Ina by mohla být úplně šťastná. Bydlí v nádherném rodinném domku za Prahou. Má milujícího manžela, který jí koupí všechno, na co si pomyslí. Má krásné syny, dvouletého Davídka a půlročního Toma. Ale...

V jednom je její manžel Jaroslav neoblomný: Děti jsou ženská záležitost! Tvrdil to, už když se brali, ale tehdy věřila, že narození miminka jeho názor změní. Nezměnilo. A tak své děti za celou dobu ani jedenkrát nepřebalil. "Jsi máma, musíš mi kluky prostě vypiplat. Od toho mámy jsou. Pro mě budou parťáci, až tak od tří let, až si s nimi budu moct zahrát fotbal," opakuje jí neustále. Myslí to úplně vážně.

Táta se stará, ale podle svého

Jaroslav přitom svou rodinu miluje, udělal by pro ni první poslední, ovšem podle svých vlastních měřítek. Jako úspěšný podnikatel zajistil rodině luxusní bydlení. Ina nemusí uklízet, nakupovat ani vařit, od toho má hospodyni. Od prvního porodu, celé tři roky, se však nedostala ze své zlaté klece ven, dokonce ani s kamarádkou na kafe. "Dokud jsi máma a kluci jsou malí, musíš se postarat," tvrdí její manžel.

Doporučujeme: Když je manžel psychopat. Příběh, ze kterého mrazí

Že by třeba za dva roky nastoupila do práce? Vyloučeno! To si Jaroslav prostě nepřeje. Přitom se seznámili právě tam - když pro něj pracovala v jeho firmě jako manažerka pro reklamu. Nastoupila tam hned po maturitě - a do roka se vdala za majitele.

"Poskytnu ti úplně všechno a ty se postaráš o rodinné zázemí. Rozhodně nechci, aby sis ničila manikúru, musíš mě přece reprezentovat na firemních večírkách. Od práce jsou uklízečky, ale ty na ně musíš dohlédnout. Když se vrátím domů, chci mít uklizeno a teplou večeři. Jediná tvoje práce je péče o následníka trůnu!" Taková je filozofie jejího muže.

Já jsem chlap

Kdyby byl manžel zlý uzurpátor, měla by to Ina jednodušší. Ale to Jaroslav není. Svou ženu miluje, je jí věrný a stará se, jak nejlépe umí. Jenže co se týká chodu rodiny, musí být vždy po jeho. Příklad měl v rodině, kde vyrůstal. Otec byl vojákem z povolání a doma panoval režim, ze který by se nemusela stydět ani jednotka rychlého nasazení. Jeho maminka to vydržela dlouhých čtrnáct let. Pak utekla i za cenu toho, že ztratila syna, který zůstal s tátou.

Nikdy jí neodpustil - ale ani se nepoučil. Své vlastní ženě sice nechává volnost, ovšem v rámci jím vytyčených hranic. "Já jsem chlap, uživit rodinu je moje starost. Žena zajistí hřejivé teplo domácího krbu." To je premisa, na níž bez výjimek trvá.

Zlatá, ale přesto klec

Paradoxně právě tohle Inu zpočátku přitahovalo. Jako půvabná, silně submisivní absolventka střední ekonomické školy neměla žádné vlastní pracovní ambice. Představa dokonalého zázemí, které jí manžel vytvoří a jemuž bude panovat jako královna, ji okouzlovala.

Jenže nedávno oslavila 23. narozeniny a začíná být nesvá. Ze školy už všechno zapomněla. Nedělá nic jiného, než že v jednom kuse utírá dětské prdelky. Ztrácí jistotu, mezi lidmi se bojí promluvit, a vlastně ani nemá o čem - nočníková dobrodružství okolí příliš nezajímají. A tak se stále víc uzavírá doma. Nezná nic, než svou pečlivě udržovanou zahradu s bazénem, nablýskanou kuchyň, dětský pokojíček. Jenže poslední dobou má pocit, že se místo, které tolik miluje, nějak zmenšilo. Jako by se stěny jejich vily k sobě nenápadně, ale jistě přibližovaly. Nebude to trvat dlouho, a rozdrtí ji mezi sebou...

Přijde vám náš příběh vymyšlený? Život někdy píše romány jako špatný scénárista - paní Ina totiž doopravdy existuje, i když se samozřejmě jmenuje jinak.

Chtěli byste vy žít jako ona ve zlaté kleci bez možností vlastní volby, ale obklopeni láskou a přepychem? Nebo byste dali přednost průměrnému platu, bytu v paneláku, každodennímu shonu a obavám, že přijdete o práci? Co byste poradili paní Ině? O tom můžete diskutovat pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Jste dobrý táta, nebo si to jen myslíte?

Proč muži podléhají ňaderné přitažlivosti?

Test: Vaše zdraví - víte, čemu věřit a co je nesmysl?