Talent, půvab, charisma i osobitost


Držitelka pěti Českých lvů má talent, půvab, charisma i osobitost, a díky tomu na kontě hezkou řádku rolí. Typické jsou pro ni silné a často vzdorovité ženy, které se nebojí bojovat pro své ideály. V 50 letech, které slaví 17. dubna, má za sebou i zkušenosti ze zahraničních produkcí a sama také píše a navrhuje oděvní kolekce.

Držitelka pěti Českých lvů má talent, půvab, charisma i osobitost, a díky tomu na kontě hezkou řádku rolí. Typické jsou pro ni silné a často vzdorovité ženy, které se nebojí bojovat pro své ideály. V 50 letech, které slaví 17. dubna, má za sebou i zkušenosti ze zahraničních produkcí a sama také píše a navrhuje oděvní kolekce.
Křehká, leč výrazná rusovláska se narodila v Praze do rodiny akademické výtvarnice a japanologa. Talent na herectví zdědila po babičce z otcovy strany, kterou byla herečka Růžena Lyseková. Vyrůstala spolu se svými sestrami, výtvarnicí Lelou Geislerovou a herečkou Ester Geislerovou.
„Už jako malá jsem dělala dabing a za honoráře kupovala dárečky. Za kompars ve filmu Dobří holubi se vracejí jsem vydělala 108 korun, což stačilo pro všechny,“ vzpomínala jednou.

Ve třinácti se objevila na plátně v dnes již pozapomenuté nahořklé komedii scénáristů Jana Hřebejka a Petra Jarchovského Pějme píseň dohola. Následoval pokus o modelingovou kariéru v Miláně. „Pořád nemůžu uvěřit, že mi to máma dovolila. Já a ostatní holky jsme po večerech chodily na ty nejhustší večírky ve městě a na nádraží jsme si kupovaly trávu od arabských dealerů. Byla jsem malá holka. Neměla jsem ponětí, co dělám,“ řekla herečka Blesku.

Nakonec zvítězila v konkurzu na filmový debut Filipa Renče Requiem pro panenku, kam šla původně jako doprovod kamarádky. Roli chovanky Mariky Fárové v dramatickém thrilleru podle skutečné události nakonec dostala sama. Její výkon zaujal a přinesl jí všeobecnou známost.

Režisér Filip Renč se pak stal taky její partnerem. Strávili spolu několik let, ale pak se jejich cesty rozešly. Soukromě i profesně. „Pracovně už jsme každý jinde. Já si neumím představit sebe ve Filipově filmu a možná, že ani on si mě tam nepředstavuje.“

Přicházely další role. Třeba v již kultovní letní road movie Jana Svěráka Jízda (1994), kde coby bezprostřední, provokativní dívka Anna společně s Radkem Pastrňákem a Jakubem Špalkem vytáhnou klíček od zapalování a rozjeté auto nechají vylétnout ze silnice do strniště. Byla z toho nominace na Českého lva.

Toho prvního dostala za roli dívky Anny v citlivé romantické komedii Saši Gedeona z roku 1999 pod názvem Návrat Idiota, inspirované postavou knížete Myškina v románu Idiot od F. M. Dostojevského, kde se objevila spolu s Pavlem Liškou.

„Aňa je podivuhodná bytost, která v sobě zahrnuje celé zástupy žen… Může se snadno proměnit z jedné polohy do druhé a vždy je to pravdivé, protože toho nedociluje technicky,“ hovořil o její schopnosti vcítit se režisér Saša Gedeon.

Skrývá v sobě spoustu kontrastů, od nevinné dívenky až po vypočítavou mrchu, chladnou femme fatale. „Většinou hraju holky, co si se životem tak trochu zahrávaj,“ říká k tomu sama.

Další lev k ní putoval za již „dospělou“ Elišku v Želarech (2003) režiséra Ondřeje Trojana, působivém válečném dramatu podle románu Květy Legátové. Tento film vypráví o zvláštním vztahu – ze strachu, obav a nedůvěry, dokonce i z odporu vyrostlé silné osudové lásce Elišky k Jozovi, a současně je vyprávěním o nádherném kusu země, kde se vše odvíjí v souladu s přírodou a jejími často krutými, pravěkými zákony, jimž se člověk musí přizpůsobit a ctít je.
Na Oscara Želary nedosáhly, ale z Berlína si Aňa přivezla cenu Shooting Star 2004 upozorňující na nové evropské talenty.

Třetího lva dostala za podle ní „super-sobeckonemožnou matku,“ duševně chorou Dášu z filmu Štěstí režiséra Bohdana Slámy. „Šla jsem opravdu nakoukat do Bohnic na oddělení, jak se lidi s takovouhle nemocí chovají, jak mluví a co dělají, “ přiblížila přípravu na tuto roli.

Čtvrtého lva jí přinesla Marcela Cmolíková z komedie režiséra Jana Hřebejka Kráska v nesnázích z roku 2006 na motivy básně od Roberta Gravese, pojednávající o dilematu lásky jedné ženy ke dvěma mužům.

Svého zatím posledního Českého lva získala za snímek ve filmu Nevinnost (2011), kde se objevila v dvojroli s Annou Kameníkovou, tehdy Linhartovou, stejně jako v nejnovější minisérii Božena.

Ze zahraničních produkcí Geislerové vyniká snímek Anthropoid z roku 2016, kde se objevila po boku britského herce Cilliana Murphyho. Deník New York Times tehdy označil její výkon jako velice působivý. Také si zahrála v několika seriálech, v německém Lovci duchů a nizozemském Hnědém zlatu. A byla partnerkou tehdy ještě málo známého Antonia Banderase v televizním filmu Mladý Mussolini (1993).

Ceny sbírá Geislerová i na literárním poli, v roce 2016 vyhrála cenu Magnesia Litera za svou knihu P.S. Obsahuje její sloupky publikované v magazínu Elle. Ve svých zápiscích zachycuje všední život a místy odhaluje přísně střežené soukromí. Mísí humor s melancholií, zamilování s rozchody a upřímnost s potřebou nic nevyzradit. Vtipným stylem se často dotýká základních věcí, jako jsou rodina, láska nebo dětství.

V roce 2005 se provdala za divadelního režiséra Zdeňka Janáčka.
Mají spolu dvě děti - syna Bruna a dceru Stellu.

Třetí dítě – syna Maxe má s podnikatelem Martinem Shenarem, s nímž prožila před deseti lety krátký vztah. Po rozchodu s ním se opět vrátila k Janáčkovi. O syna ale se Shenarem bojovala u soudu. „Rok a půl trvající soud o našeho syna vnímám jako výraz absolutní sebestřednosti Ani a její msty za náš rozchod,“ řekl Martin Shenar serveru Expres. Prý se od začátku snažil s Geislerovou mimosoudně dohodnout, ale marně. „Syn řekl soudním znalkyním, že má rád oba rodiče stejně, dokonce řekl doslova, že se mu stýská po tátovi a pak už po nikom. Místo toho se Aňa odvolala proti rozhodnutí obvodního soudu na městský soud a začalo to znovu. Přitom před každým soudem jsem jí navrhl mnohem lepší podmínky, než jak rozhodli soudci, jen proto, že dohoda by zlepšila náš vztah jako rodičů.“

Spolu s Tatianou Dykovou Geislerová pořádala dobročinné Vánoční bazary a navrhla vlastní módní kolekce ve spolupráci s českou značkou Pietro Filipi. Má zkušenosti s produkcí: „Jsem spíš takový domlouvač schůzek. Už jsem opravdu nasbírala spousty kontaktů, i v zahraničí, a tak pro mě není problém někam zavolat a něco domluvit.“ A také hraje improvizační divadlo s Martinem Zbrožkem – „Nedělám klasické divadlo, protože nemám ráda, když se věci opakují.“
Díky herectví podle ní „člověk objeví nějaké nové prostory v sobě a ve světě“.

Zazářila v televizní minisérii Božena o Boženě Němcové. V rozhovoru k roli uvedla, že víc je touha než naplnění.

Za roli Olgy Havlové ve filmu Havel byla nominována na Českého lva. S oběma výraznými ženskými rolemi jí podle jejích slov spojuje touha po svobodě.

Anna Geislerová se ale objevila také například v seriálu Anatomie života, Bez vědomí či Já, Mattoni.
V roce 2021 Geislerová natáčela v Anglii miniseriál The Ipcress File, který se jako film z roku 1965 Agent Palmer: Případ Ipcress objevil před časem i v tuzemských kinech, navazuje na předchozí spolupráci se zahraniční produkcí.

V pátek slaví jedna z nejznámějších českých hereček 50. narozeniny. „Když je člověk mladý, tak mu přijde, že v důchodu bude ve čtyřiceti. Ve čtyřiceti se vám pak zdá, že tam budete třeba za pět let, ale ono to teď na důchod ještě nevypadá,“ řekla nedávno.

Před několika lety prohlásila, že už se vidí, jak ve stáří bude na „besedách sklerotiků“ se svými populárními vrstevníky vyrážet za publikem a přilepšovat si k důchodu. „Ty besedy jsou budoucnost, ke které určitě směřuju,“ řekla oblíbená herečka.