Problémy s dýcháním ale neustávaly. „Bylo to jako na houpačce. Někdy mi bylo dobře, jindy jsem nemohla s kočárkem vyjít ani malý kopeček,“ říká Kateřina. Když měla její dcera necelý rok, dýchalo se Kateřině už tak špatně, že se do IKEM raději objednala na dřívější kontrolu. ECHO vyšetření tehdy odhalilo vysoký krevní tlak v plicích.
„Normální hodnota systolického tlaku je do 30 mmHg. U mě se vyšplhala na 60 mmHG,“ upřesňuje Kateřina, kterou lékaři ihned hospitalizovali. Po několika dalších vyšetřeních se dozvěděla, že má tzv. idiopatickou plicní arteriální hypertenzi – onemocnění, u kterého dochází k abnormálnímu vzestupu krevního tlaku v plicních cévách. Ten brání správnému okysličování krve. „Vůbec jsem tuto nemoc neznala a prvotní informace o ní jsem hledala na internetu, kde jsem našla i skupinu pacientů se stejným onemocněním, s nimiž jsem se spojila. Lékaři mi pak vysvětlili, že se u tohoto typu plicní hypertenze nedá zjistit příčina. Uklidňovali mě tím, že se na nemoc přišlo včas, a i když ji nelze vyléčit, existuje terapie, která umí její průběh zmírnit,“ vysvětluje Kateřina. S chorobou se nevyrovnávala snadno – i kvůli tomu, že musela doma nechat dceru, kterou v té době ještě kojila. „Nebylo to vůbec jednoduché. O dcerku se sice staral přítel a maminka, odmítala ale umělé mléko. Kvůli léčbě, kterou mi v nemocnici nasadili, jsem totiž musela přestat kojit,“ doplňuje maminka dnes šestileté Emy.
