Rodina je prý základ státu. Ale co když vás nejbližší podceňují a podkopávají sebevědomí? Své o podobných rodinných vztazích ví čtenář Jirka, který se přes všechnu nedůvěru a s minimální podporou rodičů postavil na vlastní nohy a dnes má "jen" s učňákem vlastní restauraci.

"Neudělal jsem si maturitu, protože jsem prostě chtěl už vypadnout z domu," říká Jirka, když vypráví o svém vzdělání. Co se tenkrát stalo a kdo mu pomohl se vyškrábat ze samotného dna až k podnikání?

Rodiče se rozvedli

Problémy začaly, když mi bylo deset. Rodiče se rozvedli. Situace byla hodně divná. Máma se musela pořád otáčet, abychom s bráchou měli co jíst. Na návštěvě u táty jsem se koupal v luxusu. Jeden den byl u mámy k obědu chleba, druhý den mi otec cpal novou motorku. Rozum mi nebral, co se kolem mě děje.

Doporučujeme: Jitka Schneiderová nejen o tanci: Mám prostě dobré období

Máma z nějakého důvodu neustále podporovala bráchu a na mě jen ječela a stěžovala si. A já samozřejmě nedělal nic jiného, než létal z jednoho průseru do druhého. Aby se se mnou nemusela učit, dostala mě na zvláštní školu. Když přišly prázdniny, já putoval na tábor nebo k tátovi, takže jsem s vrstevníky ze třídy nikdy pořádně nekamarádil, nebylo o čem si povídat.

Učňák vše změnil

Čekal mě učňák a výuční list kuchaře. Škola mě hodně bavila. Vůbec jsem se nemusel učit, proto mě napadlo si dodělat maturitu. Jenže doma už byla atmosféra nesnesitelná. Já začal kouřit marihuanu a dost pít. Nakonec jsem se sebral a odešel pryč.

Začátky byly těžké. Nic jsem neměl a skončil v restauraci jako pomocný kuchař, bral brigády a našel si vlastní byt. Peněz moc nezbývalo, maximálně na chleba, ale byl jsem hrdý, protože jsem si ho koupil za vlastní výplatu.

Těžké období

Nechci se dlouze rozepisovat, ale měl jsem hodně dluhů. Opíjel se, půjčoval si peníze, dělal blbosti kvůli holkám. Mámu jsem viděl jednou za rok a vždy mi všechno dala pořádně "sežrat".

Po třech letech bylo třeba udělat rázný krok. Rozešel jsem se s přítelkyní, která mě okrádala o peníze, přestal pít a začal řešit dluhy. Čekala mě další práce, kam jsem chodil o svém osobním volnu. Postupně se mi dařilo dávat dohromady peníze a splácet dluhy.

Nový začátek

Ani tak nic nebylo lehké. Bylo těžké šetřit a zároveň vědět, že nechci pracovat stále pod někým. Když už jsem si myslel, že začínám s čistým štítem, vždycky odněkud vyplavaly další dluhy a já uspořené peníze, které měly skončit ve vlastní restauraci, odevzdal na dluhy.

Nebýt kamarádů, myslím, že bych si v tu chvíli asi sáhl i na život. Naštěstí mám kolem sebe kamarády a vždycky mi řekli, ať neblbnu, nechlastám a snažím se ještě vydržet. A taky že ano. Před devíti měsíc jsem si otevřel vlastní pizzerii, která velmi dobře vydělává. Samozřejmě, že mám půjčku, ale už mi chybí jen dvě splátky a budu svým vlastním pánem.

Kdo je tady nejlepší?

I když byly dluhy, vždycky jsem mámě poslal nějaké peníze. A jednou jsem založil také vlastního bráchu, aby se nedostal do průšvihu, protože mi máma brečela do telefonu. Dneska je někde ve Francii a prý si žije jako král. Své dluhy vůči mně nezaplatil. Ten člověk je mi úplně fuk. A táta? Sedm let o něm nevím.

Náš tip: Rozešel jsem se s přítelkyní, protože chce rodit doma

Jsem sám se sebou spokojený. Dokázal jsem si, že i člověk, který má "jen" učňák, může být svým vlastním pánem. Prošel jsem hrozným obdobím, ale je mi 33 let, mám ještě spoustu času si užívat. Koupil jsem si auto, bydlím v centru Prahy a vážně se nemám špatně. Dokázal jsem to sám.

Máte podobné zkušenosti? Napište nám o nich v diskuzi pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Pochoutka podzimu aneb Proč jíst kaštany

Movember: Proč raději vousy než knír?

5 strašných tajemství, která vám v hotelu neřeknou