reklama
 

Uhodil mě jen jednou. Rozvedla jsem se s ním

"Dokud jsem pracovala, neměli jsme žádný problém. Ty nastaly, až když jsem odešla na mateřskou. A vyvrcholily fackou. Byla jediná, ale to stačilo. Na další už jsem nečekala," napsala nám čtenářka Daniela.

Foto: Isifa/Thinkstock

"Mariánce byly právě ten den dva roky. Po celou dobu mateřské jsem se jí opravdu věnovala a bylo to na ní hodně znát. Spokojená, šikovná, bystrá holčička jen zářila, bylo to naše vymazlené sluníčko," napsala nám paní Daniela z Plzně.

"Jenže já si už nějakou dobu uvědomovala, že nám to s mužem příliš neklape. Dokud jsem pracovala, neměli jsme žádný problém. Ty nastaly, až když jsem odešla na mateřskou. A vyvrcholily fackou. Byla jediná, ale to stačilo. Na další už jsem nečekala," dodává.

Doporučujeme: Když je manžel psychopat. Příběh, ze kterého mrazí

Na místě se rozhodla od manžela odejít. Dnes ví, že udělala dobře. "Nepodlehnout omluvám zkroušeného násilníka je velmi těžké. Nesmíte si říct - Uhodil mě jen jednou. Je třeba říkat: Uhodil mě. Bylo to poprvé a naposled," radí. Toto je její příběh.

Jen si válíš šunky doma!

Odjakživa jsem se chtěla v práci dobře uplatnit a fakt, že jsem při mateřské dovolené na manželovi finančně závislá, trápil i mně samotnou. Zejména když ho začal zneužívat. "Co ty o tom můžeš vědět! Já dřu jako zvíře. Celý den si válíš šunky doma a akorát utrácíš," tak obvykle končil diskuse, když jsem si stěžovala, že z výplaty přinesl domů polovinu. Nebo že třikrát v týdnu přišel z práce až k ránu.

Tak nějak postupně se stalo samozřejmostí, že uklízím, peru, žehlím, nakupuji a vařím teplé večeře. "Já se v práci nalítal dost! Chci mít teď chvilku klidu," argumentoval muž, když jsem si stěžovala, že mi nepomáhá.

Choval se ke mně s čím dál větším pohrdáním. Nic se mu nelíbilo. Jaký mám děsný účes! A nějak moc velký zadek - Nepřibralas dvě kila? Jo a koukal jsem, že je špinavé umyvadlo v koupelně...

Původně jsem chtěla být doma s Mariánkou do tří let. Po dvou letech jsem však už měla všeho akorát po krk. Rozhodla jsem se vrátit do práce. A tehdy nastaly opravdu problémy. Manžel se mohl se zbláznit nevolí, ale já se tentokrát rozhodla neustoupit.

Dítě potřebuje mámu!

Spor vyvrcholil v den dceřiných narozenin. Uspořádala jsem na zahradě velkou oslavu, která se opravdu vydařila. Poseděli jsme s přáteli a příjemně popovídali. Užili jsme si poklidnou, pohodovou neděli. Večer jsem dcerku uložila do postýlky a pak jsme si, příjemně naladěni,  s mužem ještě nalili v obýváku skleničku.

A právě tu chvíli jsem si vybrala, abych mu oznámila definitivní rozhodnutí: "Za měsíc nastupuji do práce. Už jsem se dohodla, těší se tam na mě a počítají se mnou na moje staré místo."

Věděla jsem, že je pruďas, co se hned rozčílí, ale takovou reakci jsem opravdu nečekala. "Ty ses asi zbláznila! Jasně jsem ti řekl, že si to nepřeju! Je ti úplně jedno, že tě to dítě potřebuje!" Křičel čím dál víc, vůbec mě nepustil ke slovu. "Jsi strašná matka, jsi úplně na h...! Kariéristka, která myslí jen na sebe!" A jak se tak spravedlivě rozhořčil, vlepil mi pořádnou facku, až mi naskočil rudý flek.

Čtěte také: Kamarádka potřebuje od partnera pár facek

Zůstala jsem úplně ztuhlá. Zarazil se a bylo vidět, že sám neví co dál. "Máš, co sis zasloužila!" zasyčel nakonec. Práskl dveřmi a odešel z domu.

Uhodil jednou, uhodí znova

A v tu chvíli se ve mně něco zlomilo. Žádost o rozvod jsem podala hned druhý den ráno. Když jsem ji položila na stůl, nevěřil manžel vlastním očím. Do té doby mě zcela ignoroval, tvářil se, jako by ten ublížený byl on. Vůbec mu nedošlo, že už je všechno jinak.

Teprve v té chvíli pochopil, že mu násilí prostě neprošlo. Začal se omlouvat. Zapřísahal se, že to bylo výjimečně a naposled. Sliboval, že mě bude nosit na rukou. Připomínal časy, kdy nám spolu bylo dobře. Prosil, ať neberu holčičce tátu...

Bylo mi ho líto. Bylo mi líto i sebe. Bála jsem se budoucnosti. Jenže vrátit jsem se už nedokázala. Tak nějak jsem tušila, že ta první facka by rozhodně nebyla poslední. A rány přece k lásce nepatří!

Dnes už vím, že jsem udělala dobře. Mariánka právě začala chodit do třetí třídy. Má bezvadného nového tátu. A můj bývalý? Právě se s ním rozvádí druhá žena. Důvod? Domácí násilí.

Daniela se určitě rozhodla správně, bylo by to ale dobré rozhodnutí v každé situaci? Co si myslíte vy? Může žena muži (a naopak) odpustit facku? Za jakých okolností? Kde je vlastně hranice domácího násilí?

O tom všem můžete diskutovat pod článkem a hlasovat v anketě.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Skutečné důvody, proč se muži rozvádějí

Nejplodnější matka světa porodila 69 dětí

5 způsobů, jak vypadat o deset let mladší


Božská Taylor a vyzývavá Selena. Jinak byly ceny AMA přehlídkou divnosti | Video: Reuters
reklama
reklama
reklama