvé tam představil Ordo Lumen Templi, řádové společenství, jehož cílem podle Landy bylo „vyburcovat společnost z letargie a demonstrovat skutečnost, že teď jsme to my, kdo přejímáme vyhasínající pochodeň, a naším posláním je předat ji našim dětem opět hořící“. Hnutí vyvolalo i negativní emoce. „Je to nebezpečný fenomén. Příznačné je, že se vždycky halí do zvláštního svatouškovství, dělají to přece všechny fašistické a totalitní ideologie, všechny mají prudérní roucho a žádají čistotu,“ vyjádřil se tehdy Václav Havel. Landa sám ze spolku odešel po čtyřech letech a založil si další projekt Zlatý drak. Řád se postupně rozpadl.
Muzikály
Landa je také autorem muzikálů. Nejdříve přišel v roce 1996 s Krysařem. Jeho druhým počinem bylo muzikálové drama Tajemství. V roce 2008 dopsal s Ondřejem Soukupem další hudbu pro muzikál Touha, který vycházel z filmu jeho manželky Kvaska. Pro brněnské Mahenovo divadlo pak napsal hudbu ke hře Tajemství zlatého draka, která měla premiéru v listopadu 2008, derniéra se odehrála 18. května 2011.
Muzikály
Landa je také autorem muzikálů. Nejdříve přišel v roce 1996 s Krysařem. Jeho druhým počinem bylo muzikálové drama Tajemství. V roce 2008 dopsal s Ondřejem Soukupem další hudbu pro muzikál Touha, který vycházel z filmu jeho manželky Kvaska. Pro brněnské Mahenovo divadlo pak napsal hudbu ke hře Tajemství zlatého draka, která měla premiéru v listopadu 2008, derniéra se odehrála 18. května 2011.
Reklama
Závodník
Od roku 1996 jezdil Daniel Landa autokros, jeho vrcholem bylo 6. místo v konečném hodnocení Mistrovství Evropy a zařazení se do reprezentace ČR v autokrosu. V roce 1998 se dostal k závodění trucků. V první sezoně se umístil v Evropském poháru tahačů (Race Truck) na 6. místě a byl vyhlášený jako nováček roku. V roce 2001 přesedlal na rallye v kategorii N4.
Bojovník
Stále se věnuje bojovým sportům, především thajskému boxu, ale třeba i streetfightu. Se zápasy ovšem skončil. Před dvěma roky řekl: „Trenéři mě s tím furt otravují, ale mně bude za měsíc dvaapadesát. Pro mě nejhorší na zápase s Riko Immonenem byla před šesti lety příprava. Bylo mi šestačtyřicet, tělo špatně regenerovalo, měl jsem několik zlomenin, do zápasů jsem šel jako invalida. Předpokládám, že to samé by se opakovalo nyní. Kosti popraskají, nemusí vydržet tréninkovou zátěž, což je třeba šest tréninků týdně. A nastupovat jako invalida se mi nechce. Já dělám bojové sporty pro radost. Jednak tam mám partu, jsou to moji bratříčkové, a dále mě to udržuje mentálně i kondičně.“
Žito na Slavíkovi
Během vyhlašování Českého slavíka v roce 2012 odstartoval další ze svých zvláštních projektů, Žito 44. Na pódium dorazil s živým kohoutem a dožadoval se toho, aby se mu neříkalo už jinak než Kouzelník Žito. Zpětně o svém vystoupení řekl: „Nebyl jsem v úplné zdravotní kondici. A ten kohout, kterého jsem čtrnáct dní cvičil a měl s sebou, měl zafungovat jako nadsázka. Bylo to celé umělecké vystoupení, ale souhlasím, že ne úplně dobře pojaté. Na druhou stranu to alespoň vzbudilo nějakou pozornost.“
Reklama
Sedm kejklí
Jako kouzelník Žito si stanovil sedm „kejklí“, kterých chtěl dosáhnout: 1. Plavat freedive s tygřími žraloky. 2. V mistrovství světa v rallye se umístit do 4. místa. 3. Podplavat egyptskou Blue Hole. 4. Dokončit zápas v thaiboxu proti profesionálnímu boxerovi. 5. Dostat Sigmu Olomouc do finále Ligy mistrů. 6. Uspořádat koncert pro 100 tisíc lidí. 7. Položit základní kámen chrámu Zlatého draka. Něco z toho splnil, Sigmu Olomouc každopádně do finále Ligy mistrů nedostal. Hru na kouzelníka Žito ukončil v roce 2016, což uvedl na svém facebookovém profilu.
Afghánská mise
V letech 2015 a 2016 udržoval čilé kontakty s Afghánistánem, zemi několikrát navštívil. Důvody asi nejlépe shrnul ve svém facebookovém statusu: „Mnozí se ptáte, co má naše afghánské dobrodružství znamenat. Ještě než začnu postupně vysvětlovat, shrnul bych to asi takto: vezli jsme s sebou přátelství a lásku, totéž jsme obdrželi a vezem to zpátky. Žito.“
Zlatý špendlík
V době pandemické krize přilil olej do ohně, když na webu zlatyspendlik.cz vyzval k obdobě kybernetického útoku proti krajským hygienickým stanicím ČR. Jeho příznivci se pak e-mailem dotazovali hygienických stanic na provedené kontroly, čímž došlo k zahlcení už tak přetížených hygien, protože se pracovníci snažili odpovídat v zákonem stanovené lhůtě. Ministerstvo zdravotnictví krátce poté na Zlatý špendlík podalo trestní oznámení pro sabotáž. V únoru 2022 zveřejnil server Seznam Zprávy rozhodnutí Státního zastupitelství v Praze, které jednání iniciativy Zlatý špendlík neklasifikovalo jako trestný čin.
Reklama
