reklama

Příběh mého porodu: Málem jsem se při něm rozvedla

Historie mého porodu je schizofrenní. Proběhly kolem něho snad všechny pocity, které lze prožít: hrdost, láska, erotika, zrada, selhání, pochopení, přijetí...

Foto: Isifa/Thikstock

Historie mého porodu je schizofrenní. Proběhly kolem něho snad všechny pocity, které lze prožít: hrdost, láska, erotika, zrada, selhání, pochopení, přijetí. Postavila jsem se během něho svému největšímu strachu. Ani nevím, kde začít.

Tak začíná jeden z textů v knize Ženské příběhy, kterou sestavila autorka Lilia Khousnoutdinová.

Narušení hnízda

Začalo to vše ve dvě ráno v srpnu na jeho statku v Sussexu. Měla jsem nachystaný bazének, spoustu bylin, červená prostěradla, vyluxovaný dům, telefonní čísla na dvě duly a renomovaného porodníka, tibetské obrázky na zdech.

Více informací o porodech nabízí Babyweb.cz >>

Měla jsem zároveň pocit, že poté, co jsme se dva dny téměř neustále s partnerem hádali, je jediné, co chci, sbalit si kufry a odjet. Do bezpečí. A hlavně teď nerodit. A nerodit tady - v jeho domě. A nerodit dítě jemu.

Vše začalo o pár dnů dřív - když mi začala pomalu odtékat plodová voda, měla jsem vše perfektně nachystané a jemně jsem plavala v pocitu lásky a péče. Vtom přijela partnerova sestra: bez pozvání, na jeden den, s jedním dítětem - a už zůstala. Následně za ní dorazilo dalších pět dětí. Moje perfektně připravené hnízdo se začalo rozpadat a já jsem s odtékající plodovou vodou uklízela po návštěvě. Po dvou dnech jsem dostala odpověď: Odjedou hned, jakmile začnu rodit!

A pak to přišlo

Ve čtvrtek kolem druhé ráno jsem se probudila s tím, že mám kontrakce. Předchozí noc jsme se téměř celou hádali a byla jsem unavená. Šest dětí klidně spalo vedle společně s maminkou, která odjela s dětmi až někdy kolem desáté - poté co se v klidu nasnídali a kuchyň zanechali ve stavu jak po jaderném výbuchu.

Čtěte také: Můj syn se narodil doma ve vaně

S pocitem zničeného hnízda, špinavého domova, muže, který mě zradil a nechtěl bránit, jsem začala rodit. Celou noc jsem strávila střídavě na míči, na pytli a jen tak po domě. Snažila jsem se spát, neplýtvat silami. Nechtěla jsem nic, ani to dítě. Nechtěla jsem ani orgasmický, ani žádný jiný porod. Chtěla jsem pryč, ze vztahů, z jeho domova. Věděla jsem, že zradu cítím tak hluboko, že vyříkat si to nepomůže - spíš naopak. Po druhé noci beze spánku a s pravidelnými kontrakcemi jsem už na hádky sílu neměla.

Sexy porod

Partner zapaloval svíčky, pustil moji hudbu. Cítila jsem velkou intenzitu kontrakcí, chvílemi i bolest. Hlava pomalu pouštěla kontrolu a zůstávaly pouze pocity v těle.

Podporoval mě, držel mne, hladil, říkal mi, jak krásně rodím a jak jsou moje kontrakce sexy. Začalo mezi námi vznikat dost erotické napětí - z mých kontrakcí dostával erekci. Silné, tělesné, reálné. Ztratila jsem pojem o čase. Když intenzita kontrakcí začala dosahovat jistého vrcholu, šla jsem do bazénku. Ta slast! Ta lehkost! Jaká byla úleva, když mě voda nadnášela. Přestala jsem cítit napětí v kolenou a bedrech, plavala jsem, odpočívala mezi kontrakcemi. Byl to pocit jako mezi světy, trochu tady a trochu úplně jinde, pocit, že plynu, plavu, zcela vtělená, ale zároveň éterická. Uplynuly další hodiny. Začínala jsem mít nepřekonatelné nutkání tlačit a najednou jsem měla jasnou vizi dítěte, jak sestupuje do porodního kanálu. Přicházelo na svět! Každou kontrakci jsem vítala.

Absolutní spojení

Pak ale začaly bolesti mezi kontrakcemi. Tam, kde jsem dřív odpočívala, jsem cítila řezavou bolest, která k porodu nepatřila. Dalších šest hodin jsem tlačila marně.

Přesto jsme s partnerem měli krásné chvilky. Leželi jsme spolu v posteli, já tlačila, on mne objímal zezadu, líbal. A já si najednou všimla, že bolest sice cítím, ale úplně jinak, že nepotřebuji ani křičet. Dula někam odešla. Oba jsme věděli, že jde o komplikaci, ale leželi jsme úplně uvolněně, tak neuvěřitelně spolu, zcela propojeni. Zpocená, mokrá, unavená, cítila jsem se milovaná, přijímaná. Dlouhé hodiny, které jsme strávili spolu doma v posvátné intimitě, byly úžasné!

Byl to hluboký pocit propojení s partnerem. Jak jsem ztrácela kontrolu, ztrácela jsem všechny zbytky masek - byla jsem opravdová, úplně a jenom já, taková, jakou mě asi nikdy neviděl. Možná ani já sama. A cítila jsem, že mě miluje i bez masek, zakrvácenou, bledou, slabou.

A najednou mi to došlo

Pak jsem náhle pochopila: Mám plný močový měchýř, potřebuji cévkování! Doma mi ho nikdo neudělá, musím do porodnice. Tlačím, jsem otevřená, a jakmile to cévkování dostanu, okamžitě porodím. Měla jsem pravdu.

Čtvrt hodiny po vycévkování v porodnici jsem synka vytlačila. Vůbec nic nebolelo. Jen pocit uvolnění, úleva. Pamatuji si, jak malý sestoupil do vaginy, jak jsem se dotkla mokré, slizké hlavičky mezi nohama. Po porodu jsem synka vzala na hruď a pak, když jsem porodila placentu, asistentka odešla a zhasla světla. Pupečník přestřihl muž až o hodně později, žádné jehly, měření, prostě nic. V úplné tmě jsme zůstali sami. Já, partner a maličký. Byli jsme jen my. Byla jsem na pokraji sil, ale hrdá.

Tak takový byl můj porod: Tři dny nepochopení a slz, třiadvacet hodin doma v posvátné intimitě, třicet minut v porodnici. Mezi pocity převládá krása, síla a opravdovost. Nic bych nezměnila.

Co vy, naše čtenářky? Rodily byste také doma, bez asistence? Nebo vám tato netradiční volba připadá příliš riskantní? Měly by tento příběh brát ženy jako inspiraci, či spíš varování? O tom můžete diskutovat pod článkem.

zdroj: Babyweb.cz

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Vykrvácení při porodu aneb Proč rozhodně nerodit doma

Vyhoďte ho: Mama hotel je ostuda dětí a chyba rodičů

Čtyři zabijáci sexu: Co z toho trápí v posteli i vás?

Lockdown je jediná šance. To, k čemu směřujeme, je smutné a tragické, říká Levínský | Video: Martin Veselovský
reklama
reklama
reklama