Konzervatoř nedokončila

Hana Vítová, rodným jménem Jana Lašková, se narodila 24. ledna 1914. Oba její rodiče byli pěvci, proto na jejich popud začala zpívat také. Hana ale nakonec konzervatoř nedokončila. Přijala totiž stáž v olomouckém divadle a studia vyměnila za možnost stát na jevišti denně.

Hana Vítová, rodným jménem Jana Lašková, se narodila 24. ledna 1914. Oba její rodiče byli pěvci, proto na jejich popud začala zpívat také. Hana ale nakonec konzervatoř nedokončila. Přijala totiž stáž v olomouckém divadle a studia vyměnila za možnost stát na jevišti denně.

O jejím talentu se doslechli Jiří Voskovec a Jan Werich a poslali křehké krásce s jemným obličejem, ale silným hlasem pozvánku do Osvobozeného divadla. Ona ji přijala a v divadle získala i pseudonym, který pak používala do konce života. Werich později prozradil, že k příjmení Vítová je inspirovalo křestní jméno Vítězslava Nezvala, kterého tehdy s Voskovcem náhodou potkali. „Voskovec se na něj díval a najednou povídá: ,Vít – Vítězslava – Vítek – Vítková – Vítová. Budeme jí říkat Vítová.‘ A bylo to!"

Ve svých devatenácti letech se vzala tehdejšího idola, operetního zpěváka Járu Pospíšila (na snímku). Na vážný vztah s mužem o devět let starším ale nebyla připravena, za rok a půl už byli rozvedeni. Zůstali ale přátelé a po válce spolu jezdili na zájezdová představení.

Ve 40. letech se ocitla na vrcholu kariéry. V dramatu Noční motýl (1941) si zahrála ženu, která padne na samé dno – což se jí bohužel stalo později i v reálném životě. Po uzavření Osvobozeného divadla se přes Švandovo divadlo a Divadlo Vlasty Buriana dostala až do Nového divadla Oldřicha Nového. Ten byl jejím blízkým přítelem. O jeho nemanželskou dceru se dokonce starala, když byli Nový i jeho manželka deportováni do koncentračních táborů.

Druhým mužem jejího života se stal šéfredaktor časopisu Kinorevue Bedřich Rádl. Ten kvůli Haně opustil svou tehdejší manželku, herečku Světlu Svozilovou. V červnu 1942 se vzali, manželství vydrželo třináct let. Šťastní spolu ale nebyli, Rádl měl slabost pro ženy. Ani dcera Bedřiška manželství nezachránila. (Na fotografii Hana Vítová ve filmu Freunde.)

Na rozdíl od svých kolegyň nebyla po válce obviněna z kolaborace, ale role pro prvorepublikové hvězdy se přestaly psát. Posledním významným snímkem, kde se objevila, byla v roce 1949 Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (na snímku).

Když po válce žádné další role nepřicházely, dala se Hana dohromady s bývalým manželem Járou Pospíšilem a oblíbeným zpěvákem R. A. Dvorským, kterému byla za svědka na svatbě. Objížděli společně města s estrádními pořady. Diváci je přijímali skvěle. (Na fotce v českém filmu Výdělečné ženy.)

Její osobní život se stal v 50. letech těžce snesitelným. Bedřich Rádl si přivedl domů novou partnerku, herečku Natašu Tanskou, a pro Hanu to znamenalo definitivní konec jejich lásky. Jenže byla bytová krize, a tak Hana i s dcerou Bedřiškou nadále žily pod jednou střechou s Rádlem a jeho novou ženou. Původně velký byt rozdělili na dva, ale koupelna a kuchyň zůstaly společné. Prapodivné soužití se negativně podepsalo na psychickém stavu nejen Hany, ale především Bedřišky (na snímku).

Jindřišce bylo dvacet let a kromě rodinných poměrů ji trápila i jednostranná platonická láska k herci Jiřímu Suchému. Přestože byla její matka doma, podřezala si v roce 1966 ve svém pokoji žíly, několikrát se pokusila probodnout si srdce pletací jehlicí a nakonec vyskočila z okna. „Ona se ke mně velmi intenzivně upnula, přitom já už jsem tou dobou měl svoji rodinu, a tak jsem si s tím nevěděl rady. Zahrnovala mě různými pozornostmi – na zkoušku mi přinesla v kastrůlku jídlo, upletla mi svetr. A já jsem ji musel odrážet, odmítat," cituje spisovatel Ondřej Suchý svého bratra ve své knize Neznámá známá Hana Vítová.

Hana Vítová ovládala několik světových jazyků a díky svým znalostem mohla pro televizi připravovat různé kvízy do zábavních pořadů. Nic z toho jí ale nedávalo motivaci dál žít… Na fotce je spolu s dr. Janem Pixou, R. A. Dvorským a Otou Kinským před odjezdem do Vídně na setkání s krajany.

Vítová se z tragické ztráty dcery nikdy nevzpamatovala. Útěchu hledala v alkoholu. Roku 1970 navíc měla těžkou autonehodu, v jejímž důsledku ochrnula na jednu nohu. Zemřela 3. března 1987, zapomenutá a osamělá.
