Golden Kids

Synovec herce Eduarda Dubského a bratr muzikanta Jana Neckáře začínal pěveckou kariéru společně s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou jako člen pěvecké skupiny Golden Kids. „Golden Kids vznikly 1. listopadu 1968, hráli jsme 15 měsíců a pak spadla klec. Přišel totální zákaz a normalizace,“ řekl v pořadu Hovory na Českém rozhlase Neckář.

Synovec herce Eduarda Dubského a bratr muzikanta Jana Neckáře začínal pěveckou kariéru společně s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou jako člen pěvecké skupiny Golden Kids. „Golden Kids vznikly 1. listopadu 1968, hráli jsme 15 měsíců a pak spadla klec. Přišel totální zákaz a normalizace,“ řekl v pořadu Hovory na Českém rozhlase Neckář.

Spolu s bratrem Janem v rozhovoru Václav Neckář popsal, jak založili skupinu Bacily, která už funguje více než 50 let. „Měli jsme hrát s Golden Kids 11 koncertů v rámci turné po Slovensku. Řekli nám, že Marta hrát nesmí. Já odpověděl, že to ale nejde, protože jsme trio. A tak položil generální ředitel Pragokoncertu (agentura, která zaměstnávala umělce ve svobodném povolání, pozn. red.) na stůl tři fotky, že to jsou porno fotky Marty Kubišové, která proto nesmí dál pracovat." Ve skutečnosti nešlo o fotky Kubišové, ale dívky, která jí byla podobná. Golden Kids nejen že nejeli na turné, ale také byli před soudem, aby prokázali nevinu. Aby se Neckář v té době uživil, založil se svým bratrem Janem skupinu Bacily.
Jako sólový zpěvák se Václav Neckář proslavil hity jako Stín katedrál, Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě nebo Lékořice.

Neodolatelný byl Neckář i jako herec, v oscarových Ostře sledovaných vlacích mu bylo 22 let, dva roky nato následovala Šíleně smutná princezna a o rok později Skřivánci na niti. Režisér Jiří Menzel mu celý život říkal Vašíčku a místo pozdravu mu při setkání vlepil malý pohlavek. „Hráli jsme s Golden Kids v Rokoku představení Čekání na slávu a k premiéře mi náš pan ředitel Darek Vostřel věnoval Hrabalovu knížku Ostře sledované vlaky. Zhltl jsem ji přes noc, jak se mi líbila. Tehdy jsem ale vůbec netušil, že budu mít s Vlaky kdy něco společného,“ vyprávěl Neckář.
Na kamerové zkoušky Ostře sledovaných vlaků si jej Jiří Menzel pozval na doporučení jedné známé a tehdy mladému herci řekl: „A ty seš tady na doporučení jedné paní, jestli to nevíš… Řekla mi – vem si na Hrmu Neckáře, ten je stejně tak krásnej jako ošklivej!"

Přestože Neckáře v roce 2002 postihla mozková mrtvice, k hudbě a koncertování se vrátil. Úspěch získal s písní Půlnoční pro snímek Alois Nebel. V roce 2011 za ni s formací Umakart obdržel dvě hudební ocenění Anděl a byl uveden do Síně slávy. „Nám se jeho výraz, se kterým nazpíval píseň Půlnoční, hrozně líbil. V cizině je takový model běžný, že si mladší producenti vezmou staršího zpěváka a udělají s ním společné dílo, tak jako třeba v případě Johnnyho Cashe,“ popsal pro E15 člen skupiny Umakart Jaromír Švejdík, vystupující pod pseudonymem Jaromír 99. „Je tam pak cítit čerstvý závan zvukových designérů i zkušenost a moudrost stáří,“ dodal.

V roce 2010 vyšla zpěvákovi kniha s názvem Cesta do mé paměti, v níž mimo jiné zmiňuje výslechy komunistické Státní bezpečnosti (StB), která se z něj snažila udělat udavače. V roce 2013 u příležitosti svých 70. narozenin převzal od společnosti Supraphon diamantovou desku. Více desek než Neckář dokázal prodat pouze Karel Gott. O dva roky později získal státní vyznamenání.
Podívejte se dál, kdo další zazářil na pódiu v osmdesátých a devadesátých letech před zraky mnoha fanynek a fanoušků.

Stanislav Hložek se narodil 16. září 1954 v Kroměříži, dětství prožil v Hulíně. „Muzika byla u nás doma všude. Maminka výborně zpívala a každý den hrála na klavír. A mé starší sestry Radka a Iva hrály na klavír a housličky. Zpívalo se všude. Na schodech nebo v koupelně,“ popsal v rozhovoru pro iDnes. Přirozeně se věnoval hudbě i on sám, v Hulíně byl členem dětského pěveckého sboru a učil se hrát na klavír a akordeon. Vystudoval však Střední průmyslovou školu stavební a potom novinařinu na tehdejší Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy.

Za jeho profesionální hudební kariérou stojí především Karel Vagner, se kterým se seznámil na pěvecké soutěži Intertalent v roce 1974. Právě Vágner k Hložkovi vybral Petra Kotvalda a složil jim snad největší hit socialistického Československa, Holky z naší školy, který se podle některých zdrojů prodal na více než 2,5 milionech hudebních nosičů (nejdříve gramodeskách a kazetách, později i CD). Píseň se dočkala i vánoční verze s dalšími ženskými jmény. Jejich další hity: V pohodě, Bílá královna, Ošklivé malé káčátko, Sandokan, Diana nebo Můj čas, který nazpívali s Hanou Zagorovou a který zazněl v seriálu Sanitka i Sanitka 2.

Po rozpadu dua s Petrem Kotvaldem pokračoval sólovou dráhou. Do hitparád se dostal s hity Taková je láska má, Život je rváč, Krok sun krok či Krejčí. V 80. a 90. letech moderoval televizní pořady pro děti a mládež Vega a Magion. Spolupracoval také s moderátorem Leošem Marešem na projektu Staré pecky. Společně s dalšími zpěváky jezdil nepravidelně po celé republice a zpívá staré hity.

Petr Kotvald se proslavil především po boku Standy Hložka, když zpívali ve dvojici, popřípadě ve trojici s Hanou Zagorovou. Nakonec se v roce 1986 vydal na sólovou dráhu.

Popularita zpěváka pop music Dalibora Jandy stoupla velmi rychle po nazpívání hitů Hurikán nebo Kde jsi? Dokonce se v letech 1986-1988 stal Zlatým slavíkem hned třikrát v řadě.

Český zpěvák Sagvan Tofi, jehož otec pochází z Iráku, se proslavil především jako herec. Několik let ale zářil i s mikrofonem v ruce a na jeho hity Dávej ber, Tak mě líbej nebo Odumírání lásky, nikdy nezapomeneme.

Nejznámější český zpěvák a držitel několika ocenění Karel Gott, prorazil nejen u nás, ale i v Německu či Rakousku. Se svým božským hlasem a hity jako je Lady Karneval, Kdepak ty ptáčku hnízdo máš nebo Když muž se ženou snídá se navždy zapsal do hudební historie.

Karel Zich nebo také český Elvis Presley se zapsal do paměti především svými vlastními písněmi jako Paráda, Máš chuť majoránky nebo Dům č. 5. Začínal ovšem ve Spirituál kvintetu a také se k nim v 90. letech vrátil. Zemřel měsíc po svých 55. narozeninách na infarkt při potápění na Korsice.

Muzikálový herec a zpěvák Pavel Vítek procestoval s mikrofonem skoro celý svět. S operní divou Evou Urbanovou vystupoval ve Finsku, Maďarsku i na Kanárských ostrovech, jako host Evy Pilarové se dokonce podíval i do New Yorku, když zazpíval v legendární Rainbow Room v Rockefeller Centre.

Zpívající bubeník, jak se Vítězslavu Vávrovi přezdívalo, nazpíval nejen celou řadu tehdejších hitů jako Holky z gymplu, Citronová holka nebo Dívka z heřmánkové návsi, ale i průvodní píseň k oblíbené filmové komedii Jak svět přichází o básníky (1982). Jeho druhou manželkou byla zpěvačka Věra Špinarová. Víťa Vávra zemřel na rakovinu plic, bylo mu 68 let.