reklama

Vážím víc než manžel. Jemu to ale vyhovuje

Celý svůj život jsem měla komplexy ze svého těla, ale nikdy jsem nebyla schopná s ním něco udělat. Těžko se mi hledali kamarádi a ještě hůř kluci. Můj problém ale nakonec paradoxně vyřešil muž.

Foto: Profimedia.cz

Celý svůj život jsem měla komplexy ze svého těla, ale nikdy jsem nebyla schopná s ním něco udělat. Těžko se mi hledali kamarádi a ještě hůř kluci. Můj problém ale nakonec paradoxně vyřešil muž.

Odmalička jsem byla trochu při těle. Neříká se mi to lehko, ale prostě se nedokážu ovládat v jídle. Jsem závislá na sladkém a odjakživa mám naprosto bezedný žaludek. Přestože svoje tělo od dob dospívání z duše nenávidím, nemám vůli k tomu, abych něco změnila. 

Zkusila jsem milion diet, ale žádnou jsem nevydržela déle než dva dny. Oběhala jsem i několik výživových poradců, ale předem jsem věděla, že je to zbytečné. Základy zdravé výživy znám nazpaměť, dopředu vím, co mi odborníci řeknou, jenže k čemu mi to je, když je můj mozek a moje tělo nechce poslechnout.

Nejhorší je, že moje matka to má úplně stejně, takže jsem ani v dětství neměla žádný vzor nebo nějakou brzdu, která by mi bránila v bezmezném přejídání.

Peklo ve škole

A k tomu všemu nesnáším sport. Jednak mě žádné cvičení nebaví a jednak jsem na všechny pohybové aktivity naprosto levá. A když vám něco nejde, těžko to budete s nadšením provozovat pravidelně dvakrát týdně, že.

Odpor k pohybu ve mně nezlomily ani posměšky, které jsem pravidelně slýchala od základní až po vysokou školu. Asi si dobře vzpomínáte, jak ve škole dostávali zabrat všichni, kdo se něčím vymykali. Stačilo, aby někdo měl brýle a jeho popularita hned klesla k bodu mrazu. A já neměla "jen" brýle, já měla výrazných pár kilo navíc. Už na prvním stupni základní školy, jsem netrpěla jen nadváhou, ale regulérní obezitou.

Nakonec jsem si na všechny ty "koule, bečky a almary" víceméně zvykla, nic jiného mi ostatně ani nezbývalo, uzavřela se do sebe a smířila se s tím, že ze mě asi nikdy nebude královna večírků a nejoblíbenější holka ve třídě. Mým osudem je role outsidera.

Vážím moc, raději budu doma

Takže místo toho, abych chodila ven s partou, kde jsem stejně vždycky byla jen tak nějak do počtu, zůstávala jsem doma a něco si četla. Díky nejrůznějším knihám jsem aspoň na chvíli zapomínala na to, že o mě žádný kluk nestojí a že ten, o koho bych stála já, patří do skupiny těch, kteří na mě volají výše zmíněnými výrazy.

Dnes si však říkám, že vlastně díky mé váze se mi podařilo dostat na vysokou a ještě ji s úspěchem dokončit. Nejsem totiž žádný Einstein, nemám přirozený talent na "okecávání" a chvíli mi trvá, než si učivo zapamatuju, takže bez intenzivního studia bych to ani náhodou nezvládla.

Díky tomu, že jsem se dostala na vysokou, jsem také poznala svého současného manžela. Dělal u nás na katedře odborného asistenta. Potřebovala jsem jeho pomoc při diplomové práci, zjistili jsme, že si rozumíme a začali se scházet i mimo školu.

Čistě studijní zájem

Nejprve to byly "výlety" do archivu či knihovny, takže jsem si pořád myslela, že je to jen čistě studijní zájem. Pak se konal festival dokumentárních filmů, kde bylo několik dokumentů týkajících se tématu mojí diplomky, tak jsme společně vyrazili. Po kinu jsme si šli ještě párkrát sednout na kafe nebo na víno, ale mě ani tehdy nenapadlo, že bychom spolu někdy mohli něco mít.

Sice se mi líbil, ale v životě se mi už líbila spousta mužů, kteří o mně vůbec nepřemýšleli jako o ženě, ale jako o "bedně kytu", natož aby ke mně snad začali něco cítit. Do té doby jsem zažila pár románků, ale vlastně mě chlapi vždycky jen využili, nebo se mnou trávili čas, když neměli zrovna nic lepšího na práci. Pár z nich mě možná mělo rádo, ale styděli se před svým okolím za to, že mají tlustou holku a tak to brzy vyšumělo.

Doporučujeme: Lékaři tvrdí, že nadváha prodlužuje život. Více ZDE >>

Pak jsem diplomku dokončila a s tím došly i důvody k našim schůzkám. Nesmutnila jsem, byla jsem s tím smířená a navíc jsem se musela připravovat na státnice. Za měsíc jsem je úspěšně udělala a konečně měla pocit, že se mi aspoň něco v životě podařilo.

Jsem tlustá a sexy

Možná i proto mi druhý den pípnul telefon a tam byla esemeska od asistenta. Gratuloval mi a ptal se, zda si společně nedáme skleničku na oslavu.

Dnes je to pět let a z asistenta a studentky se stali manželé. Asistent má totiž takovou úchylku - čím širší žena je, tím víc sexy mu připadá. No není to úžasné? Vám to asi bude připadat nechutné, ale mně to zachránilo život.

A víte co? I přes tu jeho zvrácenost jsem trochu zhubla od té doby, co jsme spolu. Začali jsme spolu žít a také spolu jíst, takže jsem přizpůsobila svůj stravovací režim jeho návykům a zdaleka už nejím tolik a tak často.

Ještě před pár lety by mě ani nenapadlo, že i já budu někdy šťastná a budu žít normální život. Jsem hrozně vděčná, že mi osud přihrál do cesty člověka, který mě dokázal změnit.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Nedaří se vám zhubnout? Nakopněte líný metabolismus

Konec přejídání: 10 tipů na detox po svátcích

10 rad pro hubnutí, na které se často zapomíná

--------------------------------------------------------------------------------

Jak na vážné seznámení.

reklama
reklama
reklama
reklama
reklama