Každý z nás má nějaký zlozvyk a paní Zdena nebyla výjimkou. I když jí kouření občas komplikovalo život, o škodlivém vlivu na zdraví nemluvě, nehodlala se ho vzdát. Až zasáhla malá vnučka. Toto je její příběh.

Většina kuřáků po cigaretě sáhla v pubertě. Bramborové nebo chmelové brigády, diskotéky či mejdany byly - a stále jsou - jako stvořené pro seznámení s nikotinem. Já ale tohle krizové období zvládla a naopak jsem si říkala, že když kolem mě téměř všichni kouří, tak já najust nebudu! Navíc moji rodiče ani starší sestra nekouřili, takže se zdálo, že i mně se tato neřest vyhne.

Z nešťastné lásky

Jenže to bych se v osmnácti nesměla bláznivě zamilovat do kluka, který si se mnou tři měsíce pohrával a pak mi suše oznámil, že už ho to se mnou nebaví. Ten večer jsem zašla ke kamarádce a poprvé se opila. Když už Lenka nemohla můj kvílivý pláč a nářky poslouchat, podala mi cigaretu.

"Hele, chlapi jsou bídáci, takže takových zklamání ještě zažiješ hodně. Dej si šluka, třeba tě to trochu uklidní," pronesla moudře. Bohužel se mi po první cigaretě ani nezvedl žaludek, ani nemotala hlava a od toho dne jsem začala kouřit.

Infarkt vše změnil

Vdala jsem se, a protože můj manžel byl kuřák a tehdy se ještě na pracovištích běžně kouřilo, neměla jsem s tímto zlozvykem problémy. Ty nastaly po manželově infarktu. Stal se z něj zapřisáhlý nekuřák.

Čtěte také: Nejmladší manželé: Nevěstě byly 3 měsíce, ženichovi rok

"Zdenko, copak chceš dopadnout jako já? Vykašli se na to - když ne kvůli svému zdraví, tak aspoň kvůli Helence. Pro dítě není nic horšího, než když se pohybuje v zakouřeném prostředí," domlouval mi. A bylo hůř. Postupem času se do protikuřácké agitace přidala i dcera, podniky zakázaly kouření na pracovišti a začalo být "in" nekouřit. Hodně mých známých i kolegyň, kteří s cigaretami sekli, mi domlouvalo, a já si začala připadat jako bílá vrána.

Samozřejmě jsem věděla, že ohrožuji svoje zdraví, že nesmyslně do vzduchu vyfoukám spoustu peněz, že moje oblečení i vlasy jsou neustále načichlé kouřem, přesto jsem si život bez cigarety neuměla představit.

Zápach obtěžuje

Dcera se vdala a otěhotněla, a já se tetelila radostí. Na roli babičky jsem se vážně moc těšila. Když mi Helena onu radostnou novinu oznámila, objala jsem ji, ale jemně se ode mě odtáhla. „Promiň, ale děsně smrdíš kouřem. Víš, že mi to vždycky vadilo, ale teď se mi z toho zvedá žaludek. Co kdybys zkusila přestat?"

Hodně jsem se zastyděla a poprvé v životě se pokusila s cigaretami skoncovat. Po třech dnech, kdy jsem byla příšerně nervní a vzteklá, jsem to vzdala. Když se narodila Terezka, dbala jsem, abych vždy měla umyté vlasy, čisté, nikotinem nenačichlé oblečení a v puse žvýkačku. Holčičku jsem milovala a zapálila jsem si jedině tehdy, když jsem s ní šla na procházku. Byla jsem si jistá, že jsem udělala vše proto, abych svým zlozvykem vnučku ani dceru neobtěžovala.

Zlomové narozeniny

Že jsem žila v bludu, jsem zjistila při oslavě Terezčiných třetích narozenin. Když jsem jí předala čokoládový dort a dárečky, objala jsem jí a dala jí pusu. Jenže místo přitulení se ode mě s nakrčeným nosem odtáhla: „Babičko, od tebe pusinky nechci, smrdíš!" A právě tato věta způsobila, že jsem o den později típla poslední cigaretu.

Nedávno Terka oslavila čtvrté narozeniny a já jsem první rok bez nikotinu. Netvrdím, že občas na cigaretu nedostanu chuť, ale při vzpomínce na slova vnučky, mě okamžitě přejde...

Jak jste na tom s kouřením vy? Nedokážete se bez svého "hřebíčku do rakve" obejít, přestože vám to okolí vyčítá? Nebo naopak trpíte tím, že kouří někdo z vašich blízkých? Či jste snad dokázali s tímto zlozvykem přestat? O své zkušenosti se můžete s ostatními podělit v diskuzi pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Kuriózní rodičovství: Největší čeští rozsévači

Test: Zvládnete péči o miminko?

Tipy pro chytré děti: Jak zabavit šprta o prázdninách