Ten čas tedy pěkně letí. Už to bude deset let, co jsem sebral manželkou sbalený kufr a odešel. Důvodem nebyl ani ten sbalený kufr, tedy nebyl by, kdyby byl sbalený poprvé. Nebo podruhé. Ale on se balil každou chvíli. Nikoli za trest za nějaký konkrétní partnerský přestupek či zločin, ale tak nějak preventivně. Pro výstrahu...

Chápu, když se manželům balí kufry, mají-li milenku, nebo když chlastají a chovají se ke své ženě hrozně. Mě však manželka nepustila ani na pivo. A milenka? To už absolutně nepřicházelo v úvahu. Dokonce jsem se naučil dočista po ženách nedívat, a to nejen v přítomnosti té své ženy, ale pro jistotu vůbec. Nemohl jsem si dovolit zaměstnat ve své firmě ženu pod padesát let, zato jsem si v ní dobrovolně zaměstnal tu svoji manželku, aby mě měla pod dohledem.

Ale ouha

 Ona začala žárlit i na mého nejoblíbenějšího zaměstnance a z firmy ho vyštvala. A ne že bych byl na kluky! O dovolené jsem si ráno nemohl jít zaběhat po pláži, protože tam chodily běhat ty dvě blondýnky. Dokonce mi to neprošlo ani v případě, když se obětavě nabídly děti, že půjdou se mnou jako dozor. Jen některé příběhy byly takto úsměvné, ty ostatní raděj nevzpomínat...

Chápu, že mi nemusíte věřit

Pečlivě budovaná image "svůdce žen" na stránkách tohoto magazínu a košilaté příběhy z mých knih jsou však obrazem relativně krátkých životních období, kdy jsem stálou partnerku neměl. Pokud jsem partnerku (natož manželku!) měl, skutečně jsem k tomu nikdy nepotřeboval už žádnou další ženskou na výpomoc.

Dokonce jsem nepovažoval za velkou újmu ani fakt, že jsem nesměl na pivo. I na veškeré společenské akce jsem bral manželku vždycky s sebou. Jenže ona měla taková období, kdy se mnou bůhvíproč nemluvila. A přesně v tomto období jsem musel jít na akci, kde jsem měl dojednáno několik obchodních schůzek. Chvíli jsem ji marně přemlouval, a pak jsem odešel sám.

A bylo zle

Když jsem se vrátil, měl jsem "sbaleno". Tentokráte jsem zavazadlo vzal, odešel a přemýšlel, koho ze svých kamarádů učiním na následující dny svým bytným. Vyhrál to Zdeněk. A pak jsem si pronajal byt. Za to může tak trochu pan doktor Plzák, se kterým jsem měl tu čest se trochu přátelit. "Nevracejte se!" nařídil mi.

"Chorobný žárlivec se musí léčit, stejně jako alkoholik. Pokud se neléčí, je to jen a jen horší. A platí jediné: Léčba, nebo rozvod." Manželka se léčit nechtěla, jakkoli to mohla mít komfortně, při kávě a u pana doktora Plzáka, ke kterému se tehdy objednávaly i ty největší celebrity. Nedostal bych ji tam ani párem volků. A tak jsem pana doktora poslechl.

Foto: Žena

Po čase si mne pozvala advokátka mé ženy, abychom sepsali dohodu o majetku a styku s dětmi. Dohoda byla sepsána za pět minut. Majetek jsem manželce a dětem nechal. Přišlo by mi nemravné brát rodině televizi, myčku, sedací soupravu nebo auto, kterým se děti vozí do školy. A prát se o děti s někým, kdo je sice trochu šílená manželka, ale zároveň vzorná a obětavá máma? A tak jsme si s paní advokátkou přátelsky povídali, jak to vlastně bylo s tím sbaleným kufrem, a ona se začala smát.

Řekla mi: "Tak si představte, pane inženýre, že jsem to taky jednou udělala. Na rozdíl od vás ten můj tedy milenku skutečně měl a věděla jsem, že má kam jít. To jsem si ale naplno uvědomila, až když jsem s tím kufrem stála mezi dveřmi a měla mu ho podat. Najednou jsem dostala šílenej strach, že ho sebere a už se nevrátí.

Jediné, co mě v tu chvíli napadlo, bylo ten kufr vysypat na zem

Tenkrát byly kufry na přezky, a tak jsem nenápadně uvolnila ty přezky a nechala kufr spadnout na podlahu. A pak jsme s manželem začali ty jeho věci rozsypané na prahu našeho bytu k pobavení procházejících sousedů svorně sbírat… Bylo to před pětadvaceti lety. Milenka se pak jaksi rychle vypařila a my jsme spolu dodnes a úplně v pohodě."

A tak jsem si řekl, že vám to povím. A nebudu do toho motat už žádná univerzální poučení. To ať si každý, kdo chce, vezme sám. A kdo nechce, ať balí kufry dál!

Zajímají vás další Honzovy příběhy, názory, postřehy?

Líbí se vám Honzovy příspěvky, které jste už četly na našich stránkách? Jste nadšené jeho zápletkami a komentáři na ženy, na jejich (ne)pochopitelný svět? Pak by vás měl zajímat úspěšný humoristický román Jana Zlatohlávka s názvem "Hledám štíhlou ženu" i jeho volné pokračování s názvem "Jak jsem (ne)našel ženu". Obě knihy si můžete objednat přímo u autora na adrese [email protected] , který vám je rád zašle i s věnováním.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

Čech versus cizinec: S kterým budete mít lepší život?

8 věcí, které vám ničí sex

15 šokujících věcí, které jste o svatbě určitě nevěděli