Také se vaše batole dostalo do stadia, že si chce spoustu věcí vyzkoušet samo? Jeho "já sám" nebo "já sama" je u vás na denním pořádku? Jde o zcela přirozenou záležitost.

Dítě si začíná uvědomovat svoji osobnost, svoje já. Pro rodiče to znamená jediné: Obrnit se při výchově trpělivostí a potomka na cestě k samostatnosti všemožně podporovat.

Úplně snadný úkol to není a rodičům se do něj obvykle nechce. Je přece daleko jednodušší Mařenku obléknout, než jí dát prostor, aby se o to pokusila sama!

Dejte mu prostor

Rodiče s tímto obdobím velice často válčí, protože mají pocit, že jejich dítě je ještě malé. Myslí si, že některé věci nezvládne nebo že si může ublížit, případně něco rozbít.

Opak je pravdou. Batole je už docela šikovné. Ve věku kolem dvou let bychom ho měli co nejvíc zapojovat do běžných činností a přitom si s ním neustále povídat.

Chce to poskytnout mu prostor, aby si mohlo věci vyzkoušet, a ne ho hned zrazovat stylem: "Na to jsi ještě malý, to nezvládneš." 

Že bude škrábat bramboru půl hodiny? Nevadí. Hlavně ho předem neodrazujte. A nezapomínejte chválit!

Začněte s oblékáním

Samostatnost se nejlépe rozvíjí při běžných denních činnostech. Už od dvou let můžeme začít nejjednodušším způsobem: Dovolíme prckovi, ať si vybere, co chce ten den obléci. Dáme mu volbu ze dvou, tří triček. Když si vybere, zeptáme se: "A co by sis vzal k tomu?"

Doporučujeme: Jak předejít vztekání dětí? Vážně to funguje

Dítě si třeba vybere proužkované modrozelené triko a k tomu puntíkaté červenobílé kalhoty. Maminka mu neřekne: "To si neber!" Pronese naopak: "Líbí se ti to? Já myslím, že k tomu tričku by se lépe hodily ty modré kalhoty, co ty na to?" Ale když si bude chtít nechat proužky k puntíkům, necháme ho. Z toho se nestřílí.

Důležité je, aby dítě mělo prostor pro dělání chyb a jejich nápravu. Nejlépe to jde příkladem. Třeba když při oblékání malé princezny máma řekne: "Vidíš, k téhle zelené sukni se mi hezky hodí modrozelená halenka. Kdyby sis vybrala tuhle kytičkovou halenku, hodila by se k ní tvá růžová sukýnka."

Jde to skoro vždycky

Batole si může samo uklízet hračky nebo chystat příbory na stůl. S jídlem je to sice trochu těžší, ale dá se to udělat třeba při snídani. Dáme mu možnost volby: "Chceš chleba se sýrem, nebo s marmeládou?" A když bude mermomocí toužit po chlebu s paštikou, kterou nemáme, a rozmrzele odejde od stolu, necháme ho.

Více o výchově dětí se dozvíte na Babyweb.cz >>

Před večerním koupání maminka řekne: "Honzíku, já ti teď napustím vanu a ty mi ukážeš, jak se umíš hezky namydlit." A ne, že rychle namydlí dítě sama. Stejně tak se dítě může utřít ručníkem, tatínek nebo maminka mu jen pomůžou s utíráním zádíček.

Holčičky bychom pak měli co nejdříve podporovat v tom, aby se jako "velké holky" po vyčurání samostatně utřely toaletním papírem.

Musí vydržet i bez mámy

Samostatnost se týká také odloučení od maminky. Děti do jednoho roku věku by se bez ní měly obejít alespoň den. Po roce už je dobré "bezmámové" intervaly prodlužovat, třeba na víkend u babičky nebo tety. Děti tak poznají, jak se praktikují věci v jiných rodinách. Pro dvouleté (a starší) prťavce jsou pak skvělá mateřská centra, kde si mohou zvykat na kolektiv.

Je třeba ovšem počítat s tím, že každé dítě je jiné a na citovou samostatnost bude potřebovat jiný čas. Obecně však platí, že čím víc bude uvyklé samostatnosti z domova, tím pro něj bude snazší adaptace na školku a později na školu.

zdroj: Babyweb.cz

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Neotvírej vlkovi aneb Když je čas na vlastní klíče

Zemřel, než se máma vdala. Přesto je na fotce

Prokázáno: "Rýmička" má u mužů skutečně horší průběh