Nemocná kráva a umírající mamut: Hry pro znavené rodiče

Jste rodič zmožený životem? Nabízíme vám hry, které dítě pacifikují, aniž byste se přitom moc nadřeli! Ale hrajte opatrně!

Foto: Thinkstock

mon 2. 11. 2015

Hra na Šípkovou Růženku už nikoho nebaví. Jak tedy odpočívat a zároveň zabavit potomka?

Jste-li rodič akční, leč momentálně zmožený životem, nabízíme vám dva tipy. Naše hry jsou určeny znaveným rodičům, kteří potřebují pacifikovat příliš aktivní děti a přitom se moc nenadřít.

Musíte být kreativní, důležité ovšem je v zápalu hry nepodlehnout a moc se do toho nepoložit. Jinak se stanete obětí vlastní nápaditosti.

Doporučujeme: Speciální hry pro nejmenší: Jak vzdělávat batolata?

A protože nejlepším učitelem je realita, nechali jsme se inspirovat vašimi zkušenostmi. Hru nazvanou pracovně Nemocná kráva vymyslel šikovný tatínek holčiček-dvojčátek. Etudu Umírající mamut nám popíše maminka dvou kluků ve věku 6 a 9 let.

Kravička se roznemohla...

Petr je hrdým otcem dvou pětiletých uličnic Elišky a Terezky. Pro chvíle, kdy mu přerůstají přes hlavu, má v záloze hru na statek. Moc pěkně to funguje: Holčiny se starají o zvířátka, krmí slepičky, prasátka i kozičky, vyvádějí na pastvu koníčky. Všechna zvířata samozřejmě ztělesňuje obětavý tatínek, který hraje až do roztrhání těla. Což se nedá vydržet dlouho.

Jakmile je otec totálně orvaný a další zvířátko by nezvládl, nasadí únikový program: Na statku se roznemohla kráva. Jinými slovy řečeno, praští sebou na zem a hraje nemocný skot, který dvě mladé veterinářky odborně léčí. A že je to těžká práce!

Děti se zabaví, táta odpočívá vleže, sem tam zasténá a nikdo nemůže říct, že by se holkám nevěnoval. Přijde Vám to nedůstojné? Je vidět, že ještě nemáte vlastní děti!

Jak se loví mamut máma

Daleko větší spád má hra zvaná Lov na mamuta. Popsala nám ji pražská maminka Jana, jež, jak sama přiznává, na vlastní nápaditost poněkud doplatila. Zato si hru opravdu užila.

"Rozdělení rolí je zřejmé. Já se pasu na pláních, syn Kuba se plíží s lukem. Střelí mě, já se s patřičným zaryčením řítím k zemi a umírám. Kuba mě stahuje z kůže, porcuje, peče moje maso na ohni a pak si na něm coby celá tlupa pochutnává. Než to všechno zvládne, stihnu se obvykle alespoň trochu zregenerovat," popisuje maminka.

Čtěte také: Báječné hry pro děti, které vás nic nestojí

Problém ovšem nastává, když mamka nehraje věrohodně: "Zemřela jsem a padla k zemi. Bohužel, Kuba nebyl spokojen: Mami, takhle přece mamut neumírá! Musíš víc zachroptět. A pak musíš udělat ten zvuk, jak on spadne. A taky musíš dělat ty oblaka prachu, co se kolem něj vždycky zvednou, víš přece jak, ne?"

Ano, Jana ví. Obtížně se zvedá, zatímco synek odchází z pokoje. Znovu se k ní plíží, střílí. Dostává to přímo na komoru, vydává smrtelné zaryčení a řítí se k zemi. Bohužel přímo na stegosaura, který zůstal ležet na koberci z předchozí hry. Bodliny se zarývají mezi žebra a maminka ryčí - no jako postřelený mamut.

Pojď mi umřít znova!

"Né, mami, né!" přiskočí k ní Kuba. "Vždyť už jseš mrtvá, když jseš na tý zemi, to už neřvi. Musíš řvát jenom potom, co tě střelim! Ale to druhý zařvání bylo mnohem lepší, to se ti povedlo pěkně. Tak pojď, půjdeš mi umřít ještě jednou, jo?"

Zvednout se je s poraněním žeber těžší. Lovec se opět připlížil a vystřelil. Jana se řítí k zemi. "Zapomněla jsem zaryčet. Vydala jsem tedy alespoň ze sebe zvuk žuchnutí. Snaživě mávám kolem rukama - znázorňuji zvířený prach - a chroptím. Pak umírám definitivně," popisuje závěr hry maminka.

"No vidíš, že ti to jde pěkně! Sice jsi zapomněla zařvat, ale to chroptění bylo boží. Umřeš mi ještě jednou?" škemrá synek.

"Ne! Stáhni mě a jez! Tlupa chcípá hladem," brání se z posledních sil. Naštěstí se ozývá zarachocení zámku ve dveřích. Manžel přichází. Tlupa se zvedá od ohniště a letí ho s řevem přivítat. Dobře mu tak!

Máte i vy svoje hry, nad nimiž by možná psychologové kroutili hlavami, vy se však při nich bavíte stejně dobře jako vaši potomci? Inspirujte ostatní v diskuzi pod článkem!