Oplzlé návrhy a flirt od vyučujícího. Možností, jak na obtěžování upozornit, je víc
Přestože se případy sexuálního obtěžování, jako je nedávná kauza na Masarykově univerzitě, začínají tematizovat na úrovni samotných institucí, řada studentů a studentek stále neví, jak podobné situace řešit. Co dělat, pokud se učitel dostane za únosnou hranici? Zásadní je ozvat se.
Na konci letošního května česká média zveřejnila případ studentky z Fakulty sociálních studií, kterou měl po studentském večírku sexuálně obtěžovat jeden z docentů. Děkan fakulty Stanislav Balík, jemuž studentka incident vylíčila, reagoval rychle - jen o pár hodin později s docentem rozvázal pracovní poměr a o události informoval studenty a studentky prostřednictvím e-mailu.
Jak už ale vyplynulo z průzkumu Univerzity Karlovy z roku 2009, s obtěžováním ze strany pedagoga se v rámci vysokoškolského studia setkalo až 78 procent studentů a studentek. Sexuální pozornost od vyučujícího na střední škole přiznalo v dotazníku z roku 2012 téměř 16 procent studujících. V situacích, kdy se učitel chová k žákům nevhodně, se už někdy ocitla více než polovina středoškolských studentů a studentek.
Nejedná se jen o explicitní nabídky k sexu. "Nepřijatelné jsou už jakékoliv komentáře týkající se sexuality a těla. Zejména sexistické průpovídky, které jsou na školách bohužel velmi časté: řeči o tom, že se ženy na některé obory nehodí, a tak dále," objasňují instruktoři sebeobrany Pavel a Jasmína Houdkovi. Na svých kurzech, které Houdek řídí od roku 2010, potkávají řadu žen, které obtěžování učitelem samy zažily. "Když jsme téma obtěžování na školách otevřeli na našem Instagramu, přišly nám stovky svědectví," říkají.
Na mnoha tuzemských školách ovšem stále neexistují mechanismy, které by vedly k řešení a prevenci sexuálního obtěžování. Často chybí i základní směrnice: studenti a studentky tak nevědí, na koho se s prožitkem obrátit. U již zavedených opatření, jako jsou například školní ombudsmani nebo etické komise, zase hrají roli obavy z možných následků.
Důvěra v sebe sama
Právě strach z vlivu pedagoga patří mezi nejčastější důvody, proč řada případů sexuálního obtěžování na školách zůstává neřešená. "Pro člověka v podřízené pozici může být velmi těžké se vymezit vůči někomu, kdo má velký vliv na jeho aktuální i budoucí život," připomíná Zuzana Rathouská ze spolku Konsent, jehož cílem je bořit mýty o sexuálním násilí. Za nejrizikovější v tomto směru považuje umělecké školy, kde podle ní často panuje "kult osobnosti" kariérně úspěšného pedagoga. "Studenti se proto často raději vymlouvají a snaží se učiteli vyhýbat, protože se bojí říct - takhle se ke mně nechovejte, to se mi nelíbí," doplňuje Jasmína Houdek.
Stanovit si mantinely a při jejich porušení okamžitě projevit nesouhlas je přitom prvním krokem. Intenzita obtěžování se totiž jinak může začít plíživě stupňovat. "Když se se studentkami bavíme o jejich zkušenostech, často říkají, že se k nim vyučující choval zvláštně. Ony se to ale snažily přejít, protože nepředpokládaly zlý úmysl," vysvětluje Pavel Houdek. Meze toho, kdy se z "podivného" chování pedagoga stalo sexuální obtěžování, tak podle nich dívky často dokázaly určit až zpětně, ačkoliv je jejich intuice varovala mnohem dříve.
Za zásadní proto lektorský pár považuje naučit se v kritickém okamžiku promluvit. "Nadechnout se a uvědomit si, že se dostávám do paralýzy, rozhodnout se k akci a něco říct," podotýkají. Zamrznutí, s nímž se oběti sexuálního obtěžování často potýkají, doporučují předejít vlastní přípravou. Ideální je mít v záloze nouzovou větu, osvědčit se může třeba jen prosté "dost". "Nemusíte hned chodit za školním ombudsmanem. Pokud ale máte v určité situaci zvláštní pocit neklidu a strachu, je čas něco dělat a dovolit si být tím, kdo se brání."
Když se něco stalo, nenechte to být
Prvotní nesouhlasná reakce pochopitelně nebývá samospásná. Vzhledem k mocenské nerovnosti, která vzájemné vztahy mezi učiteli, studenty a studentkami nevyhnutelně charakterizuje, se totiž agresoři mohou uchylovat k zastrašování či vydírání. Podle Rathouské se často projevuje například šířením pomluv před kolegy, ponižováním studenta nebo studentky v rámci třídy nebo kruhu nebo špatným hodnocením. Typická je také snaha oběť znejistit účelovou manipulací (takzvaný gaslighting).
"Pedagog, který bude konfrontovaný, může vše otočit proti oběti. Lhát, vymýšlet si - vždyť jsi to sama chtěla, nabízela se, koketovala," podotýká Pavel Houdek. I proto je na školách důležitá existence bezpečných systémů a etických kodexů, o něž se studenstvo může opřít. Příkladem může být již zmiňovaný institut školního ombudsmana nebo psychologická poradna. Žádoucí opatření představuje také speciální e-mailová adresa ([email protected]), kterou zavedla Univerzita Karlova: oběti sexuálního obtěžování jejím prostřednictvím mohou podat podnět vyškolenému personálu.
Pokud jejich využití oběti nevyhovuje, odborníci doporučují se s prožitky svěřit alespoň svým blízkým. "Nenechte to být. Už jen kvůli tomu, že vás to může zranit na strašně dlouhou dobu. Ozvěte se někomu, kdo vás podrží," apelují Houdkovi. Projevené sympatie a čerstvý náhled důvěryhodného člověka totiž mohou představovat nedocenitelnou pomoc právě v případě, kdy se učitel snaží svoje chování bagatelizovat.
Chlácholení "to bude dobrý" nepomůže
Trpělivé vyslechnutí ve chvíli, kdy oběť o zkušenostech s obtěžováním promluví, je tím nejlepším možným postupem. "Pokud se mi někdo svěří, důležité je naslouchat, nevyptávat se na nepodstatné detaily a krotit vlastní zvědavost," radí Rathouská. "Někdo může plakat, někdo jiný se bude chovat klidně. Obojí je v pořádku."
Zároveň varuje před pokládáním zbytečných otázek a přílišnou zvědavostí. Podle Rathouské to může v oběti vyvolat dojem, že si situaci přivodila vlastním přičiněním. "Určitě je dobré vyhnout se klasickému utěšování typu ‚to bude dobrý‘, protože je dost možné, že ‚to dobrý‘ nebude, a v oběti podobné chlácholení může vyvolávat dojem, že se vlastně nic moc nestalo." Po případné prosbě o pomoc by měla následovat otázka na konkrétní kroky, které chce oběť podniknout a které by se nikdy neměly dít za jejími zády.
Situaci lze zarazit hned
Jak si počínat, pokud se stanu přímým svědkem sexuálního obtěžování? Podle Rathouské je v tu chvíli vhodné aktivně zasáhnout a situaci narušit například odvedením pozornosti obou aktérů. "Další možností je přímo se vyhradit. Říct třeba ‚je mi nepříjemné, že se Dity takhle dotýkáte‘, a mluvit vždy za sebe, nikoliv za oběť." Namístě je také přivolat pomoc, případně zdokumentovat události na mobilní telefon.
Houdkovi i Rathouská se shodují v tom, že správná reakce okolí, ať už okamžitá, nebo následná, je u sexuálního obtěžování extrémně důležitá. "Vždycky je dobré intervenovat a dát tak najevo, že se jedná o nevhodné chování a že oběť najde zastání," uvádí Rathouská.
"V několika případech z poslední doby jsme viděli, že právě lidé, kterým se oběti svěřily, nakonec vystoupili z řady a pomohli dát věci do pohybu," dodávají Houdkovi. Letos v únoru tak vyšlo najevo obtěžování ze strany docenta Petra Christova z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy díky skupině studentů v čele s Tomášem Blatným. Zneužívání dívek se podařilo dostat na světlo poté, co se Blatnému svěřila jedna ze spolužaček, napsal Deník N.
Správnou osvětu a institucionalizované postupy vycházející z norem samotných škol samotných ale podle expertů nic nenahradí. Jedině tak je totiž možné sexuálnímu obtěžování předcházet a poskytnout studentům adekvátní záchrannou síť.
Mohlo by vás zajímat: Pedagog si vybíral studentky plošně, říká student Blatný, který odhalil sexuální obtěžování na vysoké škole
