"Když jsem odcházel s kufrem se slovy, že se mi na služební cestu vůbec nechce, bylo mi z mého lhaní zle. Nedokázal jsem jí ale říct, že mě ve skutečnosti čekají 3 měsíce v léčebně," svěřuje se nám Tomáš.

Při našem společném setkání byla i jeho žena, která dnes už o všem ví. Proč se ale tenkrát rozhodl, že jí o své závislosti neřekne a raději bude lhát? Přečtěte si jeho příběh a pochopíte, jaký důvod se za tím ukrývá.

Byl jsem slepý

Pracuji jako manažer jedné velké firmy, která mě platí přímo královsky. Moje problémy začaly hodně nevinně. Když se blížil nějaký významný sportovní zápas, s kolegy jsme se vsázeli, jaké budou výsledky. Udělali jsme si takovou malou sázkovou kancelář. Už tenkrát mě to moc bavilo a zjistil jsem, že ten adrenalin je přímo dokonalý.

Doporučujeme: Dana měla shořet zaživa. Přežila a porazila i rakovinu

Za nějaký čas jsem v tom byl až po uši. Vsázel jsem téměř na vše, co šlo. Ze začátku menší částky, ale moje výplata mi později dovolila více riskovat. Když jsem vyhrál, byl jsem neskonale šťastný. A já jsem ten pocit miloval. Netušil jsem, jak moc špatně už jsem na tom byl.

Nedokážu vydržet

Svůj problém jsem si nijak nepřiznával. První takový moment přišel, když jsme odjeli na 14 dní na dovolenou a já už první den řešil, jak a kde si vsadit. Byl jsem nervózní a opravdu hodně nepříjemný.

Naštěstí jsem kontaktoval kamaráda, a ten mi se sázením "ochotně" pomohl. Pak už mé dny volna vypadaly pořád stejně. Čuměl jsem do počítače a sledoval výsledky. Moje žena se na mě hrozně naštvala, prý bez internetu nedokážu vydržet ani hodinu. A byla to pravda, tedy alespoň s tím "nedokážu". Nešlo o internet, ale o sázení.

Lhal jsem 6 měsíců

Během čtrnácti dnů jsem prohrál celou výplatu, a protože jsem se samozřejmě styděl, doma jsem řekl, že máme nějaké problémy ve firmě a výplatu dostanu až se zpožděním. Tak jsem lhal více jak šest měsíců.

Manželka mě začala podezřívat z toho, že mám milenku. Nebyl jsem skoro doma, tvrdil jsem, že jsem v práci, přitom jsem v barech sledoval zápasy nebo lítal po sázkových kancelářích. A co víc, moje peníze mizely. Opravdu měla důvod se domnívat, že si vydržuji nějakou ženskou.

"Dokonce jsem klesla tak hluboko, že jsem mu prohledala kapsy. Nechtěla jsem to udělat, ale když vám nic neřekne, začnou se vám v hlavě objevovat šílené scénáře. Jediné, co jsem našla, byl sázecí tiket," dodává k vyprávění Romana, manželka Tomáše.

Tudy cesta nevede

Jak jsem pochopil, že je třeba vše změnit? Ve chvíli, kdy jsem bral Romaně z peněženky tisícovku, abych si šel vsadit, protože moje kreditka byla úplně prázdná.

Nejprve jsem začal docházet na skupinová sezení. Samozřejmě, že jsem doma nic neřekl, styděl jsem se. Obvykle jsem se vymluvil na práci nebo kamarády. Ale taková léčba moc nezabírala, protože jsem hned ze sezení odcházel do sázkové kanceláře. Brzy jsem naštěstí pochopil, že tudy cesta nepovede.

Milosrdná lež

Když jsem se jednou v noci vrátil z baru, čekala na mě Romana. Hrozně jsme se pohádali. A i přesto, že na mě křičela, že jsem nevěrnej parchant, jsem jí nechtěl nic říct. Jen jsem jí oznámil, že musím odjet na tři měsíce na služebku do Londýna. Nebylo to nic neobvyklého. Cestoval jsem i pětkrát do roka, takže se jen divila, že tak na dlouho, ale pak už neřekla ani slovo.

"Tady bych ráda ještě podotkla, že jsem mu v té chvíli nevěřila, že jeden do Londýna. Byla jsem úplně mimo, ale kdo by nebyl," upřesňuje Romana.

Ráno jsem si sbalil kufry a nechal se od manželky odvést na letiště. Pak jsem odjel taxíkem do léčebny. Přijali mě bez větších problémů, dokonce jsem mohl normálně používat mobil, takže jsem se běžně Romaně hlásil, jak bylo třeba.

Nový člověk? Je to těžké

Po třech měsících jsem podepsal reverz s tím, že budu nadále docházet ambulantně. Když jsem přijel domů, Romana tam nebyla. Odstěhovala se k rodičům. Zjistila si v práci, že jsem nikam neodjel a vzal si neplacené volno.

Náš tip: Přibrala 57 kg za 6 měsíců. Může za to voda!

Chtěla se dát rozvést. A to byl teprve moment, kdy jsem jí vše dokázal říct, bál jsem se, že ji ztratím. Ukázal jsem jí propouštěcí zprávu. V tu chvíli se mi hrozně moc ulevilo. Dodnes nechápu, proč jsem jí o svém problému neřekl. Nakonec se mi podařilo závislost zvládnout a z velké části hlavně díky Romaně. Kdybych nebyl blbej, nejspíš bych se problémů zbavil už mnohem dřív.

"O příběh se dělíme proto, že chceme, aby si pánové uvědomili, že nemusí vždycky všechno zvládnout sami. Tomáš už naštěstí nesází, ale pořád pravidelně dochází k psychologovi. Říct si o pomoc, není žádná ostuda," uzavírá celé vyprávění Romana.

Měli jste někdy vy nebo lidé z okolí problém se závislostí? Jak jste se z ní dostali? Napište nám v diskuzi pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Co dělat, když váš partner odmítá sex?

Čísla, o kterých ženy lžou. VŽDYCKY!

Jak se zahřát, když vypnou elektřinu?