Říká se, že z prvorepublikových hereček byla Lída Baarová nejkrásnější, Adina Mandlová nejsvůdnější a Nataša Gollová nejvzdělanější. Ať už s tím souhlasíte, nebo ne, faktem zůstává, že Nataša Gollová absolvovala dívčí gymnázium a studovala na Filozofické fakultě UK v Praze i v Anglii. Uměla francouzsky, anglicky, německy a rusky. Herectví a moderní scénický tanec studovala soukromě.
Nataša Gollová Adině Mandlové přebrala milence. Kvůli němu byla za kolaborantku
Mluvila čtyřmi jazyky

Pseudonym po dědečkovi

Narodila se jako Nataša Hodáčová, později si zvolila své umělecké příjmení podle svého dědečka Jaroslava Golla, významného českého historika. Křestní jméno dostala po hrdince románu Vojna a mír – Nataše Rostovové. Její otec František Xaver Hodáč (na snímku) byl právník, politik, národohospodář, poslanec parlamentu, profesor na ČVUT a generální tajemník Ústředního svazu československých průmyslníků. Maminka Adéla malovala.
Pseudonym po dědečkovi

Narodila se jako Nataša Hodáčová, později si zvolila své umělecké příjmení podle svého dědečka Jaroslava Golla, významného českého historika. Křestní jméno dostala po hrdince románu Vojna a mír – Nataše Rostovové. Její otec František Xaver Hodáč (na snímku) byl právník, politik, národohospodář, poslanec parlamentu, profesor na ČVUT a generální tajemník Ústředního svazu československých průmyslníků. Maminka Adéla malovala.
Tristan Tzara

Její první velkou láskou byl zakladatel dadaismu Tristan Tzara. Nataša ho potkala v roce 1932, když jí bylo dvacet. S tanečním souborem tehdy vyrazila do Paříže na soutěž a tam ji s o šestnáct let starším Tzarou seznámil malíř Josef Šíma. Po francouzské romanci zůstala s Tzarou v kontaktu, setkali se pak ještě krátce po válce, když Tzara přijel do Prahy.
Tři roky s Vnoučkem

Ještě před válkou měla tříletý vztah s hercem Františkem Vnoučkem (na hromadné fotce vedle Nataši Gollové vlevo). Byl komplikovaný, rád pil, často se hádali. Později vyšlo najevo, že tajil svou homosexuální orientaci. Po válce se stal horlivým komunistou.
Konec kamarádství s Adinou
Tahanice o Willyho

Dotyčným objektem zájmu obou hereček byl německý přidělenec Barrandova Wilhelm Söhnel. Nataša se s ním potkala poprvé v roce 1941 na Filmových žních ve Zlíně a přeskočila jiskra. Adina Mandlová jim pak chvíli půjčovala svůj byt, aby mohli být spolu. Nakonec Adina sama začala s Willym chodit. Dokonce s ním v roce 1941 čekala dítě, šla ale na potrat. Když ovšem v roce 1942 odjela filmovat do Německa, začala si Nataša s Willym znovu.
Obvinění z kolaborace

Söhnel byl zatčen už během pražského povstání v květnu 1945 a osmnáct měsíců ho vyšetřovali. Prokázalo se, že mnoha filmařům zachránil život, umožnil natáčení českých snímků, mimo jiné jako cenzor schválil a prosadil scénář filmu Babička. Po propuštění z vazby mu bylo navráceno československé státní občanství a po únorovém převratu ilegálně opustil Československo.
Dobrovolnice v Terezíně

Bezprostředně po válce se Gollová přihlásila jako dobrovolnice do Terezína, kde se starala o bývalé vězně pražského gestapa. Jako ošetřovatelka se v těžkých hygienických podmínkách sama nakazila - nejdříve tyfem, později svrabem. Následně půl roku bojovala o život. Do toho čelila obvinění z kolaborace pro styky s okupanty. Za své působení v Terezíně se později dočkala obvinění, že tak chtěla takticky zakrýt a naoko odčinit spolupráci s nacistickým režimem.
V Českých Budějovicích

Přestože soud její jméno očistil, morálního odsudku se dočkala za vztah se Söhnelem. Soubor Vinohradského divadla s ní odmítl dál spolupracovat, přidaly se další scény i Barrandov. V roce 1948 se vdala za divadelního režiséra Karla Konstantina, s nímž se na několik let usadila v Českých Budějovicích. V tamním divadle se Nataša opět blýskla v hlavních rolích. „To, že odešla s Konstantinem do Budějovic, to bylo její neštěstí. Konstantin byl alkoholik a ona se naučila pít,“ řekl po letech režisér Otakar Vávra.
Návrat před kameru

Návrat do Prahy znamenal i její návrat před kameru. V roce 1951 ji režisér Martin Frič na přímluvu Jana Wericha obsadil do veselohry Císařův pekař - Pekařův císař, a to do role Sirael. Od roku 1955 byla Gollová členkou Divadla satiry, pozdějšího ABC, kde zůstala až do odchodu do důchodu v roce 1971. (Na snímku s kolegou Karlem Högerem.)
Čiperná tetička

I později vystupovala v desítkách celovečerních a televizních filmů, šlo o vedlejší nebo epizodní úlohy, často komediálního ražení. Velkou příležitost jí poskytl už jen režisér Zdeněk Podskalský v komedii Drahé tety a já, kde ztvárnila jednu z titulních postav, čipernou tetičku Fany. Svoji vůbec poslední filmovou roli získala v dramatu Konečná stanice, který se odehrává v domově důchodců.
Zdravotní problémy

Nataša Gollová se narodila v Brně, pak ale její otec dostal pracovní nabídku do Prahy. Rodina se nastěhovala do bytu v jejich vlastním domě na Janáčkově nábřeží (na snímku), kde zůstala Gollová do roku 1977. Velký byt později vyměnila za garsonku ve Štěpánské ulici. Trápily ji zdravotní problémy a také závislost na alkoholu. Poslední rok života strávila v domově důchodců v Krči, kde 29. října 1988 zemřela.
Pokračovatelé rodu

Nataša Gollová umřela bezdětná, rod ale pokračuje díky potomkům jejího bratra Ivana, někdejšího profesionálního automobilového závodníka. Jeho syn Ivan, Natašin synovec, byl magazínem Financial Times před lety označen jako jeden z třiceti nejvlivnějších osobností bruselské politiky. Jedna ze tří dcer Natašiny neteře Kateřiny je manželkou hudebníka Jana Homoly z kapely Wohnout (na snímku ze křtu knihy o Nataše Gollové zcela vpravo).













