Na první pohled je to bezvadná ženská: veselá, kamarádská, holka do nepohody. Nechápete, proč je pořád sama.

Stačí ji však chvilku pozorovat, a vše je rázem jasné. U každého ze svých partnerů prostě zkouší, kam až může zajít: natahování trpělivosti na maximum, zesměšňování, dokonce sem tam nějaká ta rána... Je to boj o dominanci - kdo z koho. Protože být ve vztahu až druhá, pro ni znamená být také poslední.

Kdo s koho

"Stalo se to už dávno, ale všichni přítomní si to dodnes pamatujeme. Jasné, slunečné ráno v kempu u řeky, vodácká parta a pomalé probouzení po včerejším mejdanu. Ospale se motáme okolo stanů, stavíme vodu na kafe a přemýšlíme, jestli už je čas na růžový prášek proti bolehlavu, nebo jestli to odezní samo.

Jen Veroničin manžel Jirka je jako rybička: čaj má uvařený, právě maže chleby pro celou tříčlennou rodinu: obkládá je jako v Interhotelu - rajčátka, papriky, salát, dokonce do paštiky udělá vidličkou vlnovky, aby krásně vypadala. Prostě zjevení z jiného světa: ideální manžel," vzpomíná manažerka Majka.

Doporučujeme: Když je manžel psychopat. Příběh, ze kterého mrazí

"Vtom se ze stanu vykutálí Verunka - opuchlé, sotva otevřené oči, nabručená hned pro probuzení. Jak to, žes mi nedal do čaje med! A nakopal jsi jehličí do stanu, kdo to má pořád uklízet! A kam jsi zabordelil ručníky! Řine se z ní vodopád nelichotivých slov, že se chudák Jiřík ani nestačí na svou obranu nadechnout. Je nám ho sice trochu líto, když vidíme, jak krásně vysoustružil vlnky na chlebu s paštikou, ale zároveň se nemůžeme při té absurditě ubránit smíchu. Teprve ten Veroniku trochu přibrzdí..." Není divu, že Jirka časem utekl za mladší kolegyní.

Čtěte také: Jste dominantní ve vztahu?

A vlastně ani není divu, že Veronika od té doby zůstala sama. Záplavu výčitek se naučila používat jako taktiku, která každého stoprocentně umlčí - ale také odradí. Vítězí, ale zůstává sama.

Neví, co chce

Majce je jí trochu líto, jenže nevidí cestu. "Kdysi dávno mi Veronika přiznala, že ne čem ve skrytu duše opravdu nejvíc touží, je dostat pár facek. Prostě aby věděla, že ten její je chlap, který ji zvládne - psychicky i fyzicky. A tak jde s každým nadoraz a zkouší, co ještě vydrží. Jestli ho vytočí natolik, že jí dá pár facek. Přitom si myslím, že by je nesnesla. A mužů, kteří by ženě dokázali s klidnou hlavu jednu výchovnou vrazit - naštěstí - moc není. Ti její od ní buď včas utečou, nebo se stanou podpantofláky, kteří ustupují čím dál víc. Až si jich sama Veruna přestane vážit a opustí je," dodává na adresu kamarádky.

Neřešitelná situace... Co si o ní myslíte vy? Patří facka do vztahu? Může se na slovní facku odpovědět opravdovou? Může žena muži (a naopak) odpustit facku? Kde je vlastně hranice domácího násilí? Hrozí muži, který neustále ustupuje, že bude sám bit? Nebo je muž, který uhodí ženu, přestože má větší fyzickou sílu, zamindrákovaný ubožák, který by si to vůči silnějšímu nikdy nedovolil?

O tom všem můžete diskutovat pod článkem a hlasovat v anketě.

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Jak na problémy v partnerském vztahu?