"Slyšela jsem spoustu žen, které umělé oplodnění podstoupily i desetkrát. Mně stačí dvě zkušenosti a vím, že bych už nikdy nepodstoupila všechen ten stres, čekání na zázrak a hormonální smršť, o které nikdo prakticky neví, co může ženám způsobit," začíná svůj příběh Kristýna.

Proč se rozhodla už žádné umělé oplodnění nepodstoupit? A kdy byl ten moment, kdy si s manželem řekli, že raději požádají o adopci? Více v článku.

Těhotná a ještě před svatbou!

"Já jsem si své svatební šaty vybírala jako těhotná. Představa, že budeme mít dítě, tenkrát jistě předčila i ten nezapomenutelně krásný pocit ze svatby. V našem případě ale nadšení netrvalo déle než šest týdnů, potratila jsem. Ale svatba byla krásná a všechno zlé je pro něco dobré, říkala jsem si," vzpomíná mladá čtenářka. 

Nová radost přišla o pár měsíců později v podobě pozitivního těhotenského testu, ale Kristýnu měla čekat další životní zkouška, po pěti týdnech těhotenství opět samovolně potratila.

Čtěte také: Skutečný příběh: Nechte mě pohřbít moje dítě!

"V tu chvíli jsem si říkala, že asi není něco v pořádku a s manželem jsme se vydali, na doporučení kamarádky, do jednoho z mnoha center asistované reprodukce," píše Kristýna.

Získat a odevzdat!

"Už si ani nepamatuji ten strašný maratón, kterým jsme museli projít. Odběry krve, vyšetření, spermiogram, papírování, kontroly atd. atd. Ze smermiogramu si naštěstí manžel nikdy nedělal velkou hlavu. „Získat a odevzdat", říkal pokaždé se smíchem a zavřel za sebou dveře od kabinky v reprodukčním centru."

Kristýna si nemůže vynachválit personál. Narazili na paní doktorku, která byla vychvalovaná nejen sestřičkami, ale její jméno se objevovalo i na mnoha diskuzích na internetu. Proto začali věřit, že to tentokrát určitě vyjde! Podle všech testů, kterými prošli, se nevyskytl žádný problém, který by bránil v otěhotnění. Proto první variantou pro ně byla inseminace. Zní to děsivě?

"Byla jsem hrozně nervózní. Manžel hlídal sexuální absenci, já zase hlídala všechny termíny kontrol, vyplňování formulářů a souhlasů a přesnou hodinu pro injekční aplikaci hormonů před výkonem. Tedy řeknu vám, že jsem dlouho váhala, než jsem si do břicha poprvé sama píchla tu malou jehličku. A to jsem ještě netušila, že to zdaleka nebyla poslední injekce," smutně konstatuje Kristýna.

V den výkonu probíhalo všechno hladce. Brzké ranní vstávání, získání a odevzdání v centru, dvouhodinové čekání, konečně rychlý a bezbolestný zákrok v ordinaci a cesta domů. Potom už jen dlouhé čekání a v jejich případě velké zklamání, že to opět nevyšlo.

"No, co se dá dělat? Dle naší doktorky, zhruba za tři měsíce zkusíme něco jiného."

Umělé oplodnění se vším všudy!

Na řadu přišlo umělé oplodnění In vitro. Na rozdíl od inseminace, je tento typ jeden velký hormonální maraton, mimochodem dosti drahý. Ale pro dítě se musí něco obětovat, takže to pro Kristýnu a jejího manžela nebyla žádná překážka.

"Když jsem si domů přivezla všechny ampulky, injekční jehly a praktický návod, co s čím smíchat a jak a kdy aplikovat, dost mě to vyděsilo. Ale s podporou celé rodiny jsme každodenní injekce zvládli," vzpomíná Kristýna.

Během dalšího týdne následovala předoperační vyšetření, což bylo před odběrem vajíček, které se provádí v narkóze, nutné. Není to nic drastického. Převléknete se do nažehlené košilky a odcházíte na sál, kde vás na krátkou dobu uspí.

"Po probuzení mě embryoložka informovala o kvalitě spermiogramu, že bylo odebráno 12 vajíček, 10 jich bylo úspěšně oplodněno a další informace o kvalitě a množení embryí mi řeknou až druhý den ráno na telefonním čísle v laboratoři," vypráví Kristýna. 

Zhruba po pěti dnech opět přišla Kristýna na lůžkové oddělení, kde byla proveden embryotransfer. Tento výkon je mnohem příjemnější než samotný odběr vajíček, provádí se bez narkózy na sále, kde nahlásíte pro kontrolu své jméno a pan doktor vám přinese předem domluvený počet embryí.

"Doma jsem si po transferu naordinovala týdenní dovolenou. Nic jsem nedělala, odpočívala, zahnizďovala, ale naši šampioni to nakonec vzdali a zázrak se opět nekonal!"

Psychicky na dně 

"To už bylo na mou psychiku, nadopovanou hormony, opravdu moc! I přes to, že jsem navenek silná a doma pláču sama a ve tmě, aby o tom nikdo nevěděl, jsem si tentokrát svůj smutek nad dalším nezdarem odbyla hezky s manželem. Potřebovala jsem se ujistit, že tohle přeci není konec, že to musí vyjít," vypráví dál Kristýna.

Náš tip: Příběh mého porodu: Málem jsem se při něm rozvedla

Paní doktorka mladý pár ujistila, že se to stává, že napoprvé vyjde umělé oplodnění jen menšímu procentu žen, a tak absolvovali celý maraton hormonů a odběrů znovu s výsledkem, že embrya rostou a na transfer jsou připraveni čtyři šampioni.

"Po vložení vajíček jsem odpočívala na pokoji v nemocnici. A jako by to bylo opravdu v hlavě, jako byste opravdu tušili, že to nevyjde, i když se tomu bráníte a modlíte se za zázrak, který se opět nekoná. Navíc mě po zákroku čekalo nemilé překvapení v podobě silného zánětu močového měchýře, jehož bolest je sama o sobě šílená, což teprve, když je vše násobené psychickým rozhozením a tunou hormonů. A dost! Vzdávám boj s lékařskou vědou," rozhodne se Kristýna.

Spásná adopce. Nebo ne?

"Po roce a půl jsme se s manželem rozhodli jít cestou adopce, přesněji řečeno cestou osvojení. Dnes máme za sebou celé martyrium, kterým si musíte projít. Vyplňování dotazníků, návštěvu sociální pracovnice, psychotesty, školení, návštěvu dětského centra, neuvěřitelné trápení s novým Občanským zákoníkem, který nám osvojitelům opravdu nepřeje. Ale máme i nové přátele s podobnými příběhy," uzavírá Kristýna. 

Jsou čekatelé a Budoucí rodiče, jak hlásá jejich skupina na sociální síti. A nemůžou se dočkat! Doufají, že jim to nový "Občan" nepokazí a nenechá je na vysněné miminko dlouho čekat.

Máte i vy podobné zkušenosti s umělým oplodněním? Co byste Kristýně poradili? Čekáte také na adopci a nejste spokojení s novým Občanským zákoníkem? Svěřte se se svým příběhem v diskuzi pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Na vesnici nás nenávidí. Jsme pro ně příliš bio

11 věcí ve vašem bytě, která vás nutí tloustnout

Foto recept: Zelňačka, která vás postaví na nohy!