Ve Španělsku tančí flamenco i stokilové matróny
A muži jsou z nich nadšení. Ostatně oni tančí s nimi, a vůbec to těm pyšným španělským mačům neubírá na mužnosti. Pojďte se s námi vypravit do světa ohnivého flamenca. Provázet nás bude tanečnice a choreografka Jana Drdácká.
A muži jsou z nich nadšení. Ostatně oni tančí s nimi, a vůbec to těm pyšným španělským mačům neubírá na mužnosti. Pojďte se s námi vypravit do světa ohnivého flamenca. Provázet nás bude tanečnice a choreografka Jana Drdácká.
Janino jméno je ve spojení s tímto tancem pojem, vyslovovaný s úctou nejen v ČR. Se svou skupinou Flamenco Element vystupuje po celé Evropě. K jejím projektům patří taneční představení Color Flamenco, Tierra de Flamenco a Arena y Sal na scéně pražského Švandova divadla a Divadla v Dlouhé.
Doporučujeme: Není to striptýz, říká Roman, tanečník u tyče
S operní pěvkyní Editou Adlerovou vytvořila představení Carmen a Flamenco. Letos na jaře společně se španělským tanečníkem Juanem Pollvilo absolvovala úspěšné evropské turné Alma flamenca. A v Praze vede lekce flamenca ve vlastním tanečním studiu, které můžete navštívit i vy. Požádali jsme ji o rozhovor.
Proč jste si vybrala právě flamenco?
Mám spíš pocit, že si flamenco vybralo mně. Zkřížilo mi cestu úplně náhodou a postupně se z koníčku stala vášeň a z vášně plnohodnotná práce. Ale první lekce byla fakt strastiplná. Mně se moc nestávalo, že by mi nějaký tanec napoprvé tak moc nešel. Tady jsem měla pocit, že mám čtyři nohy, deset rukou a absolutně to nezvládám. Byla to výzva: Tohle musím pokořit!
Je flamenco opravdu tak těžké? Na první pohled to vypadá snadno: Trochu dupete, máváte rukama…
Když vidíte flamenco na představení, máte pocit, že je snadné. Vypadá tak přirozeně. Jenže rytmika je složitá, pohyb technicky náročný, hudba intenzivní a těžká i na poslech. Ale hlavně je cizí našemu vnímání a pohybu. Prvotní šok při setkání s flamencem bývá opravdu velký. Většina lidí má pocit, že jde o naprosto nezvládnutelný tanec. Jde o to odbourat úporné snažení a najít si v pohybu přirozenost.
Pod tlakem současné doby se v nás hromadí stres, jsme agresivní, chybí nám spontánnost. Může tanec fungovat jako terapie?
Čím déle flamenco tančíte, tím bohatší možnosti vyjádření emocí nabízí. Poskytuje ventil pro problémy i radosti, dají se v něm zúročit všechny zkušenosti. Je to partner pro život. Nejde jen o vášeň mezi mužem a ženou, ta patří spíš k argentinskému tangu nebo k paso doble. Ve flamencu sice nechybí rozměr milostného duetu, ale primárně jde o sólový tanec.
Vaším tanečním partnerem je Eduard Zubák. Jak zapadá do vašeho soukromého života?
S Edou (ve StarDance tančil s Helenou Zeťovou - pozn. red.) nám to funguje dobře. Oba jsme zadaní, nikdy jsme neměli jiný vztah než taneční. I v něm to musí jiskřit, fungovat chemie a energie. Ale nemusí to znamenat, že spolu chodíme. Tak to vnímají i naši životní partneři, přestože to pro ně není vždy lehké. Podobný vztah mají tanečníci flamenca i s muzikanty. Jde prostě o intenzivní přátelství, které se tak trochu vymyká běžným vztahům.
Co flamenco a muži? Proč jich tak málo tančí?
Ve Španělsku tančí hodně mužů, což vyvěrá z úplně jiné společenské hodnoty tance. Ten nejde proti mužnosti s jejich mačo přístupem a pýchou. Naopak je s ním spojená prestiž i v mužském světě. Spolu s býčími zápasy, které mají k flamencu blízko, je to součást tamní kultury. Ale u nás v ČR je flamenco ženská doména, muži považují mylně tanec za degradující a nedůstojný.
Dlouhé sukně s volány, boty na podpatku, květiny, vějíře, šátky… Flamenco je přímo ztělesněním ženskosti. Jenže co když k němu není zrovna ideální postava nebo vlohy?
Osobní rozkvět může ve flamencu najít každá žena, ale pro každou to znamená jinou cestu. Pokud je něžná a křehká, bude její výraz v tanci odlišný, než když jde o energickou rambajznici. Flamenco dává prostor pro všechno, což je na něm magické. Důležité je oprostit se od srovnání a najít vlastní podstatu.
To už ale mluvíte o stadiu, kdy člověk zvládne techniku. Existují ale "polena", pro která je tanec nedobytným územím…
Neexistují. Flamenco se dá naučit. Na jihu Španělska ho tančí jakákoli teta, co odběhne od plotny. Je to lidový tanec, obsahuje spoustu gest a pohybů, které lidé používají v normálním životě. Techniky využívají lidskou anatomii a její možnosti, vyvěrají z toho, jak jsme rostlí, z běžných pohybů při práci, milování, rození… Jenže spousta těch věcí se u nás považuje za neslušné. Když budete na ulici vlnit boky, budou na vás všichni koukat, že jste lehká holka. Odmalička nás učí, že spoustu věcí dělat nesmíme.
Však jsme také my Češi dost uzavření, takoví studení čumáci…
To možná souvisí s tím, jak přistupujeme k vlastnímu tělu. Místo abychom objevovali svoji krásu, snažíme se o umělohmotný ideál. Vlastní tělo nemáme moc rádi. Ženy se nedokážou brát takové, jaké jsou, hlídají si každý centimetr. Buď se cítí moc hubené, nebo tlusté, žádná není spokojená s tím, co má. Je to zbytečné trápení bez konce.
Třeba moc koukáme do zrcadla, ale to vy při tanci přece také. Nebylo by lepší se nevidět?
Zrcadlo je důležitý nástroj pro odzírání pohybů a koordinací. Ale je zákeřné. Někomu může konfrontace s vlastním obrazem narušovat soustředění. Fixuje se na vnější dojem a zapomene vnímat pohyb a poslouchat hudbu. Když se některé ženy nevidí, jsou spontánnější a uvolněnější a odnesou si lepší zážitek. Odpadne vnitřní kritik, který se na ně kouká přes zrcadlo jejich očima a blokuje učení.
Co byste tedy vzkázala ženám, které by chtěly začít tančit, ale pochybují o sobě?
Ve Španělsku tančí flamenco spousta kyprých, ba velmi kyprých žen. Ty stokilové matróny mají stejnou grácii jako hubené ženy. A nestydí se a vypadají při tanci skvěle. Základem je přijmout sama sebe taková, jaká jsem. Nenechejte se proto odradit strachem, že jste moc tlusté nebo staré! Flamenco dává prostor jakýmkoli tvarům a jakémukoli věku. Může vás učinit šťastnější a krásnější.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Pořádná pařba: Kde se tančí do bílého rána?
Taneční: Mají ještě vůbec smysl?
Holčička z popelnice našla po letech svého tátu
