Role Elišky Balzerové baví i dojímají už pět desítek let. Srdce televizních diváků si získala jako sympatická Alžběta Čeňková v superúspěšném seriálu Nemocnice na kraji města ještě dávno v předrevolučních dobách, svůj sex-appeal a smysl pro humor ale předvedla i po šedesátce v Ženách v pokušení či v komedii Láska je láska.
Na nejzajímavější momenty z její herecké kariéry i osobního života se podívejte v naší galerii.
Eliška Balzerová (rodným jménem Havránková) se narodila 25. května 1949. Pochází ze Vsetína a dětství prožila na Moravě. Její maminka pracovala jako telefonistka na poště a jejím velkým koníčkem bylo ochotnické divadlo, kterému se po večerech pravidelně věnovala. Právě ona tak probudila dceřin zájem o herectví.
Pro hereckou dráhu se také nakonec rozhodla. Nastoupila na brněnskou konzervatoř a poté vystudovala JAMU. Na škole se potkala s řadou silných osobností a budoucích velkých jmen; studovala společně například s Jiřím Bartoškou, Karlem Heřmánkem nebo již zmíněnou Janou Švandovou.
Po studiích nastoupila do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, hostovala i v Národním divadle v Praze a od roku 1977 byla členkou Divadla na Vinohradech.
Už v průběhu svého prvního divadelního angažmá začala dostávat nabídky na filmové a televizní role. První filmové zkušenosti získala ve filmech Svět otevřený náhodám (1971) nebo Lupič legenda (1972).
Už za studií se objevovala v inscenacích brněnského studia a z té doby také pochází její přezdívka Elsa, která ji provází celý život. „Studentka to byla neobyčejně půvabná, ale zejména také dbalá své přítomné i budoucí herecké cti,“ uvedl dramatik Milan Uhde. (Na snímku s Ladislavem Chudíkem v seriálu Nemocnice na kraji města.)
Okouzlovala nejen svým hereckým nadáním, ale i mimořádným půvabem a netuctovou krásou.
Okouzlovala nejen svým hereckým nadáním, ale i mimořádným půvabem a netuctovou krásou.
Do širšího diváckého povědomí se dostala díky roli Jitky v historickém snímku z roku 1974 Břetislav a Jitka.
Životní rolí se jí stala postava doktorky Alžběty Čeňkové v československém kultovním televizním seriálu Nemocnice na kraji města (1977) podle scénáře Jaroslava Dietla. Právě tato role přinesla Elišce Balzerové ohromnou popularitu v širokých diváckých řadách doma i v zahraničí (v tehdejší NDR).
Snímek je z doby natáčení pokračování úspěšného seriálu s názvem Nemocnice na kraji města po 20 letech (2003).
Vždy platila spíše za divadelní než filmovou a televizní herečku. Od konce 70. a v průběhu 80. let minulého století si zahrála v několika spíše vedlejších rolích (Zkoušky z dospělosti, Vrchní, prchni!, S tebou mě baví svět, Bambinot). V 90. letech skvěle ztvárnila například roli přísné vrchní sestry ve filmu Karla Kachyni Městem chodí Mikuláš. S Janou Šulcovou si zahrála v komedii S tebou mě baví svět.
Svého času také dostala nabídku do komunistického seriálu Okres na severu. „Odmítla jsem ho, a tím pádem mi alespoň zbyla spousta času na rodinu. S režisérem Zdeňkem Sirovým jsme se uchýlili do dabingu, i tam se daly vydělat peníze, za které jsme unikali na výlety za hranice, kde jsme se mohli trochu nadechnout,“ řekla médiím. Za dabing získala několikrát Cenu Františka Filipovského.
Spolu se svým hereckým kolegou Tomášem Töpferem se od poloviny 90. let podílela na rekonstrukci a znovuotevření Divadla Na Fidlovačce. Divadlo úspěšně zahájilo nový provoz 22. února 1998 nastudováním divadelní hry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka. Na scéně tohoto divadla trávila bezmála dvacet let. Dnes ji můžete vidět například na scéně divadla Studio DVA.
Výraznou filmovou příležitost poskytl Elišce Balzerové režisér Jiří Vejdělek ve svém čtvrtém celovečerním filmu Ženy v pokušení (2010). Zahrála si roli stárnoucí, nicméně stále vitální herečky Vilmy, za kterou v roce 2011 získala Českého lva.
Skvělé herecké výkony podala i ve filmech Teorie tygra z roku 2016 (zahrála si po boku zesnulého Jiřího Bartošky) nebo ve snímku Tátova volha z roku 2018.
V roce 1974 se provdala za producenta Jiřího Balzera, s nímž tvoří jeden z nejstabilnějších párů českého uměleckého světa. Roku 1976 se jim narodil syn Jan, který vystudoval farmacii. O sedm let později spatřila světlo světa dcera Adéla, která dnes pracuje jako divadelní dramaturgyně.
Před lety Eliška Balzerová odhalila mnoho pikantností ze svého mládí. Přiznala se například k experimentování s marihuanou. Vše začalo, když se její spolubydlící na koleji Jana Švandová vrátila ze stáže z Paříže, odkud přivezla semínka marihuany. „Chtěla to vypěstovat a ochutnat. Tak jsme si to zasadily do kořenáčků za okno. Když se kolegové ptali, co to pěstujeme, říkaly jsme, že jsou to takové begónie. Nádherně nám to rostlo. Ostříhaly jsme to, usušily, všechno tajně. Nadrolily jsme si to, koupily si papírky, smotaly, sedly jsme si, nechaly to projít hlavou. A nic. Bylo nám děsně blbě, ale žádnej efekt. Asi špatné sazenice,“ zavzpomínala Balzerová.
Mimo to také prozradila, že společně se Švandovou připravovaly svým chlapcům guláš z býčích varlat.
V roce 2022 se Eliška Balzerová připojila k řadě známých osobností, které se rozhodly otevřít svůj domov lidem prchajícím před válkou na Ukrajině. V jejím domě našla útočiště třígenerační rodina: babička, maminka, osmiletý chlapeček, a dokonce jejich domácí mazlíček – bílá kočka. Aby se s nimi domluvila, musela prý oprášit svoji znalost ruštiny.
Eliška Balzerová je rozená optimistka a věk znamená v jejím případě pouhé číslo. 25. května oslaví 76. narozeniny.
