reklama

Dva roky strachu: Co ještě čeká Toničku s Hankou?

Dva roky hrůz a strachu o život se podespaly na psychickém stavu obou dívek, unesených na pákistánské hranici.

Foto: Facebook

Do hlavy jim nikdo nevidí, ale dva roky v zajetí divokých kriminálníků kdesi u hranic Pákistánu musely být peklem na zemi. Antonie Chrástecká a Hana Humpálová teď pochopitelně potřebují nejvíc ze všeho klid. Dokud ale o svých zážitcích nepromluví, nepřestanou se rojit dohady

Ve všech internetových diskusích se objevuje otázky a pochybnost: Proč mají  obě ženy na sobě neforemné kabáty a na hlavách šátky, jaké se nosí v muslimských zemích? Jde jen o zdvořilostní gesto vůči Turecku, jehož charitativní organizace IHH zprostředkovala propuštění? Nebo je za tím něco jiného?

Co znamená šátek na hlavě?

Možné by to bylo. Jevu se říká stockholmský syndrom. Poprvé byl tento syndrom popsán v roce 1973 při přepadení banky v centru Stockholmu - rukojmí sympatizovali s bankovními lupiči. Oběti si paradoxně k pachatelům vytvoří kladné pouto. Není se čemu divit: jsou na ně naprosto odkázané, a za vše, co mají - od jídla, přes režim až doslova po život - vděčí jen jim. Začnou je považovat za své ochránce a pociťují k nim vděk a často i dokonce lásku. 

Doporučujeme: Zbavte se úzkosti: Pomůže kava, ne káva 

Podobně tomu bylo i v případě unesené Rakušanky Nataschi Kampushové, kterou Wolfgang Priklopil od jejích deseti let osm let věznil a znásilňoval v malé sklepní kobce pod svým domem. Aspoň zpočátku o něm mluvila docela hezky, než začala o detailech tohoto nejhoršího únosu v moderní Evropě psát knihy...

Nebylo by tak nemožné, kdyby Antonie s Hanou našly vztah ke svým únoscům a jejich přesvědčení, a pod tlakem okolností třeba i konvertovaly k islámu. Dva roky v jedné místnosti, bez kontaktu s okolím a bez zpráv z okolního světa jsou na vymytí mozku dost dlouhou dobou.

Dlouhé měsíce strachu

S jistotou se ale už teď dá říct, že se obě zeny budou muset vyrovnat s jiným psychickým syndromem - posttraumatickou poruchou (PTSP). Tento problém nemusí být jen následkem jednoho dramatického zážitku, jako je  přepadení, znásilnění nebo třeba havárie. Vyskytuje se často u vojáků, kteří prožili dlouhé měsíce strachu o život, hrůzy z ohrožení, permanentní nejistoty a vytržení ze zkušeností dosavadního života. Se zkušenostmi, které si přivážejí třeba vojáci z válečných konfliktů, si nezadají ani zážitky Hany a Antonie.

To způsobí doslova duševní poruchu, při níž postižení stresující události prožívají znovu a znovu, třeba ve formě flashbacků nebo ve snu. Jako ve filmu se jim v hlavě přehrávají různé útržky této události a způsobují záchvaty úzkosti a děsu, a neustále se dokola vracejí. Dokážou tak otrávit každou vteřinu života. Následkem je ztráta pozitivních emocí, citová otupělost či strnulost - člověk se prostě už nedokáže z ničeho radovat.

Jak se tedy hrůzy zbavit?

Člověk, trpící PTSP, je také mnohem podezíravější a podle odborníků se utíká do vlastní ulity. Nepřiměřeně zkoumá své okolí a hledá a očekává nebezpečí i tam, kde reálně neexistuje. Ke světu má nedůvěřivý a dokonce až nepřátelský postoj a má chronický pocit "bytí na okraji" jako člověk trvale ohrožený a odcizený. Velmi rizikový je i pocit prázdnoty, beznaděje, přetrvávající úzkosti, vnitřního napětí a vysoká přecitlivělost.

Video: O posttraumatickém stresu s psycholožkou:

Je jasné, proč obě děvčata teď nejvíc potřebují odbornou pomoc. Podle odborníků je předpokladem schopnost zapojit ji do běžných vzpomínkových schémat a tak překonat. A co tomu prý pomůže? Počítač! 

Na Oxfordské univerzitě vědci zjistili, že skvěle pomáhá starý dobrý Tetris. Pokud pacient brzy po silném traumatickém zážitku začne se skládáním padajících kostiček, sníží to u něj významnou mírou posttraumatický stres. Hraní Tetrisu také odstraňuje návaly nejrůznějších fyzických symptomů, které posttraumatický šok obvykle doprovázejí, jako je třes, úzkost, bušení srdce apod.

Podle vědců nutnost soustředění na geometrické útvary a jejich skládání vytlačí představy nepříjemných a ničivých zážitků a obrazů. Tím zároveň naruší či přímo znemožní jejich ukládání do paměťových stop.

úvodní foto: Facebook

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Jak bojovat proti panické poruše: Nenechte se zničit!

Kolik dnes stojí zubař? Za co si raději připlatit?

Ženská obřízka i v Evropě? Častější, než byste řekli

reklama
reklama
reklama