Hana: Určitě to je výzva. Ze začátku jsem měla strach z herců, pak jsem ale viděla video s Quentinem Tarantinem, který říkal, že nejdůležitější je nemít strach ze svých herců, a to jsem si vzala k srdci. Takže jsem si řekla, že se toho nebojím, že jsou to profíci, stejně jako já. Je to výlet z komfortní zóny. Taková témata se v Česku neřeší často, i když už se začínají otevírat debaty o intimní koordinaci. Ta profese na filmových setech se snaží zajistit příjemné prostředí pro herce, aby se předešlo nějakým traumatickým situacím. Pro herce a herečky je to podle mě velmi cenná zkušenost, protože to zkoušíme v malém týmu – většinou jsme tam jen já, scenárista, zvukař, sound designer a pak herec nebo herečka. A nikdy je do ničeho nenutíme, co by jim nebylo příjemné. Necháváme je improvizovat a důvěřujeme, že to bude v pořádku.