"Jsem na sebe hodně přísný. V mnoha věcech, které chci dělat, se držím zpátky, protože se bojím, že mi nevyjdou. Asi je to nějaká forma zraněného vnitřního dítěte. Ale když se proto odhodlám, tak ty věci v naprosté většině dotáhnu," říká Vladimír, který momentálně sní o malém sochařském ateliéru.

Svůj domov má Polívka nejraději v době, kdy zapadne slunce a venek zahalí tma. "Mám rád tmavé byty, někomu je to nepříjemné, ale mně je v tom dobře," říká k hnědé sedačce a dřevěnému nábytku. "Osobně preferuju starší věci, historické solitéry nebo věci z poctivého dřeva. Knihovnu jsem si nechal vyrobit na míru, ale stejně se mi tam všechny nevejdou, a tak teď musím svoji vášeň trochu brzdit," říká zarytý čtenář a milovník knih, které už mu pomalu plní parapet okna.