reklama
 

Zatajila jsem partnerovi těhotenství a šla na potrat

"Právě jsem odmaturovala a dítě je to poslední, po čem bych toužila. Ale o jeho tátu Honzu stojím moc. A bojím se, že ho ztratím," napsala nám studentka Martina z Prahy. Tady je její příběh. Může se stát i vám. Nebo vaší dceři.

Foto: Isifa/Thinkstock

"Právě jsem odmaturovala a dítě je to poslední, po čem bych toužila. Ale o jeho tátu Honzu stojím moc. A bojím se, že ho ztratím," napsala nám studentka Martina z Prahy.

Tady je její příběh. Může se stát i vám nebo vaší dceři.

Láska na první pohled

Odmalička jsem měla jasno - chci být architektka. Malovala jsem si domečky a pokojíčky už jako čtyřletá holka. Matika i kreslení mi jsou dobře, v posledním ročníku gymplu jsem si podala přihlášku na vysokou školu. A právě tam, na dni otevřených dveří architektuře, jsme se s Honzou poznali.

Čtěte také: Holčička přežila potrat - matka ji teď zbožňuje

Je to úžasný kluk už na pohled - blonďatý, šedooký sportovec, prostě ideál. Student čtvrtého ročníku. Jestli existuje láska na první pohled, je to ta naše. Narazili jsme na sebe před kantýnou a hned mě pozval na kafe. Za měsíc jsem do něj byla po uši zamilovaná. Vlastně jsem pořád.

Byl to můj první kluk - a já toho ani trochu nelituji. Když si to uvědomil, úplně zjihnul. A hned se chtěl ženit, jako v románu z 19. století. Pochází totiž z věřící rodiny a moje panenství pro něj hodně znamenalo. Měla jsem co dělat, abych mu to rozmluvila, vždyť se známe čtvrt roku!

Sny se bortí

A že to bylo krásné poznávání, po všech stránkách. Chodili jsme na výstavy, společně malovali v přírodě, fotili noční Prahu. V sexu jsme si dávali opravdu pozor. Ale i ta nejlepší antikoncepce může selhat - a přesně to se stalo mně.

Doporučujeme: Buňka, nebo člověk: Odkdy je interrupce vraždou?

Na gynekologii mi řekli, že jsem v 9. týdnu těhotenství, dva poté, co mi přišlo oznámení, že jsem byla přijata na architekturu. Na interrupci jsem se objednala vzápětí.

Jenže říct to do očí Honzovi si prostě netroufám. Vím, že po dítěti touží. Že by si ho rozhodně chtěl nechat a byl by skvělý táta, co se dokáže postarat. Navíc pochází z bohaté rodiny, nic by nám nechybělo. Ale...

Mně by se zbortily všechny sny. Na dítě se prostě ještě necítím. Neumím si představit, že budu máma. Děsí mě, že bude moje tělo kynout a kynout. Bojím se porodních bolestí. Chtěla bych studovat, malovat, poznávat, cestovat, bavit s kamarády, pracovat. Vůbec si neumím představit, že zůstanu sedět doma a budu se starat o mimino! Potrat je pro mě jediné řešení. Jenže to by můj milý nepochopil.

Nevím, co mám dělat

Připadám si strašně a vůbec netuším, co mám dělat. Milujeme se skoro každý den, jak mu vysvětlím, že několik týdnů nebudu moci? Je to nespravedlivé - proč musí ženy řešit taková dilemata, zatímco muži z toho ze všeho hladce vyklouznou?

Vím, že se v lásce se nemá lhát. Cítím, že zbavit se dítěte bez možnosti, aby se k tomu jeho otec vůbec mohl vyjádřit, je strašný podraz. Ale bojím se, že když dám dítě pryč, přijdu také o Honzu.

Tuším, jak to nakonec dopadne! Po interrupci se Honzovi přiznám, a moje první velká láska skončí v hořkosti a slzách. I to je pro mě lepší, než ztratit tak brzy sama sebe. Jenže se bojím, že tak skvělého kluka jako on už nenajdu a že nakonec budu svého rozhodnutí celý život trpce litovat...

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Čekáte miminko! Ale také umíráte...

14 největších lží, kterými rodiče balamutí děti

Moje dívka se odmítá holit. Je to důvod k rozchodu?

Vloupání na přehlídkové molo. Pařížskou komičku vykázala až Gigi Hadid | Video: Reuters/AP
reklama
reklama
reklama