

Až už milujete kuře na paprice, nebo míchaná vajíčka, k oběma vede stejná cesta – přes kurník. Slepice chováme už staletí a obecně je považujeme za hloupá zvířata. Ale to je chyba. Slepice jsou naopak velice zajímavá stvoření, které skrývají nejedno tajemství. Tak co jste o slepicích nevěděli?
Proces tvorby a snášení vajíček u slepic je podobný ovulaci u lidských žen. Vajíčko se vytvoří, i když není oplodněné kohoutem. Většina vajec prodávaných v obchodech není oplodněná. Oplodněná vajíčka se chuťově ani nutričně neliší od těch neoplodněných. Vajíčko se nezačne vyvíjet v embryo, pokud není několik dní vystaveno stabilní teplotě, a to alespoň 37 °C. I oplodněná vejce lze skladovat mimo lednici (pokud nebyla umyta). Kuřata se z nich nevyvinou, pokud nejsou uchovávána v neobvykle teplém prostředí. Jestliže se bojíte, že při rozbití vajíčka narazíte na vyvíjející se embryo, skladování v chladu jakýkoli vývoj zastaví.
Všichni víme, že kohouti kokrhají za úsvitu. Ale věděli jste, že kokrhají i jindy? Kohouti jsou velmi citliví na světlo – vnímají ho dokonce i přes receptory v mozku. Proto pokud během noci zachytí světelný podnět, mohou si myslet, že je ráno, a začnou kokrhat. Kohouti také kokrhají jako varování před nebezpečím. Pokud kokrhá v noci, může to znamenat, že ho něco probudilo a upozorňuje ostatní na možnou hrozbu. Během dne je kokrhání často způsobem, jak si kohout vyznačuje teritorium a komunikuje s dalšími kohouty v okolí. Prakticky říká: „Tohle je můj domov a moje slepice! Držte se dál!“.
Jsou všežravé a milují různé druhy potravy. Ale překrmování sladkostmi, pizzou nebo fast foodem vede k podobným problémům jako u lidí. Slepice dokážou spořádat i celé myši nebo hady a milují vykopávání hmyzu – čím větší, tím lepší. Prakticky cokoliv, co se jim vejde do zobáku, je potenciální potrava, obzvlášť pokud se to hýbe! Jde-li o jídlo, je také zajímavé, že ačkoli mají chuťové pohárky a dokážou vnímat hořkou, slanou a kyselou chuť, chybí jim receptory pro chuť sladkou a pálivou. To znamená, že je můžete klidně nakrmit chilli papričkami a slepice ani nemrknou.
Stejně jako slepice snědí skoro všechno, skoro všechno chce sníst slepice. Ochrana před predátory je největší starostí každého chovatele. Mezi běžné hrozby patří mývalové, vačice, lišky, hadi, jestřábi, kojoti, orli, lasičky, toulaví psi, medvědi, velké divoké kočky a dokonce i lidé. Každá lokalita má své specifické hrozby.
Když slepice snese vejce, pokryje ho ochrannou vrstvou bílkoviny, která chrání jeho vnitřek před kontaminací. Když se vejce umyje, tato vrstva zmizí a bakterie mohou proniknout dovnitř. Barva skořápky vajec závisí na plemeni slepice. Například plemeno Araukana snáší vejce s modrou nebo zelenou skořápkou. Obecně platí, že slepice s bílým peřím snášejí bílá vejce, zatímco slepice s hnědým peřím snášejí hnědá vejce.
Slepice jsou schopné rozeznat až 100 různých tváří, včetně lidí a ostatních slepic. Mají komplexní systém komunikace s více než 24 různými zvuky, z nichž každý má specifický význam. Mezi ně můžeme zařadit například varování před predátory nebo svolávání kuřátek. Prostřednictvím zvuků komunikují slepice se svými nenarozenými kuřátky. Matky "mluví" ke svým vejcím, a kuřátka odpovídají pípáním ještě před vylíhnutím. Slepice mají také vynikající barevné vidění, dokonce lepší než lidé. Jsou schopny vnímat ultrafialové světlo, což jim pomáhá v orientaci a hledání potravy.
Slepice si vytvářejí pevné sociální hierarchie známé jako "klovací pořádek". Každá slepice zná své místo v této hierarchii, což pomáhá udržovat pořádek v hejnu. Během spánku zažívají slepice fázi REM (rychlý pohyb očí), což naznačuje, že stejně jako lidé mohou snít. Navíc mají schopnost spát s jednou polovinou mozku aktivní, což jim umožňuje být ve střehu před predátory.
Slepice jsou nejbližšími žijícími příbuznými Tyrannosaura Rexe, což ukazuje na jejich evoluční spojení s dinosaury. Byly domestikovány před více než 8 000 lety. Pocházejí z jihovýchodní Asie a původně byly chovány pro kohoutí zápasy, teprve později se začaly využívat pro produkci masa a vajec.