Proč někdo nikdy nezhubne?

Hubnutí je věda, hubnutí je samostatné průmyslové odvětví, hubne kde kdo, ale tlustých na celém světě stále přibývá. Je to snadnou dostupností jídla, nedostatkem pohybu, stresem - ale to není všechno.  

Rozsáhlá studie britské Rady pro lékařský výzkum prokázala, že většina obézních zůstane obézní do konce života. Zhubnout trvale se podaří jen 10 % osob, ostatní se celý život zmítají ve střídání diety a opětovného přibírání tuků. Z 25 000 obézních osob podle studie zhublo napořád jen 10 % jedinců.

Rozsudek na doživotí?

"Jakmile lidé jednou začnou mít nadváhu, v trendu přibývání na váze pokračují dál. Jen velmi vzácně se jim to podaří zvrátit. Jen málo lidí zhubne, ještě méně z nich získá normální postavu a opravdu málo jedinců  vydrží s normální postavou. Je proto velmi důležité, aby lidé nikdy nadváhu nezískali," tvrdí doktorka Rebecca Hardyová z University College London.

Chcete se zbavit přebytečných kil? Klikněte ZDE >>

Kdyby jiný léčebný postup měl pouze desetiprocentní účinnost, věda by ho dávno zavrhla jako nefunkční. Přesto medicína nedokáže nabídnout tlouštíkům nic jiného než starý dobrý návod: vyšší energetický výdej než příjem.

Jenže jde o to, o kolik. Někomu, těm šťastnějším, stačí, aby rozdíl byl dost malý, u někoho musí být obrovský, aby se projevil v podobě úbytku kil či centimetrů.

Máte obezitu v genech?

Posměváčci jsou obvykle přesvědčeni, že obézní lidé se soustavně ládují nezdravým a tučným jídlem i v době, kdy nemají hlad - prostě jedí jen z nudy a nedostatku lepší zábavy. To ale nemusí být pravda.

Doporučujeme: 10 rad pro hubnutí, na které se často zapomíná >>

Jistě i takoví jsou, ale mnoho dalších to nedělá a skutečně se snaží zhubnout. Přesto většina z nich - a současná celosvětová epidemie obezity to dosvědčuje - ve svém úsilí selhává. Proč?

Nejde (jen) o dědičnost, i když i ta má velký vliv - podle některých odborníků až ze 70 %. Přesto je problém právě v genech. Lidé se sklony k tloustnutí mají geneticky jinak nastavenou hladinu hormonů, které ovládají potřebu jídla, pocit sytosti a následně také ukládání energie, tedy tukových zásob.

Obrácené role hormonů

U zdravých lidí hormon leptin, produkovaný tukovou tkání, potlačuje chuť k jídlu a slouží jako pojistka proti hromadění tuku v těle. U obézních je však jeho působení právě opačné.

Obdobná situace je i s dalšími dvěma relativně nedávno objevenými hormony, které kontrolují příjem potravy. Ghrelin,
zvaný hormon hladu,  a obestatin, hormon sytosti, si jakoby prohodily role a matou tím organismus tak, že potom vyžaduje další příjem jídla a přitom ukládá tuk.

"K největšímu zvýšení ghrelinu u těchto lidí nedocházelo, což naznačuje, že jejich regulační systém selhává, nebo není schopen reagovat na své vlastní signály," konstatoval Julio Licinio, profesor psychiatrie a medicíny na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, kde proběhla příslušná studie.

Vyšší ukládání tuku

Tato porucha rovnováhy vnitřního prostředí organismu vede k jevu, který lze nazvat závislostí na jídle ve smyslu drogové závislosti. Tato závislost není způsobena charakterovou vadou (nedostatkem vůle) či psychickým onemocněním.

Organismus lidí s nadváhou reaguje na příjem potravy odlišně; pocitem většího hladu či neodbytného puzení k jídlu a navíc zvýšeným ukládáním tuku. Jíst méně, než jim velí jejich přirozenost, a zároveň i méně, než jedí ostatní šťastnější štíhlouni, je stojí nezměrné úsilí. To jim pak pochopitelně způsobuje stres a trauma a je nejspíš tím důvodem, proč ve svém odhodlání nejsou schopni vytrvat.

Vliv psychiky na tloustnutí

Podle výzkumu, který provedl tým Janet Polivyové z University of Toronto, se zdá, že u žen, které jsou unavené neustálými dietami, přestává fungovat racionální instinkt. Zatímco štíhlým ženám se v určitý čas ozve signál "dost", dietářky ho neznají. 

Dodržování různých diet na zhubnutí má podle vědců za následek úmyslné a cílené ignorování všech signálů, jimiž dává tělo najevo, jak je na tom s příjmem potravy. Tito lidé  kontrolují jídlo vůlí a ta nebývá nejlepším rádcem. Potlačí totiž schopnost reagovat na přirozené signály vlastního organismu. Podle Polivyové je tento fenomén jednou z příčin, proč většina lidí držících diety nakonec stejně nezhubne.

Navíc je dokázáno, že každá dieta pouze vyvolává v těle pocit ohrožení - výrazně snížený přísun potravy automaticky nastavuje v organismu spořicí režim. Jakmile dietu přerušíte, tělo všechno uloží na horší časy. Během několika dnů či týdnů jste na tom hůř, než kdybyste dietu vůbec nedrželi. Viníkem může být i stres, který nutí  tělo vylučovat látky zabraňující hubnutí.

Paradoxně může být příčinou nadváhy i nedostatečná výživa. Pokud váš organismus není ve správné kondici, nedokáže přijímat ze stravy potřebné látky. Důsledkem je nejen únava, snížení obranyschopnosti, ale i zpomalení metabolismu a jeho poruchy.

Zamyslete se

• Než se pustíte do (další) etapy shazování přebytečných kil, v klidu si nechte projít hlavou, zda na vás neplatí také tyto problémy,  které brání zhubnutí.
• Nemáme správnou motivaci.
• Máme nevhodné emoční naprogramování z oblasti zdraví z doby našeho dětství.
• Neumíme si stanovit a dodržovat plán hubnutí a stravování.
• Nevěříme si, že to zvládneme, a nemáme sami sebe rádi.
• Neumíme pracovat s mozkem tak, aby nás při hubnutí neoklamával.
• Věříme lživým informacím o hubnutí "hned a bezbolestně".
• Necháme se zviklat naším okolím a přestaneme se snažit zhubnout.
• Držíme drastické diety, které nás jen ničí, nebo věříme "zázračným" přípravkům.
• Neuvědomujeme si, že musíme změnit přístup k sobě a poté až hubnout.

Teprve když vyřešíme všechny tyto problémy, má smysl pustit se do bitvy s vlastním já.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Po čem ženám rostou prsa? Obezita nebo hormony?

Nejlepší sex? Čeká vás po padesátce!

8 rad, jak být konečně šťastná. Napořád