Péče o krásu v časech nedostatku: Co se nacházelo v koupelnách před rokem 1989?

Toaletní papír za socialismu byl takřka legendární – a bohužel ne díky komfortu. Většina lidí si dodnes vybaví jeho hrubou strukturu, šedivou barvu a chybějící perforaci, což znamenalo, že se musel ručně trhat. Často připomínal spíš balicí papír než hygienický výrobek.

Byl vyráběn z recyklovaného materiálu, někdy se v něm daly spatřit i drobné tiskařské zbytky. Role bývaly menší než dnes a pevně slisované, což je činilo velmi nepružnými. Přesto se stal běžnou součástí domácností – ne kvůli kvalitě, ale kvůli absenci alternativ.

Mimochodem, v obchodech často chyběl – když se „toaleťák“ objevil, stály se na něj fronty a bylo třeba si vystát řadu nebo mít „známosti“. V domácnostech se proto objevovaly i různé improvizace – například staré noviny nebo vystříhaný telefonní seznam, který se věšel na hřebík.