reklama

Na vesnici nás nenávidí. Jsme pro ně příliš BIO!

Před půl rokem jsme se přistěhovali na vesnici. Těšila jsem se na čerstvá vajíčka a med, ale zatím jsem pro všechny příliš BIO, napsala nám Dita z malé vesnice u Sokolova.

Foto: Profimedia.cz

"Už je to 6 měsíců, co jsme se s manželem přestěhovali na venkov. Těšila jsem se na čerstvá vajíčka, med a jiné domácí dobroty od místních farmářů. Realita? Spadla jsem rovnou na zem! Na vesnici nás nenávidí, protože jsem pro ně příliš BIO," svěřila se nám paní Dita z malé vesnice u Sokolova.

"Když mi můj muž na jaře oznámil, že se budeme muset přestěhovat na venkov za jeho nemocnou matkou, naštvalo mě to. Byla jsem ve městě zvyklá a chodila si do místního farmářského krámku nakupovat výborný med, čerstvá kuřata z domácího chovu a jiné kvalitní suroviny. Zklamání mi trvalo jen do té chvíle, než jsem si uvědomila, že si všechno koupím přímo od zdroje," vzpomíná s nadějí paní Dita.

Chci vědět, co jím

Jak se nám Dita svěřila, nebyla vždycky takový fanda do kvalitních surovin a sama slovo BIO do doby, co se přestěhovala na vesnici, neřešila. Nikdy jí nevadilo, že si jídlo kupuje v supermarketech, dokonce byla ráda, že ušetří i nějaké peníze. Ale zlom přišel ve chvíli, kdy zjistila, co vše se může v surovinách z dovozu ukrývat a navíc nesnášela nejasné označení typu: Maso z EU

"Začala jsem chodit na farmářské trhy, protože mě bavilo, že mi prodavač byl schopný říci, odkud je výrobek, jakým procesem prošel a vlastně cokoliv, na co jsem se zeptala," vysvětluje Dita.

Stěhování a noví sousedé

Téměř každý víkend jezdila Dita se svým mužem na víkend ke známým, kteří bydlí na vesnici kousek za Kladnem. Vždy ji fascinovalo, že se sousedi schází, opékají, vymýšlí dětem společné hry, pořádají lampionové průvody a nebo se každých 14 dní sejdou místní farmáři a nabídnou své suroviny k prodeji ostatním sousedům na vesnickém jarmarku.

Čtěte také: Dojemný příběh staré paní a osamělého chlapce

"Po pár dnech jsem se těšila, že se z bytu přestěhujeme do rodinného domu a získáme tak nové sousedy a snad i nějaké přátele. Co si budeme povídat, ve velkém městě můžete žít anonymně, což je možná pro někoho fajn, ale já mám ráda hodně lidí kolem sebe, velké oslavy a strašně ráda pro své přátele vařím," píše paní Dita.

Tvrdá realita

Po šesti měsících se konečně i se svým 4letým psím miláčkem přestěhovali do malého rodinného domku za Sokolovem. Paní Dita si zjistila od své tchyně, kdo má vlastní hospodářství a rozhodla se, že se začne poptávat.

"Farmářské trhy se nikde v okolí nepořádali a já jsem chtěla stejně kvalitní suroviny, na které jsem byla zvyklá. Nejprve jsem se poptávala v místním malém obchodě s potravinami, kdo prodává vajíčka nebo zda tu není někdo, kdo se rád rozdělí. Samozřejmě jsem to nechtěla zadarmo," vysvětluje paní Dita.

Sami máme málo

Na to, jak v následujících dnech obcházela své sousedy, nevzpomíná Dita zrovna moc ráda. Sama přiznává, že na to nešla nijak šťastně. U každého zvonila zvlášť s tím, že by se ráda představila. Informace o tom, že je snacha jejich známé sousedky, bylo dobrým tahem, vždy jí rádi a ochotně pozvali dál, avšak jen do té doby, než se jen tak mimo řečí poptala, zda by neprodali nějaká vajíčka nebo jestli není možné si koupit králíka.

"Nechtěla jsem od nich ty věci zadarmo, naopak, ráda bych si připlatila. Co může být lepšího, než doma vykrmená kachna nebo vajíčka od slepic, které mají všeho dostatek. Vždy mě ale odmítli s tím, že si budu muset zajet do supermarketu, protože oni mají tak akorát pro sebe. Vysvětlení, že chci své rodině dávat to nejlepší a nekupovat suroviny s chemickými přísadami, bylo jak se říká mým posledním hřebíčkem do rakvičky. Strašně se rozčílili. Domácí vajíčka by prý mohl chtít každý a že není nic špatného na tom, nakupovat věci v krámě, vždyť i oni je jedí a nic se jim ještě nestalo," vzpomíná Dita.

BIO sousedka

Představa, že by si jídlo měla "ulovit" sama na vlastním hospodářství, ji doslova děsila. Proto se rozhodla svůj boj nevzdat. Po nějaké době, kdy doufala, že už je vše zapomenuté, se vydala opět na návštěvu, tentokrát ale k jiným sousedům.

Čtěte také: Manžel mě nutí řídit, šílím strachy

Co přišlo, nemohl nikdo tušit. Sousedé z vedlejší ulice ji raději ani neotevřeli, i když viděla, že se hýbe záclona ve dveřích. Jiní ji odbyli se slovy: "Aha, to jste vy ta BIO sousedka, nic nemáme!" A rychle zabouchli dveře.

"Z lidí kolem, jsem byla zoufalá, netušila jsem, že dokážou být až tak nepřístupní a zlí. Vždyť jsem jim nabízela peníze a troufám si říct, že nebyly nijak malé. Po 14 dnech urputného snažení, jsem svůj boj vzdala a začala jezdit do supermarketu v Sokolově. Když jsem náhodou zavítala do místního krámku, všichni zmlkli a já raději odešla, " vypráví paní Dita.

Lidé z vesnice jsou zvláštní druh

"Po nějakém čase jsem si zvykla, že mě raději ani nikdo nezdraví, abych po nich náhodou nic nechtěla. Moje tchyně na mě byla docela dlouho naštvaná, protože se prodavačky v krámě posmívaly, že má doma teda pěknou BIO snachu a městskou fiflenu. Chtěla jsem se okamžitě vrátit do města, kde jsem měla své přátele a hlavně farmářský krámek, ale můj muž byl neoblomný a naopak se mému snažení ještě vysmíval, a to byl on, který vyžadoval jídlo, jehož původ dobře známe. V ten okamžik jsem byla hrozně naštvaná, a tak jsem mu oznámila, že si pořídíme vlastní hospodářství a ať se připraví na to, že mi bude pomáhat, protože, já vše obstarám, ale nic zabíjet nebudu." doplňuje Dita.

Jak sama později poznala, lidé z vesnice jsou zvláštní druh a musí se na ně jinak, než s penězi. I když to Dita myslela dobře, vlastně je tím urazila. Ve vesnici u Sokolova bydlí už druhým rokem a co sousedé? Přistoupili na výměnný obchod.

"Jednou u nás zazvonil spodní soused, že nám přinesl čerstvá vajíčka. Nevěděla jsem, co mu mám říct, protože už jsme měli vlastní. Samozřejmě, že peníze vůbec nechtěl, tak jsem mu na oplátku upekla bábovku. Pro některé jsem dodnes stále ještě BIO šílenec, který je pro domácí suroviny schopný udělat cokoliv, ale jiní mi občas přinesou králíka nebo čerstvě stočený med a já se jim ráda odvděčím něčím jiným ze své "mini farmy". Peníze už ale nevytahuji!" uzavírá.

Jsou lidi z vesnice opravdu "zvláštním druhem"? Máte podobné zkušenosti, jako paní Dita, nebo je vaše vesnice jedna velká komunita ještě větších přátel? Jste BIO vy sami, nebo máte takové sousedy? A máte se vzájemně rádi?

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Měla jsem otce i syna, a cítím se jako coura

Test: Kolik toho víte o vlastní krvi?

Vánoční dárky pro celou rodinu: Inspirujte se

 

 

 

 

 

"Ti lidé nechápou, o co jde." Filozof Kroupa varuje před ukrajinskou kapitulací | Video: Tým Spotlight
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama