"Vyrazil dveře a zkopal mě. Bušit do mě pěstmi moc nemohl, bylo to pro něj nepohodlné. Byla jsem totiž těhotná, takže jsem se vleže schoulila do klubíčka a chránila si břicho." Tak popisuje svůj v minulosti běžný den paní Daniela, maminka dvou dětí.

"Chci něco dělat. Publikovat. Debatovat. Vyhledávat ostatní ženy, které musí bojovat s násilným partnerem a lhostejností a někdy i šikanou institucí, které by jim měly pomáhat. Začíná mi být jedno, co všechno dávám v sázku. Chci bojovat. Za sebe a za ostatní týrané ženy. Mně můžete věřit, já to totiž prožila. Nechci vaše peníze. Chci se konečně férově utkat s těmi, co nám ubližují," píše na svém webu domacinasili.unas.cz. Přesto se nepodepisuje, možná ze strachu. Danielou jsme ji proto nazvali u nás v redakci. Toto je její příběh.

Dva manželé, oba násilníci

Od prvního manžela odešla, protože ji bil. Domácí násilí pro ni však neskončilo, znovu si partnera vybrala špatně. "Můj druhý manžel byl ještě horší než ten první. Je to nebezpečný, vysoce inteligentní psychopat, typický Jekyll a Hyde. Když jsem si jej k sobě nastěhovala, začal mě pomaličku tlačit tam, kam chtěl on. Do izolace. Začal mi vysvětlovat, že jsem pro své přátele příliš dobrá," vypráví Daniela.

Zlehýnka nastávaly první incidenty, hádky, demonstrativní odchody. Pak přišla fáze držení pod krkem a nadávek. Následovaly facky, rány  pěstí a kopance. Období klidu střídalo období teroru. Po incidentech často následovaly fáze omluv a kání. I na slzy nezřídka docházelo. Ty však postupně zmizely a domácí teror začal být nesnesitelný.

Den, kdy si řekla - Dost!

"Zase po mně řval kvůli nějaké hovadině, a že jestli se mi něco nelíbí, tak můžu klidně dostat nakládačku. Tehdy jsem dala vale pudu sebezáchovy, postavila jsem se mu čelem a oznámila, že i kdyby mě teď na místě umlátil, že mi je to už jedno. Ať se sebere a vypadne, protože já už si to líbit nenechám. Nedokážete si představit, jak mě zmlátil a zkopal," vzpomíná máma dvou dětí.

"On vážil něco málo pod 100 kilo, já 48. Když mi dal ránu pěstí, složilo mě to na zem. Vstala jsem. Nová rána, znovu jsem byla na zemi. On řval, ať nevstávám, jestli je mi život milý. Neuronila jsem ani slzu. Znovu jsem se postavila, a  přestože jsem cítila, jak mi otéká obličej, podívala jsem se mu do očí a zeptala se, jestli si myslí, že teď už má pravdu. Znova pěst, zem a praskavý pocit v obličeji. Klidně mě umlať, já už se tě nebojím! došlo mi. Znova rána. Zvedla jsem se, šla do předsíně, vzala jeho klíče a vyhodila je z okna: Teď se seber a vypadni! Následovaly další rány, kopance, nadávky, výhrůžky, bral mě za vlasy a mlátil mým  obličejem o stěnu, škrtil mě a zase pouštěl a zase kopal, ležel na mně a syčel mi do ucha, pak se zase zvedal a kopal do mě. Bylo to  jako z dálky, za ty roky mlácení už jsem zvládla jistou formu  odtělesnění, kdy bolest moc nevnímáte a mozek chladně uvažuje. Když se unavil, sebrala jsem zbytky sil a vyběhla z bytu. Zvonila jsem na zvonky sousedů a křičela. Vyběhl za mnou, zatáhl mě do bytu a znovu zbil. Pak za sebou práskl dveřmi a odešel," vypráví Daniela. Myslíte, že jí někdo pomohl? Podle policejního protokolu nikdo ze sousedů nic neslyšel...

Jeden domov: Proti otcům psychopatům

Příběh paní Daniely je hodně osobní a známe jen její hledisko. Občanské sdružení Jeden domov má však s podobnými muži zkušeností více. Proto je také velmi zdrženlivé, co se týká střídavé péče, která by mohla svěřit děti týraných žen otcům.

"Víme, že existuje většina slušných otců, proti kterým nelze mít žádné námitky a kteří jsou pro děti velkým přínosem. Jsme zaměřeni proti otcům s psychopatickými rysy. Tedy proti těm, kteří se za dobu trvání vztahu dopouštěli násilí, a to bez rozdílu psychického nebo fyzického, na matce nebo dokonce na dětech, a skrze střídavou péči se snaží udržet kontrolu nad bývalou rodinou. V těchto případech budeme vždy jasně nejen proti střídavé péči, ale i proti jakémukoliv širšímu styku s dítětem," konstatují představitelé sdružení v oficiálním stanovisku. "Náš názor je ten, že dítě by po rozvodu mělo být svěřeno do péče tomu, kdo se o něj nejvíce staral, a ke komu má tedy nejhlubší vztah. Pokud to byl otec, zatímco se matka věnovala kariéře, plně podporujeme svěření dítěte do péče otce." A naopak.

Jedno je ale jisté, nečekejte až na rozvod! "Sledujte partnera od začátku vztahu - a pokud je něco v nepořádku, nenechte věci zajít příliš daleko. Nikdy není moc brzy," radí pražská psycholožka Vlasta Svobodová. "Pokud si nejste jisté, zda to dokážete, překonejte pocit hanby a vyhledejte radu a pomoc odborníků," dodává.

Jaké jsou vaše zkušenosti s domácím násilím? Setkali jste se s ním někdy - i když třeba ne na vlastní kůži, ale zprostředkovaně? Je těžké se bránit? O tom můžete diskutovat pod článkem.

zdroj: domacinasili.unas.cz, jedendomov.cz

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Je mi 13 let. Mám rakovinu. Umírám, ale nepláču

Magický Karlův most drží pohromadě syrečky!

Čeho budeme litovat před smrtí?

Vstoupit do galerie | 13 Talia Castellano: Mít rakovinu byl dar!