K nejslavnějším rolím Miroslava Donutila patří lehce despotický major Šebek z oblíbených Pelíšků, televizní diváci ho znají jako rázovitého doktora Martina ze stejnojmenného seriálu. Je hercem mnoha poloh, které uplatnil ve filmových komediích Nuda v Brně a Tankový prapor, dramatech Želary či Fany, v divadelních inscenacích a rozhlasových pořadech i jako moderátor. V neděli 7. února slaví pětasedmdesátiny.
"Někteří měnili kabáty, já jen šatnu." Přirovnávali ho k Menšíkovi. Donutil slaví 75. narozeniny
Donutil slaví pětasedmdesátiny

Balada pro banditu

Kořeny má Donutil na Vysočině a slávu poprvé ochutnal v moravské metropoli, v dodnes ceněném provázkovském představení Balada pro banditu. Režisér Vladimír Sís v něm vyšel z divadelního příběhu o Nikolovi Šuhajovi a v roce 1978 muzikál úspěšně převedl na filmové plátno.
Původně chtěl být lesákem

Absolvent JAMU patří do silné herecké generace, která se začátkem 70. let zrodila v Brně. Původně chtěl být lesákem a chodit se psem mezi stromy, nakonec zvítězilo herectví, se kterým měl zkušenosti z amatérského souboru Debakl: „V něm jsem odehrál svou první hlavní roli, a to v Cimrmanově hře Akt, načež jsem na naléhání obou principálů šel zkusit přijímací zkoušky na JAMU – a ono to vyšlo. Vlastně jsem hercem z nedopatření… " řekl k tomu.
Herecké nadání v sobě člověk musí mít

„Jsem přesvědčený, že herecké nadání si v sobě člověk nese od narození. Pak na sebe jen neustále nabaluje nové zkušenosti a zážitky a postupně v něm vzniká přetlak, touha vyjádřit to, co zažil, před diváky. Žádná škola vám cit a talent pro hraní nemůže darovat. S tím se člověk rodí a je jen otázkou času, kdy se ta schopnost vyjeví. V mém případě byla tou determinující událostí chvíle, kdy jsem na střední škole propadl z francouzštiny, maturitu jsem skládal na podzim, a nemohl jsem tak dělat přijímačky na školu, kterou jsem si původně vybral,“ řekl Donutil v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Divadelní komunita

Profesionální zkušenosti začal sbírat v Divadle na provázku, kterému nakonec zůstal věrný 17 let. „Všechno bylo postavené na entuziasmu, nadšení, na mládí, obětavosti, bouřlivých mejdanech, zájezdech do světa a hlavně pospolitosti. Celé divadlo drželo pohromadě, trávili jsme spolu všechen čas,“ vzpomínal jednou.
Přestup do Národního divadla

Jeho přestup do pražského Národního divadla v roce 1990 mnohé překvapil. „V Brně budeš chybět a v Praze přebývat,“ řekl mu prý tehdy Bolek Polívka, sám Donutil to ale viděl jinak. „Odchod z Provázku se trefil do doby, která si rychlá a zásadní rozhodnutí vyžadovala. Věděl jsem, že rok 1989 je vhodný pro změnu. Někteří změnili kabáty, já jenom šatnu,“ komentoval své stěžejní rozhodnutí.
Sluha dvou pánů

Jiří Suchý nazval Donutila „klaunem z boží milosti“ a prohlásil, že jeho podání Truffaldina v Sluhovi dvou pánů Carla Goldoniho způsobilo, že se v Národním divadle i se vším publikem opravdu nekontrolovaně řehtal, což se mu stává skutečně málokdy.
Divadelní úspěch

Tato situační komedie měla premiéru v roce 1994 a po 14 letech překonala v počtu repríz v tomto divadle do té doby nejhranější Kočičí hru s Danou Medřickou. Derniéra a zároveň 600. repríza inscenace se odehrála v prosinci 2016.
Kariéra v Národním divadle

"Z experimentálního mladého divadla, které pomalu stárlo, jsem přešel do starého divadla, které potřebovalo omládnout," popsal svoji motivaci k přechodu z jednoho divadla do druhého. V Národním divadle začínal v ruské klasice - Strýčku Váňovi - a na kontě má také řadu shakespearovských rolí, nezapomenutelný byl i jako Archie Rice v Osbornově Komikovi. Ve zlaté kapličce setrval do roku 2013 a odehrál tu pětadvacet velkých rolí.
Filmové začátky

Po příchodu do Prahy dostal i příležitost u filmu. Na začátku 90. let zazářil jako nadporučík Růžička v Tankovém praporu nebo poručík Troník v Černých baronech, v roce 1999 si odnesl Českého lva za vedlejší roli v moralitě Věry Chytilové Pasti, pasti, pastičky. Za zmínku stojí i přepis Vieweghova Románu pro muže z roku 2010.
Přirovnávají jej k Menšíkovi

Od poloviny 90. let je Miroslav Donutil stále přítomen i na veřejnoprávní obrazovce. Nejprve využil svého vypravěčského nadání, pro něž je přirovnáván k Vladimíru Menšíkovi. Později si zval hosty do pořadu Na kus řeči a natáčel vlastní televizní cyklus povídek s názvem 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem.
Pelíšky

Jednou z jeho nejvýraznějších rolí je major Šebek ve filmu Pelíšky. Vojenské boty, které ve snímku daruje svému synovi, dostal Donutil sám od svého otce k Vánocům. „Táta si myslel, že mi věnuje něco, po čem toužím. Věděl, že si přeju vysoké boty, ale netušil, že tím nemyslím barexáky s kožíškem, ale ty, které nosil Elvis Presley. I věta „ty jsou, co?“, která ve filmu zazní, je tatínkova. Spousta komických momentů v Pelíšcích vznikla tak, že jsme si my herci s režisérem Honzou Hřebejkem a scenáristou Petrem Jarchovským četli text a vstupovali do něj svými vlastními zážitky. Ať už to byla Simona Stašová, Bolek Polívka nebo Jirka Kodet, každý z nás něco přinesl," zavzpomínal známý herec v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Doktor Martin

Předlohou seriálu Doktor Martin byl stejnojmenný britský seriál. „Dlouho jsem netušil, proč za mnou chodí maminky s dětmi a ty děti mi pak s radostí přeříkávají úryvky z Doktora Martina. Vrtalo mi hlavou, co třeba šestileté kluky a holky na Doktoru Martinovi tak baví, a vysvětlila mi to až moje žena. Říkala: ‚Dospělí děti pořád učí, co se nesmí, co se nedělá. Když přijde třeba na návštěvu paní silnější postavy a děťátko poznamená, že je tlustá, rodiče se na něj okamžitě oboří s tím, že takové věci se neříkají. Doktor Martin naproti tomu říká přesně to, co si myslí. Když mu přijde do ordinace objemnější paní, klidně jí poví, že vypadá strašně, a právě proto ho děti mají tak rády‘,“ řekl Donutil v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Hlas Kevina Costnera

Sedmdesátiletý herec propůjčil hlas filmovým hvězdám, jako jsou Kevin Costner, Gérard Depardieu, Philippe Noiret nebo podle jeho názoru trochu opomíjený polský herec Jerzy Stuhr.
Hlas Kevina Costnera

Sedmdesátiletý herec propůjčil hlas filmovým hvězdám, jako jsou Kevin Costner, Gérard Depardieu, Philippe Noiret nebo podle jeho názoru trochu opomíjený polský herec Jerzy Stuhr.
Poslední filmový počin

Jeho zatím posledním filmem je nedávno dokončený titul režiséra a scenáristy Olma Omerzua s pracovním názvem Atlas ptáků. „Hraju podnikatele, který je úspěšný, ale jen do té doby, než zjistí, že se mu stala křivda. Kdybych vám k tomu řekl víc, prozradil bych už část děje, což nechci. V každém případě jsem film vnímal jako velkou příležitost, protože scénář byl skvěle napsaný a Olmo Omerzu je vynikající režisér, velmi náročný, ale ohromně talentovaný. V budoucnu se z něj podle mě stane velký hrdina českého filmu, a to přesto, že je původem Slovinec,“ prozradil v rozhovoru Donutil.
Rodinný život

Donutil je od roku 1977 ženatý, s manželkou Martinou mají dva syny. Mladší syn Martin se také věnuje herectví. "Zpočátku jsem samozřejmě na Martinovo rozhodnutí stát se hercem pohlížel s lehkou nedůvěrou a doporučoval jsem mu, aby si nejdřív vystudoval běžnou střední školu, a pokud ho pak bude herectví pořád držet, ať se mu věnuje. Martin si ale prosadil svou, udělal zkoušky na konzervatoř, vystudoval ji a hned po něm sáhl režisér Vladimír Morávek, který mu nabídl angažmá v Huse na provázku," řekl herec o svém synovi, se kterým si společně zahrál v představení Amadeus (tj. Milovaný Bohem).
Donutil v bronzu

V rodné Třebíči známému herci, který 7. února oslaví sedmdesáté páté narozeniny, před pár lety odhalili bronzovou bustu, jejímž autorem je akademický sochař Sebastian Wojnar.





