Karel Heřmánek se narodil 17. října 1947 v Praze. Po maturitě vystudoval herectví na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně, kterou dokončil v roce 1972. Krátce poté působil v Divadle Husa na provázku v Brně, následně v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, jednu sezonu strávil v Městských divadlech pražských a poté se stal členem pražského Divadla Na zábradlí, kde na sebe upozornil pod vedením režisérů Evalda Schorma a Jana Grossmana.
Elegán Karel Heřmánek by oslavil 78. narozeniny. Z jeho slov pronesených před třinácti lety mrazí
Kariérní začátky

Na filmovém plátně se poprvé výrazně prosadil v 70. letech. Jeho první filmy nezanechaly výraznější stopu, ale v druhé polovině dekády se objevil už ve známějších snímcích jako třeba Na pytlácké stezce, Žena pro tři muže, Smrt stopařek a Kam nikdo nesmí.

Divadlo
V Divadle Na zábradlí už slavil úspěchy v inscenaci Bratři Karamazovi. V 80. letech vyšel i záznam tohoto představení a Heřmánek v roli Dimitrije sklidil velký úspěch u diváků i kritiky.

Roli Lucifera si užíval
Skutečnou popularitu mu ale přinesla role Lucifera v pohádce S čerty nejsou žerty (1984). Tvůrci zvažovali do role původně Miloše Kopeckého nebo Jiřího Sováka, nakonec se ale rozhodli dát šanci někomu z mladší generace. Sedmatřicetiletý Heřmánek pak zcela definoval pojetí čertů v českých pohádkách – podle režiséra začal „řádit“ už po první klapce a ďábelské nálady se kvapem chytli i další herci.
Na samotné natáčení vzpomínal Heřmánek s láskou. „Bylo to příjemné, bavilo nás to. Pohádka byla výborně obsazená, výborná parta tam byla. Hynek Bočan bezvadný režisér, scénář krásný. Práce mě těšila,“ prozradil na 62. ročníku zlínského festivalu pro děti a mládež.

Roli Lucifera si užíval
Skutečnou popularitu mu ale přinesla role Lucifera v pohádce S čerty nejsou žerty (1984). Tvůrci zvažovali do role původně Miloše Kopeckého nebo Jiřího Sováka, nakonec se ale rozhodli dát šanci někomu z mladší generace. Sedmatřicetiletý Heřmánek pak zcela definoval pojetí čertů v českých pohádkách – podle režiséra začal „řádit“ už po první klapce a ďábelské nálady se kvapem chytli i další herci.
Na samotné natáčení vzpomínal Heřmánek s láskou. „Bylo to příjemné, bavilo nás to. Pohádka byla výborně obsazená, výborná parta tam byla. Hynek Bočan bezvadný režisér, scénář krásný. Práce mě těšila,“ prozradil na 62. ročníku zlínského festivalu pro děti a mládež.

Druhá převratná role
Čekaly na něj ovšem i další krásné filmy: Fešák Hubert, Smích se lepí na paty nebo Dobré světlo, za kterou získal i cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Portugalsku. Ovšem možná jeho životní role byl živelný tatínek od rodiny a obchodní zástupce vysavačů Electrolux v trpké komedii Smrt krásných srnců podle stejnojmenné knihy Oty Pavla odehrávající se za 2. světové války.

Výzvy v 90. letech
Scéna Divadla Na zábradlí se v 90. letech rozpadla. Heřmánek spolu se svou manželkou Hanou založil nové Divadlo Bez zábradlí, kam přešla většina herců z původního souboru. Rozjet divadlo mu pomáhali i bývalí spolužáci z JAMU Jiří Bartoška a Pavel Zedníček. Stalo se jednou z klíčových scén pražského kulturního života a Heřmánek jako principál zde nejen hrál, ale i režíroval a pracoval na dramaturgii.

Filmová kariéra a dabing
Objevil se také ve filmech jako Díky za každé nové ráno (1994), Kolja (1996) či Musíme si pomáhat (2000). Jeho hlas byl zároveň hojně využíván v dabingu i animovaných filmech.

Spřízněné duše
Heřmánek se oženil dvakrát. Jeho první manželkou byla zubní lékařka Stanislava a měli spolu dvě dcery, Kristýnu a Karolínu. V polovině 80. let se rozvedli a krátce poté se Heřmánek seznámil s moderátorkou a televizní hlasatelkou Hanou Vávrovou. Teprve po narození synů Karla a Josefa se rozhodli vzít, třetí syn František přišel na svět v roce 2001. Manželé fungovali jako sehraný tandem i v profesním životě: Hana jako manažerka pomáhala Heřmánkovi s řízením divadla.
„Mám štěstí, že mám doma někoho, kdo moje pracovní problémy dobře zná a prožívá je se mnou. To je velká výhoda, nedokážu si představit, že bych byl s partnerem, kterému by moje problémy nic neříkaly. To by se určitě negativně projevilo. Nás to naopak stmeluje,“ pochvaloval si Heřmánek.

Zdravotní trápení
Jeho životní cesta se uzavřela nečekaně – rozhodnutím, které vycházelo nejspíš z těžkostí, o kterých veřejnost nemá ani tušení. Ještě v roce 2012 se čistě teoreticky zamyslel nad krokem, ke kterému se odhodlal o dvanáct let později: „Pokud bych o sebevraždě uvažoval, tak bych radši zvolil pistoli než seskok z mostu. Ale je to jenom akademická debata. Tyhle úvahy nemám.“
Heřmánek sám o sobě tvrdil, že je pacifista, a ke zbraním choval odpor. Doplnil to poznámkou: „Pistole jedině na sebevraždu.“ Podle všeho jej k tragickému rozhodnutí dohnaly zdravotní problémy, konkrétně extrémně bolestivý zánět trojklanného nervu, který jej trápil od května loňského roku. 24. srpna 2024 spáchal sebevraždu na střelnici Placy ve Višňové u Příbrami.






