Od lásky k válce. Proč si kdysi blízcí lidé začnou ubližovat? Odpovídá psycholožka

Do českých kin dorazili Roseovi a s nimi i aktualizovaný příběh o manželském páru, který se po létech vzájemného spolužití nejenže neumí vystát, ale je to s nimi doslova „na zabití“. Jak je možné, že se ze dvou kdysi nejbližších lidí stanou nepřátelé doslova na život a na smrt? Na to jsme se zeptali psycholožky a autorky Teorie typů Mgr. Šárky Mikové.

Osobnostní rozdíly tak podle ní nemusí být zásadní problém, ale je potřeba jim vzájemně rozumět. Různí lidé s odlišnými osobnostmi se můžou jinak projevovat, rozhodovat a jinak přistupovat ke konfliktům – a to je naprosto v pořádku. „Problém nenastává tehdy, když jsou rozdílní – ale když si přestanou vážit toho, jak ten druhý funguje,“ popisuje psycholožka. Pokud víme, že partner funguje jinak a co je pro něj přirozené, jeho odlišnost nevnímáme jako ohrožení, ale jako dar.

Podle výzkumů Johna Gottmana (např. Sedm principů spokojeného manželství) nevede ke konci vztahu to, že se hádáme. Konflikt je normální, ale vztah vám můžou zničit tyto čtyři průvodné jevy:

• nekonečná kritika místo konkrétní stížnosti,
• pohrdání – vyjádření jako „jsi neschopný“, „ty to nezvládneš“ apod.,
• defenziva – obrana místo převzetí odpovědnosti,
• odpojení – jeden z partnerů se prostě „vypne“ – dochází k tichu a ignoraci.

„Když do vztahu pronikne dlouhodobé znevažování, nelze ho udržet. Zvlášť pokud mají partneři narušenou sebehodnotu – často pramenící z dětství, kdy jejich přirozený typ nebyl přijat,“ vysvětluje Miková. „Pak každý konflikt vnímají jako ohrožení své identity, reagují obranou, útokem, únikem.“

Dobrá zpráva je, že vztah se zachránit dá – ale jen pokud to chtějí oba. „Základem zdravého vztahu není bezchybnost, ale schopnost ocenit druhého. Znát jeho typ, vědět, co je pro něj přirozené, co potřebuje, jak komunikuje,“ vysvětluje psycholožka Miková a dodává: „Učit se překládat chování partnera z jeho ‚jazykové verze‘ do té své.“

Co podle ní pomáhá?

• Připomínat si, co na partnerovi oceňujeme – i u věcí, které nás současně iritují. 
• Mluvit o sobě, ne o druhém (ne „Ty nikdy…“, ale naopak „Já se cítím…“). 
• Umět udělat pokus o nápravu – nabídnout smíření, ne čekat, až druhý přijde s omluvou.
• Být vědomě aktivní v hledání respektu a uznání – i v běžných situacích.

Když partner přestane být člověkem, kterého obdivujeme, a stane se naším „nepřítelem“, tehdy už je pozdě. Když zůstane jen kritika, pohrdání a boj o moc. V takové chvíli už vztah připomíná válku – slavný film Válka Roseových to ukazuje až mrazivě přesně. „V takovém vztahu je těžké žít – a někdy je jedinou zdravou cestou odejít,“ konstatuje psycholožka.

Co se vlastně děje ve filmu Válka Roseových? V původní verzi  je Oliver ambiciózní právník, pro kterého je hlavní výkon a úspěch. Barbara naopak drží rodinu pohromadě, stará se o děti a domov. Jenže zatímco on se naplňuje prací a kariérou, ona postupně ztrácí vlastní identitu. Když děti vyrostou, uvědomí si, že zůstala jen „manželkou pana Rose“ – a začne toužit po svobodě, uznání a prostoru být sama sebou.

V nové verzi Roseovi, kterou aktuálně hrají v kinech, vypadá příběh trochu jinak. Ivy (Olivia Colman) a Theo (Benedict Cumberbatch) působí jako dokonalý pár, jenže pozlátko brzy praská. Theovi se začne hroutit kariéra, zatímco Ivy nabírá profesní i osobní sílu. Z někdejší harmonie se stává aréna soupeření a vzájemné zášti, kde místo podpory nastupuje boj o převahu.

„Z kdysi láskyplného vztahu se může stát bitevní pole tehdy, když si partneři přestanou vážit jeden druhého a zároveň vnímají, že pro druhého už nemají žádnou hodnotu,“ dodává Miková na margo filmů. „Nejde přitom o to, co si lidé říkají – ale co si přestávají říkat a dávat najevo.“

Problém často začíná u nás samotných. „Film Válka Roseových je pravdivou ukázkou toho, co se může stát, když člověk postaví celý dům své sebeúcty jen na jediném pilíři – například na oblasti vztahů,“ konstatuje psycholožka. Pokud stavíme svou hodnotu jen na vztahu, a ten se začne rozpadat, celá naše existence se tak najednou octne v ohrožení. „Naše sebeúcta by přitom měla být sycena zároveň ve více oblastech – práce, vzdělání a seberozvoj, vztahy, emoční já a fyzické já,“ vypočítává Miková. „Jinak řečeno: když žena (nebo muž) staví svou sebeúctu výhradně na oblasti vztahů, a tato oblast se rozpadne, zůstane prázdno. Pokud chybí rozvinuté další oblasti – např. práce, tělo, vzdělání, emoční já – nemá se o co opřít. Konflikt s partnerem pak není jen hádkou. Je existenční krizí.“

Člověk potom snadno začne vnímat partnerovo chování jako útok na svou osobní integritu. „Pak i nevinná poznámka může
být vnímána jako pohrdání, zlehčování nebo výsměch. Místo dialogu nastupuje defenziva, místo snahy pochopit snaha přežít. A v takové atmosféře už není prostor pro vztah – jen pro boj," vysvětluje Miková. “Podle výzkumů Johna Gottmana by se dalo říct, že vztah Roseových degeneruje do spirály pohrdání, sarkasmu a obrany. Už nejde o to něco vyřešit – ale o to, vyhrát. Dům, který kdysi symbolizoval domov, se mění na bojiště."

Zdroj: Mgr. Šárka Miková (srpen 2025)