Ano, šéfe - 3. díl: Pláně

Ano, šéfe – 3. díl: Pláně

Ano, šéfe – 3. díl: Pláně

Ano, šéfe – 3. díl: Pláně

Při kontrolní návštěvě už byl Pohlreich v Pláních vstřícnější. „Jaké výtvory mi nabídnete a co je to žeroun, nebo myslíte žahour?“, ptal se dotíravě Elišky, která při psaní menu udělala chybu. Objednaná jídla hodnotil jako pokrok, i když ani to se neobešlo bez připomínek. Po degustaci udělil Jakubovi a jeho rodině zaslouženou pochvalu. Jakub byl vděčný za šéfovy rady, ale to mu Pohlreich moc nevěřil. „Nemaž mi med kolem huby, já vím, že tě seru, ale seru tě ve tvým vlastním zájmu.“ Pohlreich Jakuba na rozloučenou pozval do své restaurace, aby zažil, jak řemeslo dělají opravdoví profesionálové. Hvězdičky se Jakub s Eliškou dočkali, ale nalepit ji nesmí. Jakub musel přislíbit, že mu bude motivací a na dveře ji lípne až tehdy, když si bude svými výsledky jistý. „Nebylo to nic osobního a ty to víš,“ dodá šéf na rozloučenou.Jakub na natáčení dnes vzpomíná: „Byl to zážitek, zkušenost. Ale nebudu lhát, že to bylo snadné. Dokonce bych řekl, že to mnohdy bylo nepříjemné. Šlo se až na dřeň. Ale šéf mi v mnohém otevřel oči, za což jsem mu vděčný. Někam se sunu, vnímám pořád jeho doporučení a díky za to." Šéf během natáčení dává mnohá doporučení. Jaká si Jakub vzal opravdu k srdci? „Jednu jedinou radu asi nemám. Ale bylo fajn, že zmínil, abych si našel čas na rodinu, že nemáme mít pořád otevřeno, že to stejně nikdo nečeká. Mám čas na rodinu, což je dobré. Na jídelním lístku mám míň jídel, vařím z čerstvých surovin a snažím se přizpůsobit menu lokalitě.“ Restaurace stále funguje, pod stejným vedením. Na co by majitel pozval své hosty? „Rozhodně si myslím, že nám jdou burgery. Taky další masa, ať už minutky, hotovky, to vše umíme a rádi nabízíme,“ láká Jakub.

Na otázku, proč si Jakub přál Šéfovu návštěvu, odpověděl: „Potřebujeme pomoct s konceptem, chceme víc zapadnout do téhle lokality. A proto jsem pozval Zdeňka. Moje žena s tím až tolik nesouhlasila,“ čímž nepřímo naznačil vnitřní neshody. Kontrola zázemí pak dopadla bídně. Pohlreich shrnul situaci výtkou: „Začneme tím, že kuchyně není nejčistší. Všude je chlív. A tím, jaký pořádek máš v kuchyni, vše začíná i končí.“ Zároveň vyšlo najevo, že rodina řešila částečně splacený dluh zhruba tři čtvrtě milionu a tržby z penzionu je sotva držely nad vodou. Postupně se také ukázalo, že se Jakub v pracovním stresu posilňoval alkoholem.

Ve čtvrteční premiéře pořadu Ano, šéfe! se Zdeněk Pohlreich vydal na Šumavu do penzionu Pláně v Nových Hutích na Prachaticku. Za jízdy pronesl: „Výstavní skříň české republiky. Jak je možné, že tady někomu nejde hospoda?“ Podnik tehdy vedli manželé Eliška a Jakub: ona obsluhovala, on vařil. Společně vychovávali čtyři děti a provoz je jen stěží uživil, takže Šéf neměl před sebou lehký úkol.

Objednávku si u stolu zapisovala Eliška s miminkem v nosítku na břiše, což pro Pohlreicha představovalo první varování. Na první dobrou si objednal smažený květák, fazolky nakyselo a country burger, nad menu ale utrousil: „Menu splňuje svou základní funkci. Řekne ti, do jaký hospody jsi přišel. A tohle je špatný,“ načež svou objednávku čekal přes čtyřicet minut. V kuchyni se Jakub pod tlakem hroutil. Sám to popsal slovy: „Jsem z vás tak rozhozenej, že zapomínám postupy, koordinaci pohybů. Jsem úplně rozstřelenej,“ což Šéfa dovedlo k ironické poznámce, že s takovým talentem na výmluvy by se hodil do politiky. Přestože kuchař tvrdil, že „neservíruje jídlo, které není dobré“, Pohlreich hodnotil opačně: hamburger byl nedochucený, salát v něm suchý „jak dědkův skalp“ a těstoviny nezachránilo ani kuře „plovoucí v bazénu“ smetany. Znechucení dovršila nabídka churros, která se k šumavskému penzionu nehodila.

Ano, šéfe – 3. díl: Pláně