Hugo Haas kvůli fašismu přišel o všechno – do té doby populární herec dostal kvůli svým židovským kořenům zákaz účinkovat ve filmech i divadle, byl mu odňat majetek a přišel i o členy rodiny v koncentračním táboře, což ho po letech pronásledovalo ve špatných snech. Udělal sice kariéru v Hollywoodu, dožít tam ale nechtěl. Proto se vrátil aspoň do Vídně, kde se chodil alespoň na nádraží dívat na vlaky mířící do Čech.
Milovník žen a kokainu Hugo Haas dosáhl úspěchu v Hollywoodu. Tam toužil po Praze
Fašismu ho připravil o všechno
Krátce po týdenní návštěvě Prahy se mu ale osudnou stala banální věc – večeře v podobě smažených vajíček… Od jeho smrti dnes uplynulo rovných 57 let.
Bezpočet milenek – "Titinek"
Haas nebyl prvoplánový krasavec. Co postrádal po fyzické stránce, mu ale plně vynahradilo charisma, talent a suchý smysl pro humor. Ve svých filmech se rád stylizoval do starších pánů, zvládl ovšem i elegantnější role. Počet jeho milenek byl tak velký, že pro ně měl radši univerzální přezdívku. Každé říkal „Titinka“. To aby si náhodou nespletl jejich křestní jména.
Alkohol, bardámy a závislost na kokainu
Jednou z Titinek byla i herečka Adina Mandlová. Právě ona prozradila leccos o odvrácené straně života po boku charismatického herce a bonvivána.
„Hugo byl nesmírně nadaný a výtečný herec a velká osobnost, jenže se flákal po barech, mnohdy přicházel domů opilý a někdy jsem ho tři dny neviděla, protože buďto přespával u přátel, anebo u nějaké bardámy,“ vzpomínala ve svých pamětech. „Kromě toho tajně šňupal kokain a často měl záchvaty beznaděje a omrzelosti, když droga přestala účinkovat.“ To se také odráželo i na jejich finanční situaci. „Protože utratil všechny peníze v barech a za předražený, tajně kupovaný kokain, nezbylo mu každou chvíli nic na domácnost, takže jsem musela sáhnout do vlastní kapsy, abych zaplatila činži a výdaje s bytem a se stravou.“
ČTĚTE TAKÉ: Mandlová na sebe vzala vinu za smrt člověka, spala s nacisty a štěstí našla u gaye
Alkohol, bardámy a závislost na kokainu
Jednou z Titinek byla i herečka Adina Mandlová. Právě ona prozradila leccos o odvrácené straně života po boku charismatického herce a bonvivána.
„Hugo byl nesmírně nadaný a výtečný herec a velká osobnost, jenže se flákal po barech, mnohdy přicházel domů opilý a někdy jsem ho tři dny neviděla, protože buďto přespával u přátel, anebo u nějaké bardámy,“ vzpomínala ve svých pamětech. „Kromě toho tajně šňupal kokain a často měl záchvaty beznaděje a omrzelosti, když droga přestala účinkovat.“ To se také odráželo i na jejich finanční situaci. „Protože utratil všechny peníze v barech a za předražený, tajně kupovaný kokain, nezbylo mu každou chvíli nic na domácnost, takže jsem musela sáhnout do vlastní kapsy, abych zaplatila činži a výdaje s bytem a se stravou.“
ČTĚTE TAKÉ: Mandlová na sebe vzala vinu za smrt člověka, spala s nacisty a štěstí našla u gaye
Reklama
Co tajil před manželkou...
Baronesa Maria Bibikoff, které dal Haas něžnou přezdívku Bibi, byla jediná z „Titinek“, kterou si Haas odvedl před oltář. Byla od něj o 16 let mladší, brali se doslova v předvečer mnichovské dohody a pod srdcem už nosila syna Ivana. Právě v té době Haas čelil největší výzvě své kariéry; bylo mu zakázáno hrát. Aby však těhotnou a navíc hodně nemocnou manželku ušetřil od špatných zpráv, tajil to. Každý večer vyrazil jakože na představení, přitom osamotě bloumal netečně po ulicích a přemýšlel, co dál.
Zradili jej Češi
K zákazu hraní došlo ovšem ještě předtím, než Čechy okupovali Němci. Z milovaného Národního divadla jej vykázali samotní Češi a za tuto křivdu se mu nesměle omluvil pouze jeden z nich, režisér Karel Dostal.
Poté co po něm v baru střílel opilý německý důstojník, na Haase dolehla vážnost situace. "Tak já už nikam nemůžu, oni po mně střílejí!" konstatoval šokovaně po incidentu před manželkou.
Poslední setkání
Přesto s emigrací Haasovi váhali. Jeho rodina přijela z Brna do Prahy řešit víza, aby mohli vycestovat, situace se ovšem kvůli okupaci rychle změnila a radši se vrátili do Brna. Netušili, že to bylo naposled, co se vidí – teprve po letech v emigraci se od přítele Jana Masaryka dozvěděl strašlivé zprávy, že v koncentračním táboru zahynul jak jeho otec, tak i jeho bratr, skladatel Pavel Haas.
Na snímku s Věrou Ferbasovou ve svém posledním československém filmu Andula vyhrála (1940).
Reklama
Na poslední chvíli
Iniciativu převzala v té chvíli Haasova žena Bibi. Oběhla všechny úřady a doslova od gestapa vyškemrala potřebná povolení. Záminkou emigrace byla návštěva její tety v Paříži, Francie byla v té době ještě svobodnou zemí. Pětitýdenního syna Ivana, trpícího na žloutenku, se rozhodli nechat v Čechách, s tím, že se po něj v průběhu několika týdnů vrátí. Osud tomu ale chtěl jinak.
Rodina se setkala až po dlouhých sedmi letech. Ivan strávil tu dobu v péči Haasovy švagrové Soni. Starala se o něj až do konce války. Teprve tehdy se Ivan dozvěděl, kdo jsou jeho rodiče, a v roce 1946 se konečně shledali ve Spojených státech.
Hollywoodský herec a producent
Emigrace znamenala, že Haas musel začít od znova. Díky manželce se mu povedlo za pochodu naučit anglicky, přesto se mu povedlo prosadit: nejdříve na Broadwayi a následně i v Hollywoodu. Kromě herectví psal scénáře a filmy s nezvykle nízkými rozpočty si i sám produkoval. Nejznámější se stal Pick-up podle románu Josefa Kopty Hlídač č. 47.
O roli v jeho filmech se ucházela dokonce i tehdy neznámá Marilyn Monroe, která se dostavila pouze v kožichu. Pod ním byla prý zcela nahá. „Byla blbá,“ vzpomínala na ni ostře Bibi Haasová. „Byla opravdu blbá… Ale tak zle to zase nemyslím. V jádru to byla milá holka, která dovedla být i docela vtipná.“
Na Haase blondýnka prý velký dojem neudělala a nechal se slyšet, že podle něj z ní nikdy hvězda nebude.
Úzkosti zaháněl prací
Navzdory silnému poutu, které Haase a Bibi pojilo, se rozhodli sňatek v roce 1952 ukončit. „Pokud dělal, tak to s ním docela šlo. Ale když nic neměl, tak byl, jak se říká česky, nasranej,“ vzpomínala po letech Bibi Haasová. „Já jsem naštěstí měla co dělat, takové malé roličky jsem vždycky dostala.“
Úspěchy v Hollywoodu jej však netěšily natolik, aby mu vynahradily stesk po domově. Americké filmy se podle Haase nedaly s Národním divadlem srovnávat, rovněž v žádném tamějším městě neměl pocit domova jako v Praze. Jelikož ani po válce se netroufal vrátit do Čech, tentokrát kvůli obavám z komunistů, usadil se aspoň ve Vídni (spolu s Bibi, navzdory rozvodu), kam se chodil dívat na nádraží, konkrétně na vlaky směrující do jeho rodného Brna.
Prahu navštívil v roce 1963, pouze jako host, když jej oficiálně pozvali k oslavě 80. výročí založení Národního divadla. "Odcházím se srdcem tak plným lásky a přátelství, že se přímo těším, až zase přijedu," řekl po návštěvě v listopadu. Návratu se už bohužel nedožil.
Reklama
Syn Ivan
Krátce poté, přesně 1. prosince 1968, se mu totiž stal osudným banální kuchyňský omyl: dal si vařit vajíčka, šel si zdřímnout a voda mezitím protekla. Štiplavý kouř ze spálených vajec v kombinaci s těžkým astmatem způsobily jeho smrt.
Krutý osud čekal rok poté i jeho syna Ivana, který dovršil třicet let. Trpěl cukrovkou, zhoršoval se mu zrak, měl potíže s alkoholem a navíc se to všechno odrazilo na těžce nemocných ledvinách. Chodil pravidelně na dialýzu v New Yorku, doplatil však na děsivý omyl tamějšího personálu, který popletl roztoky, zapnul přístroje a místnost navzdory zákazu opustil. Křik pacientů z dialýzy bylo slyšet až na chodbu, než chybu napravili, doplatil na to právě slepý Ivan Haas. Bibi Haasová přežila svého syna o čtyřicet let.
