Tohle se Italům nebude líbit: Skoro všechno je z Číny, dokonce i focaccia

Focaccia je tradiční chléb, který se vyznačuje svou měkkou a nadýchanou strukturou. Připravuje se z jednoduchého těsta složeného z pšeničné mouky, vody, olivového oleje, soli a droždí. Typicky se peče v troubě a před pečením se často polévá olivovým olejem a posypává hrubou solí, bylinkami a někdy i dalšími surovinami, například olivami, cibulí, rajčaty nebo sýrem. Focacciu známe v několika variantách a často ji považujeme za předchůdce pizzy.

Věda přepisuje historii italského pečiva

Podle nové studie publikované v prestižním vědeckém časopise Nature Scientific Reports bylo zhruba před 14 tisíci lety v Číně poprvé upečeno něco, co by se dalo považovat za prapředka dnešního chleba – a tedy i oblíbené focaccie. Archeologové objevili důkazy o tom, že obyvatelé staré čínské kultury na pomezí doby ledové uměli zpracovat obiloviny a péct z nich jednoduché placky.

A čím je to zajímavé? Tyto placky mají mnohem starší historii než jakékoliv obdobné pečivo ze Středomoří, včetně ikonické italské focaccie. Jinými slovy, zatímco dnes považujeme focacciu za symbol italské kulinářské tradice, její původ sahá mnohem dál – a mnohem dál na východ.

Oblast Mezopotámie s vyznačenými místy, kde byl materiál analyzovaný v tomto výzkumném projektu nalezen.

Kulturní výměna a cesty chleba

Jak se čínské placky dostaly do Evropy? Zásadní roli sehrály starobylé obchodní stezky, které později daly vzniknout slavné hedvábné stezce. Při kulturní výměně mezi východem a západem putovaly nejen textilie a koření, ale i kuchařské techniky a recepty. Pečení placek z jednoduchého těsta tak mohlo překonat tisíce kilometrů a proměnit se ve focacciu, pizzu nebo naan.

Pro Italy je to možná těžká rána pro jejich gastronomickou hrdost, ale současně jde o důkaz, že kulinářství je globální fenomén, kde si kultury vždy navzájem půjčovaly to nejlepší.

Co říká historie

Focaccia, jak ji známe dnes, má svůj základ v římské říši, kde byla známá jako panis focacius. Základní myšlenka pečení placek z mouky a vody je ale mnohem starší. A právě čínské archeologické nálezy potvrzují, že tento postup vznikl na východě. Je možné, že právě tady se zrodil první chlebový nápad, který si lidé postupně přizpůsobili podle svých potřeb a surovin.

Jak to vezmou Italové?

Pro mnoho Italů je focaccia něčím jako národní poklad. Tato zjištění však ukazují, že historie gastronomie je složitější, než by se mohlo zdát. I když je focaccia kulturně spjata s Itálií, je třeba přiznat, že dědictví kuchyní je často společné. A ačkoliv to možná nezapadá do romantické představy o italské kuchyni, je to fascinující důkaz o tom, jak dokáže jídlo spojovat svět.

Takže až si příště budete pochutnávat na kousku zlatavé focaccie, vzpomeňte si – cesta tohoto těsta začala mnohem dál, než jste si mysleli. 

Dobrou chuť, ať už jste kdekoliv!