Turisté vybrali nejhorší jídla světa. Jsou mezi nimi i tři tradiční české speciality

Blodpalt je tradiční severský pokrm pocházející zejména ze severního Švédska a finského Laponska. Jedná se o hutné knedlíčky, které se připravují z žitné nebo ječné mouky smíchané s krví – tradičně sobí, ale dnes často i z vepřové nebo hovězí. Výsledná směs se zpracuje do tvaru koulí a vaří se ve vodě nebo vývaru, dokud neztuhne.

Blodpalt bývá vydatné, syté jídlo, které se dříve připravovalo hlavně v zimních měsících jako zdroj energie. Podává se obvykle s máslem nebo slaninou, někdy i se šípkovým džemem pro kontrast chutí. Ačkoli může být pro někoho chuťově náročný kvůli výrazné železité chuti krve, ve Skandinávii má své pevné místo jako součást kulinářské tradice.

Thorramatur je tradiční islandský pokrm, nebo spíše slavnostní bufet, který se podává během zimního měsíce Þorri, obvykle od poloviny ledna do poloviny února. Tento výběr jídel vychází z historických metod konzervace masa a ryb, které se používaly na Islandu před příchodem moderních technologií.

Na stolech se tak objevují pokrmy jako fermentovaný žralok (hákarl), naložené skopové maso (súrsaðir hrútspungar – naložené beraní varlata), ovčí hlava (svið), krevní klobásy, ovčí játra, slisované ryby a další speciality. Všechno je většinou nakrájeno na kousky velikosti sousta a servírováno s tmavým islandským chlebem (rúgbrauð) a máslem.

Þorramatur je považován za oslavu islandské identity a tradic, přestože mnoho z těchto pokrmů bývá pro cizince chuťově velmi náročných. Islanďané je ale často konzumují s hrdostí – a tradičně je zapíjejí štamprlí silného brennivínu, islandské pálenky přezdívané „černá smrt“.

Chapalele je tradiční chilský pokrm, který pochází z oblasti souostroví Chiloé – regionu proslulého svou jedinečnou gastronomií kombinující domorodé a španělské vlivy. Jedná se o jednoduché, syté bramborové knedlíky, které se připravují ze směsi vařených a nastrouhaných brambor a mouky. Výsledné těsto se zpracuje do podoby placiček nebo bochánků a poté se vaří, peče nebo smaží.

Chapalele se často podává jako příloha k masitým pokrmům nebo se stává součástí slavnostního jídla zvaného curanto – tradiční hostiny připravované v zemi na rozpálených kamenech, kde se vrství maso, mořské plody, zelenina a různé druhy knedlíků včetně chapalele.

Chuťově je chapalele jemné, bramborové s lehce sladkým nebo slaným podtónem – podle toho, zda se připravuje ve sladké nebo slané verzi. Občas se do těsta přidává škvarky, cibulka nebo dokonce ovoce, čímž vzniká různorodé chuťové spektrum. Pro Chilany je chapalele pokrmem domova a tradice.

Jellied eels (v překladu „úhoři v rosolu“) jsou tradiční britské jídlo pocházející z východního Londýna, kde se objevilo už na konci 18. století. Jde o pokrm dělnické třídy, který byl oblíbený zejména mezi návštěvníky tržišť a pouličních stánků.

Základ tvoří úhoř říční, který je nakrájen na kusy a vařen ve slané vodě s přídavkem octa a někdy i koření, jako je bobkový list nebo pepř. Při vaření se z ryby uvolní přírodní želatina, která během chladnutí vytvoří typický rosol. Výsledkem je pokrm, ve kterém kousky úhoře ztuhnou v průhledné, chvějivé želatině.

Chuť je mírně rybí, lehce kyselá (díky octu) a textura bývá pro neznalé konzumenty překvapivá – měkké maso obklopené studeným rosolem. Tradičně se jellied eels podávají za studena, často s bílým chlebem, octem z chilli papriček nebo jako součást kombinace s dalším ikonickým londýnským jídlem: pie and mash (masový koláč s bramborovou kaší).

Přestože dnes nejde o běžnou součást moderní britské kuchyně, jellied eels zůstávají důležitou součástí londýnského kulinářského dědictví.

Calskrove je jedinečný pokrm pocházející ze švédského města Skellefteå. Jedná se o kombinaci calzone pizzy plněné hamburgerem (včetně housky, příloh a omáček) a hranolkami. Tato sytá specialita vznikla v restauraci Tre Kronor a stala se populární pro svou neobvyklou kombinaci chutí a textur.

Ramen Burger je originální fusion pokrm, který spojuje prvky japonské a americké kuchyně. Místo tradiční housky se u něj používají dvě „placky“ z instantních ramen nudlí, které se uvaří, zformují do tvaru bulky a poté opečou do zlatova, aby držely tvar a byly křupavé. Mezi ně se vkládá hovězí maso ve stylu klasického burgeru, často doplněné o sójovou omáčku, cibulku, salát nebo sezamové semínko. Ramen Burger vznikl v New Yorku a rychle si získal popularitu po celém světě díky své nezvyklé kombinaci chutí i textur – křupavých nudlí a šťavnatého masa.

Blodplättar jsou tradiční severské palačinky, které se připravují z živočišné krve – nejčastěji prasečí nebo sobí – smíchané s moukou, mlékem, vejci a kořením. Vypadají podobně jako klasické palačinky, ale mají tmavě hnědou až černou barvu a specifickou, lehce kovovou chuť danou obsahem krve.

Blodplättar se často podávají se sladkou brusinkovou omáčkou, smaženou cibulkou nebo slaninou, což jejich chuť vyvažuje. Tento pokrm je známý především ve Švédsku a Finsku, kde má dlouhou historii jako výživné a levné jídlo, zejména v chladnějších oblastech. I když pro mnoho cizinců může být představa konzumace „krvavých palačinek“ poněkud extrémní, v severské kuchyni jde o ceněnou a stále připravovanou specialitu.

Thai Fish Entrails Sour Curry neboli Kaeng Tai Pla je silně aromatické, pikantní a velmi výrazné thajské kari pocházející z jihu Thajska. Jeho hlavní složkou je fermentovaná rybí vnitřnost – tzv. tai pla, která mu propůjčuje nezaměnitelnou, intenzivní chuť a vůni. Pro nezasvěcené může být tato ingredience až šokující, ale pro místní jde o vyhledávanou delikatesu.

Základ kari tvoří pasta z chilli papriček, česneku, galgánu, citronové trávy, kurkumy a krevetové pasty, do které se přidává tai pla, zelenina (např. lilky, fazolové lusky, dýně) a kousky ryby, často makrely. Chuť je výrazně pálivá, slaná a lehce nakyslá, což ji odlišuje od běžnějších sladších thajských kari.

Kaeng Tai Pla je pokrm pro odvážné gurmány a milovníky autentické thajské kuchyně. Pro Thajce představuje nejen kulturní dědictví, ale i důkaz toho, že z „neatraktivních“ surovin lze vykouzlit nezapomenutelný kulinářský zážitek.

Deep-Fried Silk Worms (smažené housenky bource morušového) jsou netradiční pochoutkou oblíbenou především v Thajsku, Koreji, Číně nebo Vietnamu. Jde o larvy bource morušového, které jsou vedlejším produktem při výrobě hedvábí. Po uvaření v páře se nechají usušit a následně se smaží dozlatova. Mají křupavou krustu a měkký, někdy až kašovitý vnitřek.

Chuťově připomínají oříšky nebo pečené houby, ale mohou mít výrazný a specifický „zemitý“ pach, který nemusí každému sednout. Často se podávají se solí, chilli nebo limetkou jako pouliční snack či pivní chuťovka. V některých kulturách jsou považovány nejen za delikatesu, ale i za výživný zdroj bílkovin a dalších živin.

Ambuyat je tradiční pokrm z Bruneje a některých částí Malajsie, především ze státu Sabah a Sarawak na Borneu. Připravuje se z sagu – škrobového prášku získaného z vnitřní části kmene sagovníku. Smícháním s vroucí vodou vznikne lepivá, bezbarvá hmota podobná lepidlu nebo hustému gelu. Samotný ambuyat má neutrální chuť, a proto se vždy podává s výraznými omáčkami, typicky kyselými, pikantními nebo rybími, například z tamarindu či ančoviček.

Jí se speciálními vidličkami z bambusu, nazývanými chandas, které se používají k namotávání hmoty do klubíčka, jež se pak namáčí do omáčky. Konzistence i způsob konzumace dělají z ambuyatu unikátní gastronomický zážitek. V místní kultuře jde nejen o jídlo, ale také o sdílený rituál a symbol národní identity Brunejců.

Yerushalmi Kugel je tradiční židovský pokrm, který pochází z ultraortodoxních komunit v Jeruzalémě a stal se oblíbenou součástí šabatových stolů a svátečních jídel. Tento slaný nákyp se připravuje z tenkých nudlí (nejčastěji vermicelli nebo tenké špagety), které se smíchají s karamelovým sirupem, černým pepřem a dalšími kořeními, jako je například muškátový oříšek.

Výsledkem je hutné, tmavé a pikantně sladké jídlo s intenzivní chutí, která kombinuje sladkost karamelu s výrazným pepřovým řízem. Tradičně se peče dlouhé hodiny, často přes noc, aby se dosáhlo bohaté chuti a křupavé kůrky. Yerushalmi kugel se podává teplý nebo při pokojové teplotě, často jako příloha ke kyselým okurkám a dalším šabatovým specialitám.

Devilled kidneys jsou tradiční britský pokrm, který se nejčastěji připravuje z jehněčích nebo telecích ledvin. Název „devilled“ odkazuje na pikantní a výrazně kořeněnou úpravu – ledvinky se totiž opékají na pánvi a poté dochucují směsí hořčice, worcesterské omáčky, másla, octa, pepře, soli a často i trochou cayenského pepře nebo tabasca. Výsledkem je sytý a silně aromatický pokrm s jemně krémovou omáčkou a lehce štiplavým dozvukem.

Ve Velké Británii se devilled kidneys podávaly tradičně jako sytá snídaně pro gentlemany – například v pánských klubech nebo luxusních hotelech. Dnes se častěji objevují jako brunch nebo večeře, obvykle servírované na topince nebo opečeném chlebu. Jde o pokrm, který si získá především milovníky vnitřností a výrazných chutí.

Fried spider (A-ping) je kambodžská delikatesa, která pochází z města Skuon, známého také jako „město pavouků“. Pokrm se připravuje z velkých chlupatých tarantulí, nejčastěji druhu Haplopelma albostriatum. Tyto pavouky místní buď chytají v přírodě, nebo chovají na pavoučích farmách.

Příprava je jednoduchá – pavouci se nejprve naloží do směsi cukru, soli, česneku a někdy i sójové omáčky, poté se smaží v horkém oleji dozlatova. Výsledkem je křupavý vnějšek s jemně masitou konzistencí uvnitř. Chuťově pokrm připomíná něco mezi kuřecím masem a rybou, přičemž bříško bývá měkčí a má výraznější, někdy až zemitou chuť, protože obsahuje vnitřnosti a vejce.

Fried spider je v Kambodži oblíbenou pouliční pochoutkou, která má své kořeny v období hladomoru během režimu Rudých Khmerů. Dnes se jídlo stalo i turistickou atrakcí – kdo navštíví Skuon, často si odváží fotku s pavoukem v ruce… nebo na talíři.

Nervetti je tradiční italské předkrmové jídlo pocházející zejména z oblasti Lombardie. V překladu znamená „malé nervy“, ale ve skutečnosti se jedná o vařené a následně ztuhlé hovězí chrupavky – nejčastěji z nohou (kolen nebo šlach). Po uvaření do měkka se maso nakrájí na drobné kousky, nechá se vychladit a ztuhnout v aspiku (želatině), který vzniká z vývaru, jenž je bohatý na kolagen.

Nervetti se běžně podávají za studena, často jako součást antipasti (předkrmů), obvykle s cibulí, octem, olivovým olejem, čerstvou petrželí a někdy i s fazolemi nebo feferonkou. Konzistence je želatinová a lehce křupavá, chuť výrazně masová a osvěžující díky přidaným ingrediencím.

Jídlo má dlouhou tradici mezi pracujícími třídami – bylo levné, výživné a vydatné. Dnes se s nervetti setkáte hlavně v klasických lombardských trattoriích a na milánských tržištích jako nostalgickou lahůdkou s autentickým italským charakterem.

Tinutuan, známý také jako Manado porridge, je tradiční indonéské jídlo pocházející ze severního Sulawesi, konkrétně z oblasti města Manado. Jedná se o výživnou rýžovou kaši, která je unikátní svým bohatým obsahem zeleniny a bylinek, díky čemuž je považována za zdravé a syté snídaňové jídlo.

Základem tinutuanu je rýže vařená do husté kaše, ke které se přidává kukuřice, batáty (sladké brambory) a různé listové zeleniny, například špenát, bazalka, dýňové listy nebo maniokové listy. Výsledkem je barevná, voňavá směs s jemnou texturou.

Tinutuan se často podává s sambalem (pálivou chilli omáčkou), kousky smaženého tempehu nebo tofu, uzenou rybou (například skipjack tuna) nebo vařeným vejcem. Někteří ho zdobí i nakrájenou jarní cibulkou nebo křupavou smaženou cibulkou.

Díky své sytosti, jednoduchosti a schopnosti nasytit větší počet lidí je tinutuan oblíbeným pokrmem v rodinách i na tržištích. Symbolizuje pohostinnost a propojení s přírodou, protože využívá lokálně dostupné suroviny.

Oil down je národní jídlo Grenady, karibského ostrovního státu, a zároveň oblíbená pochoutka i na jiných ostrovech jako Trinidad a Tobago či Svatý Vincent. Je to sytý, rustikální eintopf, který se vaří v jednom hrnci a odráží bohaté kreolské a africké kořeny karibské kuchyně.

Název oil down odkazuje na to, jak se kokosové mléko při pomalém dušení zredukuje na olej, který zůstane na dně hrnce, tedy „olej dole“. Pokrm se připravuje v jednom hrnci a vaří se dlouho, až se tekutina téměř zcela vstřebá do ostatních ingrediencí.

Jde o společenské jídlo, často připravované při rodinných setkáních nebo komunitních akcích, kde se servíruje přímo z velkého hrnce. Oil down je hřejivý, výživný a plný chutí – ideální comfort food Karibiku.

Chlebová polévka je tradiční staročeský pokrm, který se zrodil z prosté potřeby zužitkovat starší pečivo – konkrétně chleba. Její základ tvoří chléb, vývar nebo voda, česnek, majoránka, sádlo a vejce, a často se do ní přidávaly i další suroviny podle toho, co bylo doma po ruce. Patří mezi tzv. „jídlové poklady chudých“ a v minulosti se podávala zejména na venkově jako rychlé, výživné a levné jídlo.

Typická chlebovka je hustá, voňavá a sytá. Chléb se buď rozmočí, nebo opeče na sádle či másle, zalije se vodou či vývarem, přidá se česnek, kmín, majoránka a často i vejce – rozklepnuté rovnou do polévky nebo rozšlehané a vmíchané. Někdy se zjemňuje smetanou. Výsledná chuť je zemitá, lehce nakyslá díky chlebu, voňavá po česneku a bylinkách.

I když dnes už nepatří k nejčastěji vařeným polévkám, mnozí na ni vzpomínají s nostalgií jako na jídlo dětství nebo kuchyni svých babiček. Je důkazem, že i z obyčejných surovin může vzniknout chutný a poctivý pokrm.

Máslová pomazánka je jednoduchý, přesto výrazný pokrm, který patří ke klasice české kuchyně, zejména ve školních jídelnách nebo na chalupách. Vyrábí se z kombinace másla, zakysané smetany, podmáslí a sušeného mléka, čímž získává jemně nakyslou chuť a krémovou konzistenci. Pomazánka se tradičně maže na čerstvý nebo opečený krajíc chleba, případně se podává s pečivem jako rychlá svačina.

Základní recept je často obohacován – přidávají se česnek, pažitka, cibulka, šunka, křen nebo ředkvičky, podle chuti a dostupných surovin. Díky tomu může mít pomazánka mnoho variant – od jemně smetanové až po výrazně pikantní.

Ačkoliv chuťově není pro každého (zejména kvůli typické kyselkavé chuti a mléčné hutnosti), u mnoha lidí vyvolává nostalgické vzpomínky na dětství a rodinné snídaně. V mezinárodním měřítku však může působit nezvykle – právě svou specifickou chutí si vysloužila i místo mezi méně oblíbenými pokrmy v zahraničních hodnoceních.

Karlovarský suchar je tradiční český křehký pečivový výrobek pocházející z lázeňského města Karlovy Vary. Na první pohled připomíná toustový chléb, ale jeho struktura je lehčí, sušší a křupavější – jde totiž o dvakrát pečený výrobek, který se po prvním upečení ještě krájí na plátky a následně suší (podobně jako italské biscotti).

Tajemstvím jeho jedinečnosti je použití vřídelní minerální vody z Karlových Varů, která mu propůjčuje specifickou chuť i zdravotní benefity. Těsto obvykle obsahuje mouku, droždí, mléko nebo smetanu, vejce a sůl, a právě díky sušení má suchar dlouhou trvanlivost.

Karlovarský suchar se tradičně podává v lázeňských zařízeních jako součást dietního jídelníčku, často ke snídaňové kávě, čaji nebo vývaru. Má neutrální chuť, proto může sloužit jako základ pro sladké i slané pomazánky.

Zatímco pro některé může být jeho chuť a struktura příliš fádní nebo suchá, pro jiné je symbolem zdravého a střídmého stravování. I přesto, že neoslní každého, zůstává součástí kulinářské tradice Karlových Varů i celé České republiky.