reklama
 

Co jde udělat dnes, klidně odlož na jindy

Podle ruského přísloví práce není zajíc a do lesa nikomu neuteče. Proto ji klidně odkládáme na zítra, pozítří... nebo klidně "na nikdy". Děláte to také tak a okolí z vás šílí?

Foto: Profimédia

Podle ruského přísloví práce není zajíc a do lesa nikomu neuteče. Proto ji klidně odkládáme na zítra, pozítří... nebo klidně "na nikdy". Děláte to také tak a okolí z vás šílí?

Slýcháte, že jste lenoch nebo netáhlo? Braňte se,  je to nemoc, která má svou úředně klasifikovanou diagnózu! A možná že je pro vás dokonce přínosem!

Není líný, je nemocný!

Známe to každý - než bychom se pustili do psaní důležité pracovní zprávy, raději uklidíme skříně. Stejně dobře tomu ale může být i naopak - než bychom se pustili do úklidu, raději sepíšeme referát. Teď už ale nemusíme přiznávat staré dobré „nechce se mi". Místo něj si můžeme vybrat některou z psychologických teorií.

Když psychologové začali tuto lidskou vlastnost zkoumat a posuzovat (a komplikovat), označili ji  jako prokrastinaci. Tento odborný termín byl použitý poprvé v shakespearovské angličtině a pochází z latiny.

Jde o výraznou a chronickou tendenci odkládat plnění povinností (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu.  Představuje rizikový fenomén pro duševní zdraví. Podle některých názorů však jde ne o příčinu, ale důsledek. Tedy ne že jste nemocní, protože odkládáte, ale odkládáte, protože jste nemocní.

O prokrastinaci tedy hovoří, pokud dochází ke vzniku neúměrně veliké časové prodlevy mezi úmyslem či odhodláním začít pracovat na úkolu nebo jej dokončit  a skutečným zahájením (ukončením) práce.

Bojíme se konce?

Badatelé se pokoušeli nalézt odpověď na otázky, proč někteří lidé prokrastinují a co způsobuje, že ve stejných situacích prokrastinují více a jindy naopak  méně

Podle některých odborníků prokrastinace  vychází nejen z nutkání vyhnout se úkolu, ale také ze sklonů k nudě. Pokud byste chtěli v těchto teoriích pokračovat, pak nuda bývá počátkem deprese, a tudíž i neustálé odkládání věcí je známkou depresivní psychické poruchy.

Jiní ji považují spíš za projev strachu z neúspěchu - a případně dokonce strachu z úspěchu! Jedna z teorií dokonce uvádí, že neustálé odklady jsou důsledkem strachu ze smrti.

Tato lidská vlastnost prý může svědčit o hlubokém vnitřním konfliktu. Často může být následek pramenící z konfliktu s náročným autoritářskými rodiči.

Může za to stres?

Prokrastinaci tak odborníci vysvětlují pomocí různých teorií osobnosti. Nejčastěji prokrastinátor vyhledává mezní situace, kdy dosahuje "vzrušení" s blížícím se termínem - zkoumá své možnosti a bourá další a další zábrany.

Stres je tak považován nejen za jednu z příčin, ale i zároveň i naopak - důsledek prokrastinace.

Všichni odborníci však nejsou tak nekompromisní. Někteří naopak prokrastinaci vidí jako docela pozitivní vlastnost:

"Odkládání má funkci psychického nárazníku, ukazuje nám, jak tu příkrou horu úkolů, která se před námi tyčí, nikoli snad zdolat, alespoň však obejít. Lidé, kteří přes návyk odkládání přece jen věci zvládnou, našli pro sebe cestu, jak námahu přiměřeně dávkovat. Mnohé navíc naznačuje, že prokrastinace je těžko kontrolovatelnou, ale důležitou součástí tvůrčího procesu," píše se v knize Odložím to na zítra (Portál 2010).


 

Růžový indiánek, červená smršť i jedovatá zelená. Sledujte nepovedené róby z Grammy | Video: Reuters

Mohlo by vás zajímat

reklama

Komerční tip

reklama