Lucie, po příjezdu do bytu na náměstí v Lounech, narazí na několik nečekaných problémů. Kritizuje vybavení domácnosti, které podle ní neodpovídá jejím nárokům. „Kdyby tohle měly moje děti, tak je normálně ztřískám,“ komentuje s ironií a začíná hodnotit nejen pořádek, ale i přístup náhradní rodiny. Rychle si ale uvědomuje, že život v pronajatém bytě není tak jednoduchý, zvlášť když většinu domácího provozu táhne právě Marie.
Lucie má za úkol motivovat Aleše k větší aktivitě, protože podle Mariina manuálu tráví většinu dne v posteli. Jako odměnu dostává relax v salonu krásy, kde Marie pracuje, a Lucie se na to nadšeně rozplývá: „To je mamina snů!“ a tužebně dodává: „Není to chlap?“
Během Výměny se ovšem musela vyrovnat s úkoly jako vyklízení a čištění lednice, vařením prakticky z ničeho, jelikož Marie jako jediná živitelka rodiny chyběla.
„Maruška každý den něco vydělá, je to na Marušce,“ popsal Aleš, jak žijí ze dne na den. Lucie tak jídlo musela zabezpečit sama, a ačkoli s Alešem poměrně dobře vycházela, neskrývala své podráždění, když nebyly peníze na oběd.
„Furt jenom pivo, pivo, pivo,“ rozčilovala se nad náhradním manželem, který podle ní „chlastá“ od rána do večera. Stejně jí rozčilovala i fenka, která ji dokonce i kousla. Aleš ovšem trval na tom, aby dostala kus masa připraveného na řízky. „Oni nemají co do huby, a ještě živí psa svým jídlem!“ podivovala se Lucie.
Přesto si všimla, že Alešův vztah s Marií je silnější než ten její s Petrem. Lucie sama o svém vztahu k partnerovi říká: „Jenom ráda ho mám, beru ho spíš jako otce dětí. Je to smutný, ale je to tak. Chtěla bych být sama, jenom s dětmi.“
Po 19 letech vztahu se cítí, že je na mrtvém bodě, a přiznává, že už šest let spolu ani nespali. „Která ženská a chlap vydrží vztah bez sexu?“ ptá se Lucie svého náhradního manžela, který jí okamžitě přitaká: „Každý potřebuje sex, i chlap, i ženská.“