Když se Ivana Chýlková, která 27. září slaví své dvaašedesátiny, na základní škole zmínila, že má v úmyslu stát se herečkou, poslali ji na psychologické vyšetření. Za svým snem si však šla. Absolvovala Státní konzervatoř v Ostravě, poté byla přijata na katedru herectví DAMU v Praze. Chodila do stejného ročníku jako Karel Roden a řada dalších talentovaných kolegů jako jsou Jitka Asterová, Vilma Cibulková, Veronika Žilková a Eva Holubová. Přestože je dnes idolem mnoha mužů a vzorem mnoha žen, přiznává, že s tím, jak vypadá, měla dlouhé roky velký problém.
Chtěla do dětského domova a neměla mít nikdy děti. Ivana Chýlková slaví 62. narozeniny
1 Ivana Chýlková slaví 62. narozeniny

2 Dětství

Herečka Ivana Chýlková se narodila 27. září 1963 v Praze, vyrůstala ale ve Frýdku-Místku. Má sestru a bratra. Rodiče podle jejích slov byli přísní a ona toužila po „velkém světě“. „Netrpěla jsem, ale věděla jsem, že tam chci být jen do času. Že udělám všechno pro to, abych co nejdřív odešla.“
Zavzpomínala také na to, jak si jako malá přála být umístěna do dětského domova. „U nás ve Frýdku-Místku byl taky dětský domov a já si vzpomínám, že jsem si jako malá říkala, že by bylo hrozně fajn, kdybych tam byla. Moje představa byla taková, že ty děti si tam pořád jenom hrají, nemusí poslouchat a vlastně si dělají, co chtějí. Realita je ale samozřejmě úplně někde jinde,“ směje se dnes.
3 Tělo

Chýlková přiznává, že během dospívání měla problém se svým vzhledem. „Moje tělo se až do 18 let věnovalo pouze růstu. Ale já neměla žádná prsa. Byla bych vděčná aspoň za nějaká. Zaobírala jsem se tím, jestli jsem v pořádku. Stála jsem pořád u zrcadla, vycpávala si prsa a říkala si, vidíš, takhle bys mohla vypadat, ale nevypadáš, protože vypadáš takhle.“
Dnes je zcela vyrovnaná s tím, jak vypadá, i když si občas musí vyslechnout poznámky na svou výšku. „Můj otec má dva metry, tak jsem nepředpokládala, že budu mít metr šedesát. A mně to nikdy v ničem nepřekáželo. Ale všimla jsem si, že to překáží druhým, a to mi vadilo,“ řekla pro server Maminka.cz.
4 Kariéra

„Já nevím, co si pamatuju, tak jsem vždycky chtěla být herečka. Nedovedla jsem si představit něco jiného. Nejdřív jsem dělala konzervatoř v Ostravě a pak jsem se přihlásila na DAMU. Napoprvé mě přijali, což bylo asi štěstí, protože já jsem měla tak bezmeznou důvěru k těm lidem, kteří byli v komisi, že kdyby mi řekli, že nemám talent, tak bych se podruhé už určitě nehlásila,“ řekla o začátku své kariéry.
Kromě herectví se příležitostně věnuje také zpěvu – ve skupině Žentour, v představeních divadla Sklep či na desce Michala Horáčka.
5 Syn

Přestože je Chýlková matkou syna Jáchyma, v mládí jí bylo řečeno, že vlastní děti mít nikdy nebude. „Nestačila jsem to ani zpracovat, protože jsem pak poměrně záhy otěhotněla,“ řekla k tomu Chýlková.
Jáchym je už dospělý a vylétl z hnízda. „Nikdy jsem si nemyslela, že ho mám u sebe na věky. Vždycky jsem si byla vědoma, že ho mám na čas půjčenýho. Takže mi není líto, že se osamostatnil, že se vydal vlastní cestou a ví, co chce. Považuju to za dar a za jeho i naše štěstí,“ myslí si Chýlková s tím, že je i nadšená ze synovy partnerky. „Ona je úplně bezchybná. To je docela vzácný a já jsem za to vděčná.“
6 Vztah bez konvencí

Herečka se netají tím, že nemá ráda domácí práce, které jsou podle ní ztrátou času, a v kuchyni ji téměř neuvidíte. „Pokud láska prochází žaludkem, tak rozhodně ne ta naše,“ směje se a dodává, že její manžel Jan Kraus s tím nemá problém. „Myslím, že za vše mluví jedna historka. Byla u nás na návštěvě moje kamarádka a já Honzovi udělala chleba s máslem. On potom vstal a řekl: ‘Děkuji, bylo to moc dobrý.’ Moje kamarádka jen pronesla, jestli nedělá něco blbě,“ vypráví s úsměvem.
Jejich vztah přitom funguje v mnoha aspektech nekonvenčně: nedávno třeba přiznala, že žijí vlastně odděleně. Zatímco ona zůstává v Praze, hlavně kvůli práci, Kraus preferuje pobyt na venkově. Pravidelně ale za svým mužem dojíždí a v kontaktu jsou i díky moderním technologiím.
7 Partnerská rošáda

Až do roku 1994 byla Chýlková partnerkou kolegy Karla Rodena. Pak ale poznala během natáčení filmu Trio Jana Krause. Láska na první pohled to ovšem nebyla. „Když jsem ho viděla poprvé, byl to takovej malej skrček s velkým zadkem. Musel se hodně snažit, než mě nakonec přesvědčil. Pusu nezavřel, nikdo ho nepřekřičel a byl neuvěřitelně vtipnej,“ řekla herečka.
Poté, co se do sebe zamilovali, rozhodli se opustit své partnery a žít spolu. Vzali se však až v roce 2009. Opuštění partneři Karel Roden a Jana Krausová se nakonec dali dohromady.
8 Stárnutí

To, že jí je už přes šedesát, ji nijak netrápí. Rozhodující podle ní je to, jak se o sebe člověk dokáže starat. „Vždy říkám, že člověk nesmí ‚pustit pohlaví‘. Když ho pustíte a začne vám být jedno, jak vypadáte, jak se cítíte, kdo vůbec jste, tak to je konec. Vy se musíte cítit dobře, udělat pro sebe co nejvíc, a ne si říkat, že už to je stejně jedno. Není,“ prohlásila pro server Ženy.cz.
9 Je optimistka

Kromě fyzické kondice je důležitá i ta psychická. Chýlková se považuje za velkou optimistku. „To bez diskuse. Hledám vždy v životě to hezčí, lepší, a když to nejde, tak se té dané věci, pokud to jde, prostě nevěnuju, protože je to ztráta času.“
10 Vnoučata

Svá vnoučata zatím herečka nemá, její partner Jan Kraus už dědečkem je. Na babičku si ale nehraje. „Oni mají svoje babičky, mají Janu… Ale já mám děti ráda. Není důvod jim dělat babičku, když mají tu svoji. Já si s dětma ráda hraju, mě baví do nich kousat, mě baví je mučírovat, mě baví si s nimi hrát…, ale že bych měla pocit, že jsem jejich babička, to opravdu ne. Já jsem taková skoro na každé dítě, na takovou roli ještě nejsem úplně ready. Ale mám ráda děti, s mírou. Jako že bych se vrhala na jakékoliv dítě, třeba na ulici, to taky ne.“
11 Boj s jazykem

Pokud je s něčím na sobě Chýlková nespokojená, je to její neschopnost naučit se anglicky. „Vůbec nerozumím, co mi říkají. Vůbec ta slova neslyším. Pro mě je angličtina valící se chuchel,“ vyprávěla s tím, že se před lety dokonce rozhodla vydat na studijní pobyt do Anglie.
„Bohužel jsem si myslela, že mi to půjde líp, že budu šikovnější. Po měsíci v Anglii jsem byla ze své těžkopádnosti docela rozladěná, ale na druhou stranu mě to bavilo a vysvětlila jsem si to tak, že hlava má nějakou kapacitu a jen těžko se do ní dostávají další nové věci,“ říká nakonec smířeně.











