reklama
 

Holčička z popelnice našla po letech svého tátu

Někdy se zázraky dějí. Michelle Rooney byla čerstvé miminko, když ji matka v roce 1968 pohodila u popelnic. Nyní se jí po 45 letech podařilo vystopovat tátu, který neměl o její existenci ani tušení.

Foto: repro Dail Mail / Mirrorpix

Někdy se zázraky dějí. Michelle Rooney byla čerstvé miminko, když ji matka v roce 1968 pohodila u popelnic. Nyní se jí po 45 letech podařilo vystopovat tátu, který neměl o její existenci ani tušení.

Novorozená holčička byla odhozena poblíž bytové oblasti East London v mrazivé noci, zavinutá jen ve starém otrhaném ručníku a mužském tričku. Vypadala jako hromada odpadků, takže někdo z kolemjdoucích zřejmě omylem tašku přenesl rovnou k popelnicím. Smrti podchlazením nebo devastací v násypce popelářského vozu unikla jen o vlásek.

Příběh jejího neuvěřitelného přežití se rychle stal novinářskou senzací. Média jí dala přezdívku Dustbin Baby, Dítě z popelnice. Její příběh přinesl také britský deník Dail Mail.

Zázračné přežití

Bylo chladné listopadové ráno a každou chvilku měli přijde popeláři, když 53letá Fay Blissová vynášela odpadky. Vtom si všimla ošoupaného transportního vaku, ležícího přímo u popelnice. Zdálo se, že se hýbe. Ani to ji však nepřipravilo na překvapení, když zvědavě rozepnula zip a podívala se dovnitř. Leželo tam drobné, sotva jednodenní miminko promodralé zimou tak, že stěží dýchalo.

Doporučujeme: Moje dcera čeká dítě. Já také

Malou holčičku brzy adoptovali policejní důstojník Les Fuller s manželkou Daphne, která pracovala jako zdravotní sestra. Dali jí jméno Michelle. S novými rodiči získala rázem i tři starší sourozence: dvanáctiletého Roberta, jedenáctiletého Martina a devítiletou Debru. Prožila idylické dětství v milujícím kruhu rodiny v městečku Walton nad Temží.

Ukradené dítě?

Odmalička  věděla, že je adoptovaná. "S mými tmavými kudrnatými vlasy, hnědýma očima a olivovou pletí to bylo zřejmé - tolik jsem se lišila od ostatních členů rodiny, i když jsem je velmi milovala. Všichni jsou blonďatí a modroocí, se světlou pletí," vzpomíná Michelle. "Opravdu to bilo do očí. Když mi byly dva roky, tak nás na prázdninách ve Švýcarsku zastavili na hranicích a kontrolovali, jestli mě máma s tátou neukradli."

Úplnou pravdu o tom, za jakých okolností byla nalezená, se však dozvěděla až v 21 letech. Když jí adoptivní maminka ukázala výstřižky ze starých novin, byla užaslá a fascinovaná. A od té doby byla také posedlá myšlenkou najít své biologické rodiče.

"Kdo byla moje máma a proč mě opustila?" vrtalo jí hlavou. "Necítila jsem vůči ní nenávist. Miluji svůj život. Myslím, že ona možná trpí výčitkami svědomí pro to, co mi udělala," dodává.

Marné otázky

Její potřeba najít biologické rodiče vzrostla, když jí umřel adoptivní táta Les. Bylo mu 60 let a měl rakovinu.

Michelle začala obcházet okolí místa, kde byla jako miminko nalezena. Klepala na všechny dveře, ptala se, ale bez výsledku. Neměla moc šancí. Neznala jediné jméno, nebylo čeho se chytit. Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena.

Čtěte také: Svatá matka: Sedm postižených dětí a manžel sebevrah

Posléze se Michelle vdala, narodil se jí syn Oliver a tři roky nato syn Connor. "Můj manžel Tony mě v těhotenství tolik podporoval, že jsem se neubránila myšlenkám na jiného tátu. Na toho, který měl před třiceti lety podporovat mou mámu. Věděl vůbec o tom, že se stal otcem? Měla moje máma ještě další děti? Řekla jim o mně?" uvažovala.

Pomohla až DNA

Pak se Michelle dozvěděla o webových stránkách, které nabízejí testování DNA pro odkrytí genealogických kořenů. Její test ukázal převážně evropský původ s trochou středovýchodních, židovských a afrických genů. Byl přesně stejný jako měla jiná zájemkyně o zjištění svého původu. A tak po letech pátrání nakonec našla Frances, sestřenici z otcovy strany. Když dojatá žena viděla její fotku, neměla o rodinné podobě pochyby.

Sestřenice odkázala Michelle na svého strýce Johna Gooda. Nebylo pochyb - rodinná podoba byla jasná a on sám se k nově nalezené dceři hrdě a s láskou hlásil. Jeho otcovství potvrdil i test DNA. A spolu s ním získala Michelle také nevlastní starší sestru Elaine a spoustu dalších příbuzných.

Když se všichni radostně setkali, nemohla se na své nově nalezené příbuzné dost vynadívat. "Vypadali úplně jako já. Každému to muselo být jasné na první pohled. Podobně jsme uvažovali, dokončovali věty jeden za druhého, smáli se stejným věcem, tančili v kuchyni disko," vzpomíná. "Táta už byl hodně nemocný, ale moje nalezení mu dalo sílu do dalšího života."

Zůstanu i po smrti

O matce se však Michelle nedozvěděla nic. Byla totiž počata poté, co Johna opustila první manželka a on sám vychovával malou Elaine. Měl v té době pár letmých známostí, už si však na žádnou z nich pořádně nevzpomínal. Nevěděl ani jména, bylo to všechno tak dávno...

"Táta je zodpovědný muž. Kdyby za ním Michellina těhotná máma přišla, určitě by se o ni postaral. A rozhodně by neopustil své dítě," je přesvědčena Elaine.

John zemřel pár měsíců po setkání se znovunalezenou dcerou. "Kdybys mě kdykoli potřebovala, až umřu, stačí vyslovit mé jméno a já přijdu," sliboval. A ona tomu věří. "Cítím jeho přítomnost. Vím, že jsem milovaná dcera báječného muže. Je smutné, že jsem ho ztratila tak brzy. Ale jsem šťastná, že jsem s ním mohla strávit alespoň pár chvil, že byl součástí mého života. Dal mi tolik štěstí," je osudu vděčná Michelle.

Jedinou chybějící linií jejího rodokmenu zůstává nyní matka. A po ní Michelle stále pátrá. Můžete jí pomoci i vy.

úvodní foto: repro Dail Mail / Mirrorpix

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Bydlíme v panelákovém 2+kk. Je nás tam pět...

Video: Domorodý porod v džungli, přirozený jako dýchání

Vlastní dům jen za 780 tisíc a stavba 4 hodiny

Vloupání na přehlídkové molo. Pařížskou komičku vykázala až Gigi Hadid | Video: Reuters/AP
reklama
reklama
reklama