reklama

Slovensko má už dva roky prezidentku. Je na tom s ženami v politice lépe než Česko?

Slovensko má už dva roky prezidentku a v minulém desetiletí tam předsedala žena také kabinetu. Podle odborníků i mezinárodních žebříčků je na tom však s ženami v politice podobně bídně jako Česká republika.

Zuzana Čaputová může být vzorem pro další Slovenky, které by chtěly vstoupit do politiky.
Zuzana Čaputová může být vzorem pro další Slovenky, které by chtěly vstoupit do politiky. | Foto: Jakub Plíhal

Uplynuly dva roky od chvíle, kdy se slovenská prezidentka Zuzana Čaputová ujala svého mandátu. Stala se tak nejen nejmladší osobou, která byla u našich východních sousedů zvolena do nejvyšší ústavní funkce, ale také první ženskou hlavou státu. Česko na svou první prezidentku i premiérku stále čeká, přesto na tom podle politologa Víta Hlouška není ve věci zastoupení žen v politice hůře než Slovensko.

Podle sestavovatelů každoročního žebříčku Světového ekonomického fóra Gender Gap Report, kteří počítají, za jak dlouho dosáhne ta která země rovnosti žen a mužů, je na tom Slovensko o něco lépe než tuzemsko. Světové ekonomické fórum počítá s absolutními čísly, Slovensko proto Českou republiku předstihlo, ačkoliv o pouhou jednu příčku. Zatímco tuzemsko zaujímá celosvětově 78. pozici, sousedé se vyšplhali na 77. místo.

V porovnání s ostatními státy téhož regionu - východní Evropy a střední Asie - na tom není ani jedna ze zemí bývalého Československa dobře. Za nimi už je pouze osm států: Kazachstán, Ruská federace, Rumunsko, Maďarsko, Ázerbájdžán, Kyrgyzstán, Arménie a Tádžikistán. Pokud bychom tedy brali v potaz pouze země Evropské unie, Česko i Slovensko se nachází na samém chvostu.

Dědictví komunismu

Politolog z brněnské Masarykovy univerzity Vít Hloušek vysvětluje, proč je složité dosáhnout genderové rovnosti v obou zemích. "Je to kombinace společenské a politické kultury, historického vývoje a jisté tradice. Skandinávské společnosti jsou obecně tolerantnější k tomu, když se společensky akceptované cíle přetaví do politik typu kvót," dává za příklad země, které se tradičně umísťují na špičce, co se týče zastoupení žen v politice i genderové rovnosti obecně. Island, Finsko a Norsko zaujímají v tomto pořadí první tři příčky, Švédsko pak pátou.

Hloušek si však myslí, že země, které bývaly za železnou oponou, jsou vůči podobným podpůrným politikám rezistentní. "Takový typ regulací středoevropským společnostem nadlouho znechutil komunismus, ale ani předtím nebyla společnost nakloněná tomu, řešit kulturní otázky politicky," říká pro Aktuálně.cz. "Podle mého názoru je tohle hlavní argument proti kvótám, že nebudou pochopeny a přijaty jako nástroj pomoci, ale 'zbytečné' regulace," dodává odborník na evropskou politiku.

Veronika Šprincová, ředitelka organizace Fórum 50, která usiluje o rovné zastoupení žen a mužů v politice, vidí problém jinde. Podle ní v Česku ani na Slovensku kvůli komunistické totalitě neproběhla takzvaná druhá vlna feminismu. "Feministická tradice byla v československém prostředí po druhé světové válce de facto přerušena a rovnost žen a mužů se stala, přinejmenším formálně, součástí oficiální státní politiky," připomíná.

Diskusi o kulturních a společenských aspektech nerovnosti žen a mužů tak podle ní stále doháníme a projevuje se to mimo jiné v aktuální debatě o sexuálním násilí. "Chybí u nás výraznější politická síla, která by si toto téma vzala za své, upozorňovala na to, že polovina společnosti není adekvátně reprezentována, a přinášela konkrétní opatření, jak situaci zlepšit," podotýká Šprincová.

Slovensko napřed? Jen na první pohled

Sedmačtyřicetiletá Čaputová se na Slovensku sice stala symbolem postupující emancipace žen v politice, zákonodárné komory v obou zemích na tom však jsou podobně. V české Poslanecké sněmovně i ve slovenské Národní radě zasedá zhruba pětina žen. V tuzemsku má nejvíce poslankyň hnutí ANO, které je zároveň nejsilnější parlamentní stranou. Jen jediná žena byla zvolena za KDU-ČSL, a to poslankyně Pawla Golasowská.

Slovensko je tedy podle Šprincové napřed jen na první pohled. Zatímco do Poslanecké sněmovny České republiky bylo v roce 2017 zvoleno 22 procent žen, do Národní rady Slovenské republiky se ve volbách v loňském roce dostalo 21,3 procenta političek.

Slovensko však vede, co se týče reprezentace na nejvyšších místech. V České republice premiérský post dosud nezastávala žádná žena. U východních sousedů byla na tuto pozici v červenci 2010 jmenována socioložka Iveta Radičová a ve funkci setrvala do dubna 2012. Radičová kandidovala v roce 2009 také na prezidentský post. Dostala se do druhého kola, kde ji 55,5 procenta hlasů porazil Ivan Gašparovič.

To, že Slováci již měli prezidentku i premiérku, však podle Veroniky Šprincové není dáno tím, že by byly u nejbližších sousedů podmínky pro ženy lepší. Míní, že v obou zemích stále existují silné bariéry, které ženám znesnadňují vstup do politiky i působení v ní.

"Je to dáno souhrou více faktorů. Svou roli v tom mohl sehrát i fakt, že se obě ženy do funkce dostaly v době určité společenské či politické krize," připomíná okolnosti. "Navíc jak Iveta Radičová, tak Zuzana Čaputová za sebou v době kandidatury na prezidentský post měly silnou podporu veřejnosti," dodává.

Bojuje proti exekucím a chce být prezidentkou

Zvolit si ženu jako hlavu státu mají Češi šanci za necelé dva roky. O záměru utkat se ve volebním klání hovořila Denisa Rohanová, která stojí v čele spolku Česká asociace povinných. Ten hájí zájmy lidí s exekucemi. Rohanová si je sice vědoma toho, že na veřejnosti není příliš známá, věří ale, že právě mezi dlužníky by mohla najít své potenciální voliče. Podle posledních dat exekutorské komory z loňského roku se jedná až o 720 tisíc lidí.

Rohanová si pro oznámení kandidatury zvolila netradiční den - apríl. Podle jejích slov se však nejedná o žert, ale o symboliku - chtěla by se stát první prezidentkou a v pořadí čtvrtou hlavou státu České republiky. "Jsme ve fázi příprav na sběr padesáti tisíc podpisů. Minulé volby potvrdily, že to není žádná nereálná hranice," řekla ke své kandidatuře pro Benešovský Impuls.

Doufá, že krom tématu exekucí by jí mohlo pomoci také právě to, že je žena. "Ženský element se u nás moc neprosazuje proto, že je žena ze své podstaty jemnější než muž," myslí si. "Málo z nich chce obětovat svůj život boji s dalšími politiky. Doufám, že se to u nás prolomí," dodala s tím, že se považuje za obyčejnou Češku, které jen neschází kuráž. "Když člověk zvládne vychovat kavkazského pasteveckého psa, tak zvládne snad i pár politiků," věří si.

Čaputová: Ženství až na druhém místě

Hloušek ale upozorňuje, že sázet v politice jen na ženství se nevyplácí. Zuzana Čaputová zřejmě uspěla právě proto, že ztělesňovala přesně takové hodnoty, jaké Slováci před dvěma lety hledali. "Volba Zuzany Čaputové byla dána jinými okolnostmi než tím, že je žena. To můžeme vnímat spíše jako sympatický doplněk hlavních důvodů, které souvisely s hlubokým rozčarováním slovenské veřejnosti z korupčních a jiných afér týkajících se dlouhodobě vládnoucích stran a politiků a s faktem, že Čaputová ztělesňovala věrohodně naprosto odlišný přístup," vysvětluje politolog.

Dodává, že tento slovenský historický milník může pomoci otevřít cestu do politiky dalším ženám, a to i díky způsobu, jakým Čaputová úřad vykonává. "V dlouhodobém měřítku samozřejmě může pozitivní image slovenské prezidentky pootevřít dveře většímu zastoupení žen ve vysokých funkcích v politice," míní.

Slovensko je sice dál, co se týče prezidentského postu i úřadu předsedy vlády, celkové podmínky pro vstup žen do politiky se však příliš neliší. "Možná jsou výchozí podmínky trochu lepší v sekulárnějším Česku, ale ty rozdíly jsou velmi malé," říká Hloušek. "V tomto ohledu jsou Česko i Slovensko součástí širšího středoevropského okruhu, ze kterého se částečně z hlediska podílu žen na politice vymyká snad jen Slovinsko, ale ani tam nedosahují skandinávských parametrů," dodává.

I Šprincová věří, že slovenské političky, které jsou nebo byly na čelných postech, mohou usnadnit cestu svým nástupkyním. "Iveta Radičová i Zuzana Čaputová mohou být vzorem pro další političky a motivovat je, aby se o tyto posty ucházely. U nás se zatím ženy dostaly nejvýše do pozice předsedkyně Senátu či Poslanecké sněmovny a v nejvyšších politických funkcích jsme tak pořád zvyklí vídat hlavně muže," říká.

I když v celosvětovém měřítku na tom není Česko ani Slovensko se zastoupením žen v politice nijak zvlášť dobře, obě země se mohou radovat alespoň z pozitivního trendu. Čísla ukazují, že od 90. let se situace razantně zlepšila. 

Podle údajů Fóra 50 nebyla v první vládě samostatné České republiky, jíž mezi lety 1992 až 1996 předsedal Václav Klaus, ani jediná žena. Jejich podíl velmi pozvolna rostl, v roce 2007 pod Mirkem Topolánkem ve vládě poprvé zasedlo přes 20 procent žen. Historicky nejvíce političek pak působí v současné vládě Andreje Babiše. Je jich šest z 24 členů. Jednoznačně pozitivní je také vývoj v Poslanecké sněmovně. Z 15 procent v roce 1996 jsem se dostali na dnešních 22,5 procenta. 

21 let za boj na Ukrajině: Je to přísný trest, ale zavařil si to sám, říká Soukup | Video: Daniela Drtinová
reklama
reklama
reklama