Protože prostě nemohou. Každé pohlaví myslí jinak a kořeny tkví hluboko v pravěku.

Jak to vidí muž? Jako lovec a uchvatitel. Rychle a rázně se rozhodne, když to situace vyžaduje, ale mluvení o pocitech není jeho silná stránka. Tak se mu vyhýbá, na to, aby se dohodl s ostatními chlapy, postačí smluvené signály. Zato žena je koordinátorka. Dělá vše ostatní, kde není potřeba síla a věci řeší komunikací, protože na rvačku nemá sílu. Nechápe, proč se muž mluvení vyhýbá. Jak může být takový balvan!

Lovci a sběračky

Muž-lovec musel být silný, umět riskovat, rychle se rozhodovat a orientovat v prostoru - závisel na tom jeho život. Nepotřeboval dávat najevo city a pochybnosti, musel řešit problémy ve chvíli, kdy vznikaly, často sám, bez možnosti se s někým poradit. Úspěch při lovu byl základem jeho postavení v tlupě. Selhání se neodpouštělo, proto muži dodnes jen velmi neradi přiznávají chybu. A namísto mamuta mají jako měřítko prestiže peníze a politickou moc. Jejich výchova odmalička klade jako životní cíl úspěch a bohatství, vztahy jsou pro ně až na druhém místě. Jejich emoční inteligence za logikou značně pokulhává.

Doporučujeme: Podvedl mě. Mám mu odpustit, nebo ho opustit?

Žena-sběračka plodů byla v úplně jiné situaci. Pohybovala se ve skupině ostatních, nepracovala pod tlakem času, ale kontinuálně sklízela plody, zpracovávala kůže a potraviny, pečovala o děti i další členy tlupy. Nemusela skrývat emoce, ale nemohla se prosadit silou. Byla závislá na komunikaci a dohodě, a tak se její doménou a také zbraní stal dialog. Prostřednictvím rozhovoru prosazovala své potřeby a sdílela emoce s ostatními ženami. Zatímco lovec potřeboval sílu a schopnost rychle reagovat, ženám zajišťovala uspokojení jejich potřeb emoční inteligence.  A úspěšně ji využívající dodnes.

Nechceme pomáhat, chceme politovat!

Ženy hovoří a přitom stihnou sledovat, co se děje v celém širém okolí - další pozůstatek z pravěku, kdy bylo potřeba dávat pozor, zda v okolí nehrozí nebezpečí. Dokážou také dělat najednou několik věcí. Muži se spíš dokážou hluboce soustředit na jednu činnost a nemají potřebu se své myšlenky dělit. Pocity raději skrývají, aby náhodou neprojevili slabost. Verbalizace není jejich silná stránka, tak se do ní nehrnou.

Když pak dojde na řešení problému, je zle: Ona si stěžuje, on se snaží její problém vyřešit. Projevuje tím své zděděné lovecké geny, které ho pudí reagovat na situaci bezprostředně. Ale zatímco tím dal najevo lásku a pozornost, ona se zlobí. Žena se s ním chtěla podělit o své trápení. Nepotřebovala radu, ale pochopení a ujištění, že ji chápe. To už je ale naštvaný i on - tolik se snažil jí pomoci, a ona pořád není spokojená...

Nemusíš mi to připomínat!

Muži všeobecně neradi mluví a neradi řeší, dokud opravdu nemusí. Když pravěkému lovci nedýchal za krk jeskynní tygr, neměl důvod vynakládat úsilí a odpočíval. Takže zatímco manželka do detailů promyslí, kam pojede rodina v létě na dovolenou nebo kde bude stát v obýváku sedačka, manžel se spokojeně nechá unášet proudem. Když bude muset v cizině na letišti řešit půjčení auta, bude jednat, ale někdo ho musí na to letiště dostat. A ta polička v předsíni? Nemusí mu ji žena přece každý půlrok připomínat, vždyť on o ní dobře ví!

Podobný přistup muži bohužel často zaujímají i ve vztazích. Nemají potřebu věci řešit, raději nechají problém vyhnít. Hrát mrtvého brouka je nejjednodušší, ono se to nějak vyvine. Proč se pouštět s partnerkou do předem prohraných diskuzí. Když už pak problém přeroste a muž se odhodlá k akci, je většinou pozdě. Žena ho opustila, a on ani netuší, proč...

Jak jste na tom vy?

Máte doma typického lovce, kterého zvedne z gauče od ovladače jen zemětřesení? Zahrnuje vás žena kontinuálním cvrkotem, ze kterého třeští hlava? Fungují podle vás jeskynní mechanismy doteď, anebo je u moderních mužů už všechno jinak? O tom můžete diskutovat pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Proč ještě nejste vdaná? Asi jste moc velká mrcha

Chrápání je bezohledné: Může zničit vztah i život

Diagnóza smrt: Můžeme vstát z mrtvých?