Odkud se vlastně vzalo IQ? A proč nás tak baví ho porovnávat
První pokusy o měření inteligence sahají do 19. století – tehdy se věřilo, že inteligence souvisí s velikostí mozku. Teprve na začátku 20. století přišel francouzský psycholog Alfred Binet s novým přístupem: místo fyzických měření navrhl praktický test, který měl pomoci identifikovat děti, jež potřebují speciální výuku. Jeho cílem nebyla soutěž o nejvyšší skóre, ale podpora těch, kteří ve škole ztráceli krok. Jenže čísla mají zvláštní kouzlo – snadno nás fascinují. A hlavně: rádi je porovnáváme. Měření IQ se tak během několika dekád stalo celosvětovým fenoménem. Dnes se testy používají v personalistice, při výběru na prestižní školy, ale i v televizních soutěžích o „nejchytřejšího Čecha“ – samozřejmě s notnou dávkou nadsázky.
Vysoké IQ má jen málokdo
Ačkoliv spousta lidí ráda poučuje své okolí, skutečně vysoké IQ – tedy vyšší než 130 – má jen asi 2 % populace. Tolik lidí na světě splňuje podmínky pro členství v organizaci Mensa, která sdružuje nadprůměrně inteligentní jedince. Pokud vás zajímá, jak na tom doopravdy jste, můžete si u Mensy nechat IQ změřit – oficiálním testem pod dohledem odborníků. Výsledek pak není jen zajímavostí, ale také možností, jak lépe pochopit své silné stránky i způsob uvažování.